Fotbal je v našich krajích zdaleka nejpopulárnější sport, a tak není divu, že při takových akcích jako je právě probíhající Mistrovství Evropy ustupují do pozadí i takové věci jako je pád vlády, nebo estrádní soutěže o nejpopulárnějšího pubescenta a celý národ se zaobírá hlavně tím, jak dopadne na šampionátu náš reprezentační výběr. Ruku v ruce s touto mánií jdou i různé typy komerčních aktivit - prodej replik fotbalových dresů, soutěže o vstupenky na jednotlivé zápasy, o slipy s portrétem Martina Jiránka a v neposlední řadě také různé „motivační písně“, které mají nejspíš sloužit coby fanouškovské hymny pro početné zástupy příznivců našeho týmu na stadionech.

V nedávné minulosti nám podobnou „zábavu“ obstarávala parta kolem Šípa, Salavy & co., nyní převzala štafetu družina vedená Alešem Brichtou, který přizval ke spolupráci Petra Buneše a Otu Hereše a pod názvem HATTRICK se s tímto projektem vydali dobývat peněženky a přehrávače fotbalových fanoušků. První pokus přišel již v roce 2000, kdy se konalo Euro v Be-Ne, ale nejspíš díky špatnému výsledku našich reprezentantů nebyla fotbalová mánie zase tak veliká, a proto zůstal HATTRICK bez výraznějšího povšimnutí. Letošní turnaj však zastihl náš tým ve skvělé formě, takže by to tentokrát mohlo dopadnout lépe - jak pro reprezentaci, tak pro HATTRICK, který zvolil zajímavý způsob propagace v podobě promo CD v každém výtisku stejnojmenného fotbalového magazínu.

Samotná tvorba výše zmíněného tria se pohybuje v očekávaných oblastech - vyřvávané refrény, nenáročné postupy, snadno zapamatovatelné melodie a samozřejmě fotbalové „fanouškovsko-optimisticky“ laděné texty. Nějaké technické záludnosti nebo exhibice zde nenaleznete (divil bych se, kdyby se je vůbec někdo pokoušel hledat…).

Titulní píseň není překvapivě o fotbale, nýbrž o sexu a skórování má poněkud jiný význam. Dvojka „Nechte vlajky vlát“ se už drží tématu a díky celkem podařenému melodickému refrénu a typicky „rádiovému“ vyznění (inspirace MŇÁGOU je ale až příliž okatá) by se mohla stát (v rámci ostatních písní) „hitem“ (už se stala, pochází z jedničky a na zábavách ji vyhrává kde která regionální kapela okresního formátu, pozn. korektora). Po nudné odrhovačce „Východní“, kde Brichta za zvuku harmoniky vypráví příběh ruského chlapce, se dočkáme nacionální vyřvávačky „Červená, modrá, bílá“ a už nám zbývá jen přemýšlet, zda si koupit originální CD (pro jistotu se vydalo dvojCD, aby nebyl posluchač ochuzen o písně z první, čtyři roky staré, várky), nebo zda se bez této sbírky laciných popěvků obejdete.

Pokud je někdo ortodoxní fanoušek a každou noc usíná v národním dresu s trikolorou na obličeji a nevadí mu dát peníze za hudbu, která je spíše epizodní záležitostí, tak ať neváhá - určitě bude spokojen. Kdokoliv jiný by se měl tomuto CD vyhnout velkým obloukem - pokud tedy nepatří mezi nevyléčitelné „alkeholiky“.