OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Adam & Eve“. Jednoduše, výstižně a přece nezařaditelně. Kde se ale nacházejí květinoví králové se svým novým dílem? Jsou stále ještě v pokušení poznání před zapovězeným stromem, stojí snad již za branami ráje před nástrahami nevinného světa nebo se jejich nový hudební opus nemilosrdně zrodil jako Kainovo znamení?
Mučivé může být zjištění, že se králové květinových plání odpoutali od rytmicko-harmonických hurikánů předchozích opusových čísel a prakticky ve stejném složení se vydali napříč krajinou notových fantazií k přístavům do mrtě nabitým klasičtějšími a méně strukturovanými hudebními kompozicemi. Vystavěny na statných kýlech melodiky jsou všechna ta plavidla, která míří k úspěšnému zakotvení v posluchačově přístavu. Bez košatých formací, bez úhybných manévrů, bez planoucích nadějí nepoznaných krás, většina z nich se však hrdě dme v záři skomírajícího slunce s nepřehlédnutelným erbem budoáru pětilinkových květů.
Čas strávený v zahradě prvního hříchu není však nikdy zbytečný. Vstupenky nejsou zapotřebí a průvodce i kronikář Roine Stolt nevytváří iluze nicotných pozlátek. Dva mohutné kmeny, jejichž kořeny sahají do progresivních živných půd minulých dekád, jsou důkazem živoucích epických básní se všemi zralými plody. Zejména první dvacetiminutovka „Love Supreme“ se svými kombinovanými takty, lehkými synkopami, zpěvnými linkami všech tří zlatohrdelních persón - Stolta, Gildenlöwa a Frödberga – i jemně rozprášeným prog-rockovým pylem od Roineho sólové kytary až k hammondově znějícím scénám kláves se neodvrací od tolik potřebné královské přízně. O poznání přímočařejších je několik dalších skladeb, u nichž je dávkování rozmáchlých partů ze štětců rytmického „Duchampa“ i kontrapunktického „Kubišty“ sníženo na minimum a pod nánosy základních motivů vysvítá spíše melodické souznění barevných ploch „Moneta“. Dva krátké, čistě instrumentální sety z dílny mistra Bodina neurazí - GENESISovská anabáze Babylonu i laciný klavírní romantický valčík mají funkci pouze výplňovou. Ať je však pod dotěrným drobnohledem titulní boogie nasáklá „Adam & Eve“, či prog-energicky ohraničená „Timelines“ s bluesovými konturami, vyhledávat zde nudné, nebo snad dokonce špatné, pasáže by byla po čertech nezkušená chyba. Na mysl totiž při poslechu vytanou hned tři pádné důvody, proč se těmto temným myšlenkám zdaleka vyhnout. Přesná Zoltanova hradba bicích a perkusí - přesto však o poznání střízlivější, než na „Unfold the Future“ - Jonasova výbušná i vrnící basa – tradičně se zárukou mistrovského glejtu – a uhrančivý zpěv Gildenlöwa, který se podle kuloárních zpráv tímto albem již nadobro zapsal do stálé expozice hudebních mágů THE FLOWER KINGS. Právě jeho neuvěřitelné hlasové dispozice dokreslují plnost vokálních partů, nejvíce pak v netypické, avšak vzletně a s umem konstruované expresivní skladbě „A Vampires View“, která by se možná lépe vyjímala na počinu severských kolegů PAIN OF SALVATION.
