OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stále mám dojem, že ANCIENT boli a aj vlastne sú kapelou nachádzajúcou sa v hlbšom povedomí extrémneho publika. V hlbšom povedomí v zmysle, že väčšina túto kapelu až tak nesleduje, aj keď tá so čierno-železnou pravidelnosťou vydáva stale nové albumy. Myslím si, že to (hlbšie povedomie) je spôsobené aj tým faktom, že ANCIENT nikdy nevydali skutočne prevratný album, ktorý by nejako zbúral hranice žánrov a jednoznačne utkvel v pamäti a srdciach...
Neinak tomu je i u novinky „Night Visit“. Kapela vždy mala svoju istú cestu, ktorú sleduje aj tentokrát. Keď už "Proxima Centauri" sa niesla viac v znamení tvrdosti a zakomponovaniu heavy postupov do tvorby talianov (?), tak novinka je v podobnom duchu. Samozrejme "znalci" tvorby na prvý posluch zistia, že sa jedná o ANCIENT...Hneď začiatok celkom zapôsobí, a Grom ukáže jednoznačné zlepšenie v technike svojej hry. Vôbec úvodná „Envision the Beast“ sa nesie v trocha klasickejšom a blackovejšom duchu s hojným využitím klepačiek a pre kapelu typických postupov a typickou atmosférou. Patrný je však zvukový posun nahrávky. Keď v minulosti bol tento aspekt celkom kritizovaný, tentokrát je to inak. Zvuk je hutný, veľmi surový a výrazný. Po úvodnej je druhá skladba o poznanie iná, je tu jasný príklon k ťažkotonážnej melodike, nasekaným riffom a všetkým tým, čím sa kapela prezentuje v posledných rokoch. Musím opäť pochváliť basovú linku a taktiež rytmiku, ktorá aj keď je zväčša strednotempá s množstvom breakov, núti si občas poklepávať aspoň prstom. Vokálne linky pobral zväčša Aphazel svojím typickým trocha jednoliatym vokálom, Deadly Kristin sa zo zostavy nejako vyparila. Spestrením v tomto ohľade je hosťovanie Kaiaphasa „v Rape The Children Of Abel“... Nedielnou a neodpustiteľnou esenciou "Nočnej Návštevy" je atmosféra. Tej je síce trocha pomenej, ale stále je výrazná, či už v spomínanej úvodnej, alebo mojej obľúbenej „Night Of The Stygnian Souls“ a epickejšie pojatej „The Truth Unveiled“. Záverečné, celkom podarené ambientné (bonusové) inštrumentálky ju podtrhujú. Album pôsobí relatívne vyvážene, chvíľami síce dojde na zbytočné odrhovačky a to hlavne v „Lycanthropy“, ktorá mi vôbec nesedí a určite by mi v trackliste nechýbala. Na nejaké inštrumentálne lahôdky tiež treba zabudnúť, alebo radšej ani nepomyslieť. Na druhej strane však skladby obsahujú dostatok nápadov, ktoré vedia zaujať istý okruh poslucháčov a samozrejme priaznivcov ANCIENT.
„Night Visit“ je pre mňa určite lepším albumom ako „Proxima...“ Zvukovo lepší, nápaditejší, avšak stále len v intenciách tvorby kapely, aj keď pomerne dobre rozvinutej. Priaznivci budú určite spokojní, tí náročnejší si tu na svoje určite neprídu... Pre mňa zostáva trocha sentimentálnou jednotkou stále „Mad Grandiose Bloodfiends“, ani neviem prečo...
ANCIENT určite nezborili hudobné hranice, ale vydali veľmi solídny album predčiaci ich predchádzajúce počiny. Priaznivci nebudú určite sklamaní, hutný zvuk, príjemné melódie, typická atmosféra...to všetko nočná návšteva prináša
7,5 / 10
Aphazel
- vokál, gitary
Dhilorz
- basgitara
Jesus Christ
- gitary
Grom
- bicie
1. Envision The Beast
2. Rape The Children of Abel
3. Horroble
4. Night Visit
5. Lycanthropy
6. Night Of The Stygian Souls
7. Fuel The Flames
8. The Truth Unveiled
9. The Arctic Mirage
10. Out In The Haunted Woods
Night Visit (2004)
Proxima Centauri (2001)
God Loves the Dead (2001)
Halls of Eternity (1999)
Mad Grandiose Bloodfiends (1997)
The Cainian Chronicles (1996)
Trolltaar (1995)
Svartalvheim (1994)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 49:42
Produkce: ANCIENT
Studio: Fredman
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.