OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se řekne Chile, na mysli mi ihned vytanou rozlehlé pampy, zasněžené kaldery spících andských sopek, všudypřítomné lamy, Ivan Zamorano... a ode dneška také prvotřídní thrashing z dílny CRIMINAL. Kapelu jsem dosud sledoval jen velice okrajově a jelikož jsem ji měl zafixovanou pouze jako tuctového representanta HC/thrash metalové škatulky, nepociťoval jsem výraznější touhu blíže se seznamovat s každým jejím albem. Prvním znamením, že se začíná dít něco mnohem zajímavějšího byla zpráva, že tvůrčí duo skupiny Rodrigo Contreras a Anton Reisenegger přesídlilo z domovské země za lepším do Anglie a do řad kapely zlanařilo znamenitého sypače Zaca O´Neila (EXTREME NOISE TERROR). Nakonec se ukázalo, že Rodrigo a Anton zůstali v CRIMINAL jediným rodilými Chilany, když čtvrtým do party se stal opět Angličan, klávesista Mark Royce (ex ENTWINED, PRIMARY SLAVE). Pro úplnost ještě poznamenejme, že v sestavě se na krátkou chvíli objevil i basák Robin Eaglestone (DECEMBER MOON nebo ex-člen stále nepochopitelně přeceňované maškarády CRADLE OF FILTH).
Se změnou působiště, přichází i změna stylová, ostatně od uvedených hudebníků můžeme očekávat nejen precizní instrumentaci, ale i notnou dávku kreativity a svojského přístupu. Hardcore tedy zůstal někde pod Andami, na jeho místo nastoupily četné grindující party a původní thrashová kostra se zpevnila a stala se daleko výraznější než tomu bývalo u CRIMINAL dříve zvykem. Z nově příchozích členů o sobě dává, podle očekávání, nejvíce vědět Zac O´Neil, jehož přesná, pestrá a hlavně rychlá bicí palba si nic nezadá z těmi nejlepšími v oboru. Patrný je i přínos Roycových kláves, které jednou ve středních tempech jemně obrušují ostré kytarové plochy, jindy zas různými téměř industriálními pazvuky ještě více přitápí pod už tak dost rozžhaveným kotlem. Kvintesencí současné tváře kapely může být první skladba s výstižným názvem "Aberration". Zahájení patří neurvalému thrashingu s nasypanými grindujícími bicími (velmi evokuje americký objev minulé sezóny BLACK DAHLIA MURDER), následná atmosférická pasáž s líbivým melodickým sólem uprostřed sice zmírní ostrost skladby, ale závěr se opět zvrhne v neúprosnou kakofonickou smršť. Jako jasné hity alba vidím třetí skladbu "No Return", kde členové CRIMINAL názorně předvedou co že to znamená cit pro práci s tempy a pátou "Violent Change" s pískajícím sólem, které jako by vzešlo z hlavy Michaela Amotta.
"No Gods No Masters" tedy berme jako nový začátek nové kapely i když stále pod relativně zavádějící hlavičkou CRIMINAL. Velice silná sestava neponechala nic náhodě a natočila ambiciózní a komplexní thrash metalové album, které se nebojí experimentovat a s noblesou překračovat různé stylové hranice. Společně věřme, že svérázné kvarteto spolu ještě nějaký ten pátek vydrží a i do budoucna nás bude obdařovat podobně vydařenými výlisky.
"No Gods No Masters" tedy berme jako nový začátek nové kapely i když stále pod relativně zavádějící hlavičkou CRIMINAL. Velice silná sestava neponechala nic náhodě a natočila ambiciózní a komplexní thrash metalové album, které se nebojí experimentovat a s noblesou překračovat různé stylové hranice. Společně věřme, že svérázné kvarteto spolu ještě nějaký ten pátek vydrží a i do budoucna nás bude obdařovat podobně vydařenými výlisky.
7,5 / 10
Anton Reisenegger
- zpěv, kytara
Rodrigo Contreras
- kytara
Mark Royce
- klávesy
Zac O´Neil
- bicí
1. Aberration
2. Consumed
3. No Return
4. Deconstruction
5. Violent Change
6. Tidal Wave
7. Downfall
8. Idol
9. Dark Half
10. Faceless
11. Heresy (Bow To None)
Sicario (2005)
No Gods No Masters (2004)
Cancer (2000)
Dead Soul (1997)
Live Disorder (MCD) (1996)
Victimized (1994)
Forked (demo) (1992)
Demo1 (demo) (1992)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.