NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ač nerad, musím konstatovat, že na Metalmanii se pomalu stávám čímsi jako černou ovcí. Budu se to snažit změnit... Mám široký hudební záběr, od irského folku přes speed až po extrémní grind a necítím se ani náhodou prosáklý komerčním byznysem. To jen tak na okraj. Poslouchám i black, ač nikdy nechci klesnout na úroveň Blackmoona ze SPARKu, který má články prokvetlé výrazy jako "Satanžel" a "můj nejdražší vnitřní démon" (tak bacha, hošku, Blackmoon je můj oblíbený žurnalistický kozel :-) – pozn. Marigold). Nejsem žádnej satanouš co si libuje v pentagramech...
Teď Vám přináším recenzi na album německých dudáku IN EXTREMO. Musím říct, že jsem o nich neslyšel vůbec nic, než mi je bratránek přinesl z Rokle se sdělením, že "se mi to snad bude líbit." A měl zatracenou pravdu. Nevím jak moc jsou IN EXTREMO v Německu, z něhož pochází, populární (věru velmi – Mar.), ale to co předvedli na albu "Verehrt und Angespien", je podle mne skvělé. Jedná se o soubor se sedmi členy, z nichž dva hrají na dudy. A dudy dávají tomuto albu krásný, středověký nádech, velmi často jsou zde jako vůdčí nástroj. Kombinace dud s kytarovými riffy je něco skutečně úžasného. IN EXTREMO představují správnou volbu pro každého, kdo má rád středověké balady a gotický metal. Booklet představuje hezkou práci, jen jsem se musel pousmát nad tím, že muzikanti jsou na něm vyobrazeni ve skotských sukních ze železa a občas různých částech zbroje. Já bych tedy železo na holé kůži nosit nechtěl.
První track je napůl intro, zpívané v němčině (stejně jako většina alba) a dudy zde ještě nemají takový spád. Příjemně navolí atmosféru, která se spustí později. Druhý track "Ich kenne Alles" je již prvním dudáckým maršem, příjemným, leč asi s nejslabší melodií na albu. Dát ho na druhé místo za první song asi nebyl nejlepší nápad... Třetí "Herr Mannelig" zpívaný ve švédštině je krásná středověké balada o setkání rytíře s čarodějnicí. Čtvrtá "Pavane" s téměř hardcoreovými kytarami připomíná Rammstein. "Spielmannsfluch" je krásně podbarvená dudáckým sólem.. ano, díky IN EXTREMO si dudy jako nástroj určitě zamilujete.. "Weiberfall" je temně plíživá věc s téměř rammsteinovskými kytarami a vůbec celým zpěvem a celkovým vzhledem se velmi podobá Beranidlům. "Miss Gordon of Gight" je krásná instrumenálka pro dvě španělky s gotickou, středověkou atmosférou, prostě krása. "Werd Ich Am Galger Hochenzglogen" má úderný kytarový riff spojený s dudami a z písničky se stává skvělá "skákavá" záležitost, kterou jsem si totálně zamiloval. A tak dál a dál...mohl bych se zmínit ještě o španělsky zpívané "Santa Maria" a halekačce "In Extremo"...druhá část alba mi přijde v celku lepší než první. Němci IN EXTREMO představují celkem správnou volbu, mají originální zvuk a velmi dobře se poslouchají. Jsem zvědavý na další alba, němečtí dudáci mě rozhodně nenechali chladným...
9 / 10
Das Letzte Einhorn
- lyrics
Dr. Pymonte
- bag pipes, harp, schawn
Flex Der Biegsame
- bag pipes, schawn
Yellow Pfeiffer
- bag pipes, schawn, nyckel harp
Der Lange
- guitar
Der Morgenstern
- drums
Die Lutter
- bass
1. Mersenburger Zaubersprüche
2. Ich Kenne Alles
3. Herr Manellig
4. Pavane
5. Spielmannflüch
6. Weiberfell
7. Miss Gordon of Gight
8. Werd Ich Am Galger Hochenzglogen
9. This Corrosion
10. Santa Maria
11. Vänner Och Frände
12. In Extremo
13. Herr Mannelig (accoustic)
Mein Rasend Herz (2005)
7 (2003)
Sünder Ohne Zügel (2001)
Verehrt Und Angespien (1999)
Die Verrückten Sind In Der Stadt (1998)
Weckt Die Toten (1998)
Hameln (1998)
Der Galgen (MCD) (1997)
In Extremo Gold (1997)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.