Už  nějaký rok jsem nucen sledovat, jak pomyslná laťka kvality alb tohoto čokoládového šampóna stále klesá. V případě předchozího alba „Lenny“ se jednalo o pozvolný sesun, avšak nyní jde už o pořádný sešup. Už si pomalu zvykám na to, že dřívější ikona kytarového retra a autor takových znamenitých songů jako „Are You Gonna Go My Way“, „Believe“ či „Fly Away“, začal skládat už jen ze setrvačnosti povrchní pop rockový balast pro dětičky establišmentu, chystající si řádně užít páteční noc na diskotékách a v prestižních hudebních klubech.

Když tak poslouchám novinku „Baptism“, která mimochodem zaostává za všemi alby, které kdy LENNY KRAVITZ nahrál, napadá mě několik slov charakterizující tuto desku – předvídatelné, nekomplikované, čitelné, bezpečné a zejména nudné. Ten tam je sugestivní retro sound „Mama Said“ a „Are You Gonna Go My Way“, pryč je kytarová syrovost „Circus“ natož pak skvělá funk´n´soul fůze geniálního alba „5“ , která stále považuji v Lennyho diskografii za nepřekonané. I předchůdce „Lenny“, kde se šlo s kvalitou lehce dolů nabídl mnohonásobně kvalitnější rockový materiál. Jednalo se sice o obyčejný big beat typu ROLLING SONES vycházející z blues, ale přece jen některé skladby fungovaly znamenitě. Novinka „Baptism“ obsahuje polovinu skladeb, které se jakž takž dají akceptovat a kvalitativně odpovídají standardům předposledního alba „Lenny“, avšak druhá polovina je nehorázná pozérská unylost a lascivní vycpávka na vyplnění časového limitu alba.

Představím Vám tedy skladby, které řadím do té první škatulky, přičemž druhou zavrhuju a splachuju do záchoda. Album zahájí „Minister Of Rock´N´Roll“ synteticky podkreslená střednětempá skladba s vypjatým refrénem, kde se sám Lenny pasuje do role mluvčího jedné rockové generace. Přičemž paradoxem zůstává, že samotná skladba reprezentuje spíše popovou nekytarovou tvář Lennyho tvorby. Přes tři unylé vatovité songy se dostáváme k skladbě „California“, jež je možná nejpřímočařejší a hitově nejatraktivnější písní na albu. Rychlejší nekomplikovaná jízda s líbivým refrénem a vytaženou baskytarovou figurou bude určitě do několika měsíců slyšet ze všech radiostanic. Nynější singl „Where Are We Running?“ zní jako pocta kapele KISS. Asi nejpovedenější skladbou je devátá „Flash“ s výtečným saxofonovým sólíčkem v úvodu a výstavní refrénovou melodií. Šestici akceptovatelných skladeb doplní dvě pomalejší věci  a sice „Baptized“ a „The Otherside“,  které i přes Lennyho notně afektovaný pěvecký výraz obsahují působivé momenty.

K Lennymu můžu závěrem akorát dodat, že tenhle chlap už je s komerční úspěšností tak vysoko, že se ani nenamáhá trochu víc na své hudbě zapracovat. Jeho jméno je totiž značka, pod kterou se dá schovat lecjaká náhražka či nedodělek. A vzhledem k tomu, kteří lidé tvoří valnou většinu jeho současných posluchačů, se to ani nepozná.