OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Go on a mystic journey into your own self...“. NEUROSIS patria medzi to málo interpretov, ktorí sa ani po takmer dvadsaťročnom pôsobení na scéne, nesúcom sa vo vytváraní, zveľaďovaní svojského prejavu a neustáleho experimentovania (či už v podobe sólových folkovo ladených počinov oboch vokalistov, alebo pod hlavičkou ambientného tribal-noise projektu TRIBES OF NEUROT) nemusia hanbiť pozrieť svojim poslucháčom do očí. Doposiaľ dokázali každým albumom priniesť porciu unikátnej a neopakovateľnej muziky. Za posledné obdobie vyprodukovali hneď niekoľko pozoruhodných počinov, vizuálnou podobou predchádzajúcej radovky „A Sun That Never Sets“ na formáte DVD počnúc a v závere minulého roka spoluprácou s Jarboe (kultová postavička z legendárnych SWANS a treba podotknúť, že nezaspieva hocikomu), ktorá vyústila do spoločného albumu. Krátko nato viedli ich kroky rovno do štúdia nahrať už takmer hotový nový materiál. Tvorivé nápady im zdá sa, ani na sklonku druhej dekády ich existencie nedochádzajú, hoci kdesi v kútiku duše som potláčal obavu, či dokážu vydať krátko po sebe dve výnimočné dosky.
Už po prvých minútach nového albumu „The Eye Of Every Storm“ bolo jasné, že akékoľvek obavy boli zbytočné. Album rozvíja ducha predchodcu „A Sun That Never Sets“, kde NEUROSIS nastúpili cestu do sveta harmónií a melódií, vytláčajúc typickú výbušnosť aj prvky noise do ústrania. Úvodná „Burn“ je možno symbolickou rozlúčkou s jedným obdobím tvorby NEUROSIS, pretože obsahuje mnoho zo staršej a drsnejšej tvorby, kde sú nesmierne lyrické a kľudné momenty striedané postupnou gradáciou, alebo priamym vstupom do agresívnych hlučných výpadov. Epické „No River To Take Me Home“ a titulná „The Eye Of Every Storm“ sú už plynulým rozvinutím smerovania naznačeného na predchodcovi „A Sun That Never Sets“, napríklad vo „Falling Unknown“ – pomalé tempo previazané so silnými a mohutnými riffmi s naliehavým vokálom, pričom skladba plynulo graduje hneď niekoľkokrát, predovšetkým pod taktovkou nálady kompozície. Dvojica spievajúcich gitaristov Scott Kelly a Steve Von Till nachádza svojim silným hlasom istotu v miernych melodických polohách, takže oproti minulosti ich len ťažko rozlíšiť. Počas celého albumu pozorovať v mnohých pasážach príklon k ambientu, najmä zásluhou pána Landisa, ktorého narábanie s klávesami a samplami na „The Eye Of Every Storm“ nemožno pomenovať inak ako fenomenálne, a pri miernom prehnaní možno povedať, že práve jeho práca spolu s veľmi decentnou a nenápadnou živou orchestráciou ťahajúcou sa celým dielom tvorí jadro albumu, zvyšné inštrumenty „len“ obal. Žánrové presahy až do tvorby ich silne experimentálneho projektu TRIBES OF NEUROT konkrétne počuť v klávesovej časti titulnej veci, i v úvode „Left To Wander“ tvorenom Landisovou prácou s mašinkami na pozadí rituálnej rytmiky. „I had a vision last night…” a vy ste s postupne rozbaľovanými obrazotvornými veršami vťahovaní do reality opisovaného sna v „A Season In The Sky“. Mimoriadne pôsobivý kúsok a môžete si kľudne škrtnúť doom metal ako hudbu reflektujúcu pocity. Jedným z najnáročnejších a experimentálne poňatých kúskov sú „Bridges“, keďže napriek relatívne kľudnej povahe kompozície ide po úvodnej „Burn“ o druhý kúsok, ktorý neprepočuteľnou nekompromisnou noise zložkou vloženou do klavírneho podmazu a tlmenej rytmiky poteší fanúšikov starých albumov. Z výnimočne vyrovnaného albumu by som rád vyzdvihol inštrumentálku „Shelter“, ktorú radím medzi jeden z najlepších výtvorov z dielne NEUROSIS. Práve tu je evidentný famózny cit pre gradáciu, či prirodzenosť postupu rozvoja nálady a samotnej kompozície. Ukážkový príklad úprimnej hudby vychádzajúcej z vnútra. Podobne je to aj v prípade záverečnej „I Can See You“ začínajúcej kdesi na hranici folku.
