Nemusíte ho znát, přesto jste o něm zaručeně slyšeli. Pohybuje se na hudební scéně již spoustu let. Stál u zrodu art rockové historie. Položil její základy v rodných GENESIS jen proto, aby se z nich po čase vymanil a plul na vodách vlastní hudební kreativity tu proti proudu, tu s ním, ale vždy kupředu. Řeč je o legendární hudební ikoně Petru Gabrielovi, který poměrně nedávno obšťastnil fanouškovskou obec živým záznamem nesoucí vtipně mnohoznačný název „Peter Gabriel - Growing Up“.

Každému, kdo zná tvorbu Petera Gabriela nebo viděl někdy jeho koncert, musí být úplně jasné, že to, co skrývá tento stříbrný kotouček, bude něco zcela mimořádného. A není daleko od pravdy. Dramaturgie a výpravnost tour, kterou zahájil Peter na podporu posledního studiového alba „Up“ je vskutku věc nevídaná. Hned v počátku, kdy plná hala italský fanoušků vítá charismatického plešatého šedivce, je patrné kulaté pódium tvořící středobod haly. A právě toto pódium je (překvapivě) základem všeho. Koncert otvírá krásně melancholická „Here Comes The Flood“, kterou Peter odehraje v poklidu na klávesy a hned za ní následuje hutný, elektronikou prošpikovaný, kus „Darkness“. Je velmi sympatické slyšet Petrův hlasový projev živě a zároveň na něm neslyšet sebemenší chybičku. Forma v jaké zpívá a hraje je zkrátka výborná a nejinak je tomu u jeho spoluhráčů, což dokazuje i následující říznější zářez „Red Rain“. Mezitím jednotlivými písněmi se pódium docela razantně mění, tak aby odpovídalo povaze skladby. Například v baladické „Sky Blue“ máte pocit, že hudebníci opravdu hrají v oblacích, kterými se prochází. Tak moc je všude modro. Skvělí jsou i černošští pohodáři rozvalující se v prostředku nebe na kanapi zpívající sbory. 

První velký kousek ale přichází až se skladbou „Downside Up“, kdy se Peter společně s dcerou Melanií zavěšuje na podiu vzhůru nohama a za mohutného aplausu publika odzpívají část skladby procházejíce se po vrchní konstrukci hlavou dolů. Na pětapadesátiletého šoumena docela úctyhodný výkon. Ale to už pilní přisluhovači mění pódium na televizní studio a hravý Petr může začít se stylově pojatým „The Barry Williams Show“. Vrchol celé show ovšem přichází v titulní „Growing Up“, kde Petr nabývá rozměrů díky stříbřité kouli, v jejímž středu se po pódiu prochází a rozverně poskakuje. Nápad je to až povážlivě jednoduchý a efekt maximální. Pódiový vizuální projev je v Gabrielově hudbě takřka rovnocenný projevu hudebnímu a to dělá záznam na „Groving Up“ divácky velmi přitažlivý. Každá kompozice má vlastní scénu i jinou atmosféru, na pódiu se stále něco děje a divákova pozornost je tak k obrazovce stále přitahována i přes šibeniční délku koncertu přesahující dvě hodiny. Nemalou zásluhu na tom však mají i Petrovi spoluhráči. Ti jsou skutečně hodni vystupování bok po boku mistra Gabriela. Abych tu nevykecal vše, zmíním jen jediného. Basového císaře a stálého Peterova spoluhráče Tonyho Levina. Jeho výkon je skutečně impozantní, a to i přes to, že valná většina Gabrielových skladeb nevyužívá jeho umu ani ze třetiny. Udiví vás, jak technikou hry, tak prazvláštním hybridem basové kytary a kontrabasu, na který hraje střídavě prsty a smyčcem. Ani klasická basa nepřichází zkrátka. Šok přichází v okamžiku, kdy zjistíte, že ji ovládá pro mě nevídaným způsobem – bambusovými klacíky nasazenými na prstech, kterými ťuká do strun. Jindy třeba hraje své basové party a zároveň se jen tak mimochodem doprovází na klávesy…

…ale co vám to vlastně budu prozrazovat. Ten, kdo už dávno juchá při refrénu „Solsbury Hill“, nebo pláče dojetím při nádherném závěru v podobě „Father Son“, už ví. A ti kdo ne, by to měli urychleně změnit. Tracklist vybraný pro koncertní tour je skvělý, výkon kapely rovněž, technické zpracování vynikající. Co ještě víc chtít? Tenhle záznam skutečně doporučuji každému jedinci, který se  jen trochu zajímá o kvalitní hudbu, protože to, co obsahuje, je dění v pravdě umělecké.