NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už nějaký rok jsem nucen sledovat, jak pomyslná laťka kvality alb tohoto čokoládového šampóna stále klesá. V případě předchozího alba „Lenny“ se jednalo o pozvolný sesun, avšak nyní jde už o pořádný sešup. Už si pomalu zvykám na to, že dřívější ikona kytarového retra a autor takových znamenitých songů jako „Are You Gonna Go My Way“, „Believe“ či „Fly Away“, začal skládat už jen ze setrvačnosti povrchní pop rockový balast pro dětičky establišmentu, chystající si řádně užít páteční noc na diskotékách a v prestižních hudebních klubech.
Když tak poslouchám novinku „Baptism“, která mimochodem zaostává za všemi alby, které kdy LENNY KRAVITZ nahrál, napadá mě několik slov charakterizující tuto desku – předvídatelné, nekomplikované, čitelné, bezpečné a zejména nudné. Ten tam je sugestivní retro sound „Mama Said“ a „Are You Gonna Go My Way“, pryč je kytarová syrovost „Circus“ natož pak skvělá funk´n´soul fůze geniálního alba „5“ , která stále považuji v Lennyho diskografii za nepřekonané. I předchůdce „Lenny“, kde se šlo s kvalitou lehce dolů nabídl mnohonásobně kvalitnější rockový materiál. Jednalo se sice o obyčejný big beat typu ROLLING SONES vycházející z blues, ale přece jen některé skladby fungovaly znamenitě. Novinka „Baptism“ obsahuje polovinu skladeb, které se jakž takž dají akceptovat a kvalitativně odpovídají standardům předposledního alba „Lenny“, avšak druhá polovina je nehorázná pozérská unylost a lascivní vycpávka na vyplnění časového limitu alba.
Představím Vám tedy skladby, které řadím do té první škatulky, přičemž druhou zavrhuju a splachuju do záchoda. Album zahájí „Minister Of Rock´N´Roll“ synteticky podkreslená střednětempá skladba s vypjatým refrénem, kde se sám Lenny pasuje do role mluvčího jedné rockové generace. Přičemž paradoxem zůstává, že samotná skladba reprezentuje spíše popovou nekytarovou tvář Lennyho tvorby. Přes tři unylé vatovité songy se dostáváme k skladbě „California“, jež je možná nejpřímočařejší a hitově nejatraktivnější písní na albu. Rychlejší nekomplikovaná jízda s líbivým refrénem a vytaženou baskytarovou figurou bude určitě do několika měsíců slyšet ze všech radiostanic. Nynější singl „Where Are We Running?“ zní jako pocta kapele KISS. Asi nejpovedenější skladbou je devátá „Flash“ s výtečným saxofonovým sólíčkem v úvodu a výstavní refrénovou melodií. Šestici akceptovatelných skladeb doplní dvě pomalejší věci a sice „Baptized“ a „The Otherside“, které i přes Lennyho notně afektovaný pěvecký výraz obsahují působivé momenty.
K Lennymu můžu závěrem akorát dodat, že tenhle chlap už je s komerční úspěšností tak vysoko, že se ani nenamáhá trochu víc na své hudbě zapracovat. Jeho jméno je totiž značka, pod kterou se dá schovat lecjaká náhražka či nedodělek. A vzhledem k tomu, kteří lidé tvoří valnou většinu jeho současných posluchačů, se to ani nepozná.
Nová deska Lennyho se může ideálně hodit teenagerům jako doplněk k čtení Brava srkání pepsi-coly a tlachání o sobotních nákupech. Naopak pro sportovní příznivce by šlo o znamenitý soundtrack k dokumentu z Letních olympijských her v Montrealu v roce 1976. Pro příznivce rockové hudby – nedoporučuji!
5,5 / 10
Lenny Kravitz
- všechny nástroje
1. Minister Of Rock´N´Roll
2. I Don´t Want To Be A Star
3. Lady
4. Calling All Angels
5. California
6. Sistamamalovers
7. Where Are We Running?
8. Baptized
9. Flash
10. What Did I Do With My Life
11. Storm
12. The Other Side
13. Destiny
Baptism (2003)
Lenny (2001)
Greatest Hits (2000)
Five (1998)
Circus (1995)
Are You Gonna Go My Way (1993)
Mama Said (1991)
Let Love Rule (1989)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Virgin Records / EMI
Stopáž: 51:00
Produkce: Lenny Kravitz
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.