Návnady, jimiž nás do svých tenat lákají THE FLOWER KINGS jsou stále plné nekončících překvapení a má-li být lákadlo naprosto spolehlivé, k opusu roku 2004 by se hodilo přidat i „boční“ projekty – KARMAKANIC a TANGENT, jimiž by se váhy v trojúhelníkovém základu hudby vyrovnaly. Zda se hřích návratu k odkazům progrockového stvoření stane také hříchem rouhačských objevitelských cest se ale z románového „Adam & Eve“ vyčíst nedá. Třeba se tato jiná kapitola z tlustých svazků dějin THE FLOWER KINGS jednou stane obroušeným pískovcem v rozpraskaném mramorovém masívu, třeba se výheň spalující nezkrotné laviny harmonie příště rozhoří s novým oslnivým zábleskem soukromých nástrojových erupcí, ale třeba se také nové směsi přesně dávkovaných látek stanou pro někoho daleko návykovějšími než plný hmoždíř dřívějších rockových fúzí. Mé „třeba“ se i přes nespornou kvalitu „Adam & Eve“ pojí především s očekáváním následných mistrovských črtů.
Stále pod magickou značkou THE FLOWER KINGS, tentokráte atypicky spíše v krajině tradičnějších melodických kompozic. Znatelný příklon ke klasickým stavbám způsobí mnohým srdeční potíže, jenže – jářku – kompozice z per takto zkušených hudebníků jen s výsměchem shlížejí k plochám proklínaného průměru.
7,5 / 10
Roine Stolt
- kytara,klávesy, zpěv
Tomas Bodin
- klávesy
Hasse Fröberg
- zpěv
Jonas Reingold
- basa
Zoltan Csörsz
- bicí, perkuse
Daniel Gildenlöw
- zpěv, perkuse
Hasse Bruniusson
- perkuse
1. Love Supreme
2. Cosmic Circus
3. Babylon
4. A Vampires View
5. Days Gone By
6. Adam & Eve
7. Starlight Man
8. Timelines
9. Drivers Seat
10. The Blade Of Cain
Look At You Now (2023)
By Royal Decree (2022)
Islands (2020)
Waiting For Miracles (2019)
Desolation Rose (2013)
Banks Of Eden (2012)
Tour Kaputt (2011)
The Sum Of No Evil (2007)
Paradox Hotel (2006)
Adam & Eve (2004)
Meet The Flower Kings (DVD) (2003)
Unfold The Future (2002)
The Rainmaker (2001)
Space Revolver (2000)
A Live On Planet Earth (2000)
Flower Power (1999)
Stardust We Are (1997)
Retropolis (1996)
Back In The World of Adventures (1995)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Inside Out
Stopáž: 79:15
Produkce: Roine Stolt
Studio: Cosmic Lodge/Reingold Studios
Rozhodně si nemyslím, že by zjednodušení muselo být vždy na škodu věci. I když, pod pojmem jednoduchý si spousta lidí představí triviální a s tím "Květináři" pochopitelně nemají lautr nic společného. Pouze ZČITELNILI. Ale neděje se tak ruku v ruce s úbytkem kvality, jako to drobet postihlo třeba kolegy SPOCK´S BEARD. Už jenom úvodní KOMPOZICE, hitík "Comic Circus" či naléhavá "A Vampires View" s tradičně stroprocentním Gildenlöwem zaslouží absolutorium.
Je mi jasné, kam budou směřovat výtky progových tlustokožců – ano, není to taková onanie s formou, krkolomná čáranice akordů, roztěkaná křivice rytmiky... Je to čitelné. Je to chytlavé a lehce podbízivé. Je to spíše příbuzné art rockové pompě v podání YES než křivolakým zákoutím rockové progrese. Jenže tohle všechno je pro mne jednoznačným kladem. THE FLOWER KINGS konečně vydali album, které se dá poslouchat i srdcem a nejen intelektem, kterému je vše jednoduché z duše odporné a podřadné. "Adam & Eve" je velmi příjemné retro, které sice v průběhu ztrácí pohodový šarm úvodní "Love Supreme", ale dokáže vždy zaujmout vzdušnou i dusnou atmosférou, instrumentálními vychytávkami a skvěle zmáknutými ohlédnutími do rockové minulosti.
Moc pěkné, YESovské, Daniel Gildenlöw jako chutný bombónek na květinovém dortu... jsem moc spokojený.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.