Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak dlouho jsme čekali na novinkovou desku brněnských FORGOTTEN SILENCE, až jsme se konečně dočkali. Ovšem spokojené pomlaskávání může přicházet pouze od těch neinformovaných jedinců, ke kterým dobrý vítr z RedBlacku ještě nestihnul donést předloňské vinylové poselství „Yarim Ya“, neboť právě jeho vydání na digitálním nosiči bylo hlavním důvodem letošního znovuzrození TICHA.
Do nahrávky nás uvede industriální intro, jakési ladění, a pak už tu máme celou kompozici „Yarim Ya“, tentokráte navíc jen rozdělenou tracky na tři části. Opakovat již vyřčené mi přijde naprosto zbytečné, případné zájemce stačí odkázat na již zmiňovanou recenzi EP a pojďme se věnovat úplně čerstvému materiálu. No, příliš toho není, jedna skladba „Come With Me As Far As Behind The Horizons. A pokud jsme snad v souvislosti s předchozí suitou hovořili někdy o experimentu, pak má tahle nová kompozice právo honosit se přívlastkem MAXIMÁLNÍ. Hodně pozvolný rozjezd, zpočátku spíše relax než etno, vše pochopitelně postupně graduje, nabalují se další nástroje, motivy, dokonce se dočkáme i deklamujícího hlasu, avšak na sedmnácti minutovou záležitost mi to přijde přece jen trochu málo. Je pravda, že podobné ukolébavky příliš nemiluji, monotónnost, byť zkušeně podaná, má na mě uspávající účinek, čili z této novinky žádné velké nadšení rozhodně jevit nemohu. Bohužel.
CD vychází jak v bakelitové krabičce, tak i v digipacku z recyklovaného papíru. Zvídaví najdou i něco fotek z jeho výroby, Krustyho obrázky z Pákistánu, webové stránky nebo MP3. Není to tak málo, uvážíme-li kvality „Yarim Ya“ i cenu, která by neměla být vyšší než 250,-Kč. Osobně však raději počkám na skutečnou řadovou desku; snad ještě někdy vyjde. Hodnocení si tedy s dovolením opět nechám od cesty.
Je mi líto, ale tohle není novinka FORGOTTEN SILENCE. Jen pro potřeby CD oprášené EP "Yarim Ya" + něco omáčky kolem.
Kras (2018)
Sonique Voyeurisme (2015)
La Grande Bouffe (2012)
Thots (demo 95/debut CD96 remaster) (2009)
Tumulus split + Chiasmatic (2008)
Kro Ni Ka (2006)
Bya Bamahe Neem (EP) (2004)
Yarim Ay (7 (2002)
ka Ba Ach (MC) (2001)
Ka Ba Ach (CD) (2000)
Deathophobia - European Series Vol.II. (kompilace) (2000)
A Tribute To Master's Hammer (kompilace) (1999)
Hathor's Place (7 (1999)
Senyaan (2CD) (1998)
Senyaan (MC) (1998)
The Hills of Senyaan Pt.II. (7 (1997)
Thots (1996)
Echoes From The Underworld Vol.II. (kompilace) (1996)
Clara (7 (1996)
Sometimes Death Is Better 2,3& 4 (kompilace) (1995)
Thots (MC demo) (1995)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