NEUROSIS náročnou hudbou nikdy nedali poslucháčom nič zadarmo a aj v prípade novinky je najväčšou chybou chcieť si utvoriť názor po pár povrchných vypočutiach. Názov albumu presne vystihuje súčasnú tvár NEUROSIS - „The Eye Of Every Storm“ sa nesie v prevažne pokojnom duchu, z ktorého je cítiť napätie i naliehavosť. Vidím i určitú paralelu s témou jedného z posledných projektov pod hlavičkou TRIBES OF NEUROT, nazvanom „A Resonant Sun“, kde NEUROSIS demonštrovali rozklad materiálu „A Sun That Never Sets“ na elementárne tóny, pretože atmosféra „The Eye Of Every Storm“ je postavená na triviálnych zvukoch, melódiách, akordoch, či práci s hlasom. Všetka výbušnosť a bes charakteristický napríklad pre „Through Silver In Blood“ alebo „Times Of Grace“ sú pretavené do sily nálady a kompaktnosti celého diela. Čisté umenie. Búrka, pred ktorou neutečiete.
NEUROSIS patria medzi to málo interpretov, ktorí sa ani po takmer dvadsaťročnom pôsobení na scéne nesúcom sa vo vytváraní, zveľaďovaní svojského prejavu a neustáleho experimentovania nemusia hanbiť pozrieť svojim poslucháčom do očí. Všetka výbušnosť a bes charakteristický napríklad pre „Through Silver In Blood“ alebo „Times Of Grace“ sú pretavené do sily nálady a kompaktnosti celého diela. Čisté umenie.
10 / 10
Steve Von Till
- gitara/spev
Scott Kelly
- gitara/spev
Dave Edwardson
- basgitara
Noah Landis
- klávesy a sample
Jason Roeder
- bicie
1. Burn
2. No River To Take Me Home
3. The Eye Of Every Storm
4. Left To Wander
5. Shelter
6. A Season In The Sky
7. Bridges
8. I Can See You
Honor Found In Decay (2012)
Live At Roadburn 2007 (2010)
Given To The Rising (2007)
The Eye Of Every Storm (2004)
Neurosis & Jarboe (2003)
A Sun That Never Sets (DVD) (2002)
A Sun That Never Sets (2001)
Sovereign (EP) (2000)
Times Of Grace (1999)
Through Silver In Blood (1996)
Enemy Of The Sun (1993)
Souls At Zero (1992)
Word As Law (1990)
Aberration (EP) (1988)
Pain Of Mind (1988)
Datum vydání: Úterý, 29. června 2004
Vydavatel: Neurot Recordings/Relapse Records
Stopáž: 68:52
Produkce: Steve Albini a NEUROSIS
Jistě se dá souhlasit s tvrzením, že NEUROSIS na svém novém albu pokračují v cestě patrné již z desky „A Sun That Never Sets“, tedy v ústupu od výbušných a hutných vod pro skupinu v minulosti tak typických. Hledání nové umírněnější tváře je možná sympatické, bohužel jakoby se zde projevovala i jistá až bezradná nedotaženost. Objevují se totiž i poněkud plytké až monotónní a nudné pasáže, které sice stále evokují tu správnou náladu pro podobnou hudbu tolik důležitou, ale o nějaké dokonalosti se dá mluvit těžko. Vše je snad až přespříliš učesané a harmonizující a na to u NEUROSIS moc zvyklí nejsme. Pro mě chybí více agrese a nasrané deprimovanosti, kterou nahradily místy bohužel poněkud melancholicky „uspávací“ pasáže (například třetí skladba „The Eye Of Every Storm“) a také mě netěší až přílišný příklon k doomu čišící z šesté „A Season In The Sky“. Přes všechny mé výhrady ale deska nabízí spoustu silných momentů, výborná je třeba sedmá „Bridges“, kde je skvěle kombinována noisová hradba s disharmonií hororové ultrapomalosti. Stále je přítomna ta nálada kvůli které si skupina vydobyla tak výjimečné postavení na scéně a síla nervně emotivních i harmonicky temných postupů dává hudbě NEUROSIS i nadále punc originality.
Po dlouhé době zase toto album poslouchám a všiml jsem si, že jsem tady nehodnotil. Snad jsem kdysi nechtěl, nemohl nebo by bylo hodnocení příliš subjektivní. Ono hodnotit The Eye Of Every Storm nejde bez emocí, vnitřního světa a určitého rozpoložení. A o tom to celé je. Někdo vnikl do vašeho podvědomí a vydal to hudebně.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.