OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak dlouho jsme čekali na novinkovou desku brněnských FORGOTTEN SILENCE, až jsme se konečně dočkali. Ovšem spokojené pomlaskávání může přicházet pouze od těch neinformovaných jedinců, ke kterým dobrý vítr z RedBlacku ještě nestihnul donést předloňské vinylové poselství „Yarim Ya“, neboť právě jeho vydání na digitálním nosiči bylo hlavním důvodem letošního znovuzrození TICHA.
Do nahrávky nás uvede industriální intro, jakési ladění, a pak už tu máme celou kompozici „Yarim Ya“, tentokráte navíc jen rozdělenou tracky na tři části. Opakovat již vyřčené mi přijde naprosto zbytečné, případné zájemce stačí odkázat na již zmiňovanou recenzi EP a pojďme se věnovat úplně čerstvému materiálu. No, příliš toho není, jedna skladba „Come With Me As Far As Behind The Horizons. A pokud jsme snad v souvislosti s předchozí suitou hovořili někdy o experimentu, pak má tahle nová kompozice právo honosit se přívlastkem MAXIMÁLNÍ. Hodně pozvolný rozjezd, zpočátku spíše relax než etno, vše pochopitelně postupně graduje, nabalují se další nástroje, motivy, dokonce se dočkáme i deklamujícího hlasu, avšak na sedmnácti minutovou záležitost mi to přijde přece jen trochu málo. Je pravda, že podobné ukolébavky příliš nemiluji, monotónnost, byť zkušeně podaná, má na mě uspávající účinek, čili z této novinky žádné velké nadšení rozhodně jevit nemohu. Bohužel.
CD vychází jak v bakelitové krabičce, tak i v digipacku z recyklovaného papíru. Zvídaví najdou i něco fotek z jeho výroby, Krustyho obrázky z Pákistánu, webové stránky nebo MP3. Není to tak málo, uvážíme-li kvality „Yarim Ya“ i cenu, která by neměla být vyšší než 250,-Kč. Osobně však raději počkám na skutečnou řadovou desku; snad ještě někdy vyjde. Hodnocení si tedy s dovolením opět nechám od cesty.
Je mi líto, ale tohle není novinka FORGOTTEN SILENCE. Jen pro potřeby CD oprášené EP "Yarim Ya" + něco omáčky kolem.
Kras (2018)
Sonique Voyeurisme (2015)
La Grande Bouffe (2012)
Thots (demo 95/debut CD96 remaster) (2009)
Tumulus split + Chiasmatic (2008)
Kro Ni Ka (2006)
Bya Bamahe Neem (EP) (2004)
Yarim Ay (7 (2002)
ka Ba Ach (MC) (2001)
Ka Ba Ach (CD) (2000)
Deathophobia - European Series Vol.II. (kompilace) (2000)
A Tribute To Master's Hammer (kompilace) (1999)
Hathor's Place (7 (1999)
Senyaan (2CD) (1998)
Senyaan (MC) (1998)
The Hills of Senyaan Pt.II. (7 (1997)
Thots (1996)
Echoes From The Underworld Vol.II. (kompilace) (1996)
Clara (7 (1996)
Sometimes Death Is Better 2,3& 4 (kompilace) (1995)
Thots (MC demo) (1995)
Odhliadnúc od toho, že v prípade tohto nosiča ide iba o jednu novú skladbu (avšak v 2 verziach, t.j 2x17 min. !!!) oceňujem prínos kapely rozšíriť svoju nadpozemskú, príjemne relaxujúcu a zaroveň fantáziu podporujúcu muziku aj širšej ako iba oddanej mase poslucháčov LP nosičov.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.