OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pôvodne ma k sebe LUNARIS pritiahli hlavne svojou „hviezdnou“ zostavou, v ktorej nechýbali mená ako Steiner Gundersen (SPIRAL ARCHITECT), alebo Asgeir Mickelson (BORKNAGAR). Debut „The Infinite Earache“ bol slušný, mal však svoje chyby, hlavne v oblasti zvuku. Sílný potenciál tu ale bol, a tak som „Cyclic“ prijímal vo veľkom očakávaní. Hneď od prvého posluchu sa z toho vykľul vynikajúci materiál a hneď na to sa dostavil u mňa menší šok v podobe zistenia, že z pôvodných slávnych mien v zostave sa na novinke nepodieľal nikto.
„Cyclic“ sa nedá popísať inak ako zbesilá jazda hudobným extrémom od začiatku do konca. Pritom sa však v žiadnom prípade nejedná len o priamočiarý materiál. Hudobníci podieľajúci sa na jeho vzniku sa ukazujú ako veľmi zdatní a to hlavne v kompozičnej oblasti. Jednotlivé skladby sú tak extrémne pestrou zmesou hudobných postupov, jednotené agresívnymi blackovými atmosférami. Iste nájdeme aj časti s úplne priamym ťahom na bránku v podobe ultrarýchlych „blastbeatov", no aj tie sú okorenené rôznorodými inštrumentálnymi lahôdkami. Nezriedkavé sóla, rytmické zmeny a vyhrávky na úrovniach všetkých nástrojoch padajú v bohatých hudobných vrstvách s treskom prírodného živlu skazy.
Nebudem teraz zakrývať, že primárnou inšpiráciou pre album je technickejší prístup k agresívnemu blacku v podobe akým ho podali napríklad EMPEROR na albume „IX Equlibrium“. Rezajúce gitary s množstvom vypätých ultrarýchlych partov striedané s progresívnejšími nasekanými thrashovými časťami prekladanými množstvom sól, akustických vyhrávok a excelujúcou basgitarou, ktorej výjazdy ma dokážu doslova zmraziť. Janos, mne úplne neznámy bubeník podáva výkon najvyššej triedy, podtrhujúci rytmickú pestrosť. Vhodne využité klávesové plochy a variabilný agresívny vokál striedajúci snáď všetky možné polohy (melodické linky často evokujú až Garmove vokálne postupy) posúvajú tiež album k veľmi vysokému hodnoteniu. Nebudem nijako menovať ani popisovať momenty, ktoré ma pri počúvaní nadchli, pretože ich je priveľa..
K celému tomuto chválospevu pridajme ešte temer nihilistickú atmosféru, epickejšie znejúce chvíľky a u mňa tento album môžme zaradiť k tomu najlepšiemu, čo tohto roku vyšlo. Hodnotenie je tentokrát vysoké, verím že nielen u mňa odpovedajúce kvalite „Cyclic“.
Technicky brilantne zvládnutý a veľmi agresívny materiál s ostrou čiernou chuťou. Na svoje si prídu vyznávači ako blackových sypačiek, tak aj inštrumentálnych lahôdok, melódií a nihilistickej atmosféry. Odporúčam všetkým...
9 / 10
1. Mendacities Of A Corporate Messiah
2. I.A.D.
3. Lessons in Futility
4. Cyclic
5. Slaves of Opinion
6. When it Ends
7. Casualties of Peace
8. Existence Unveiled
9. Altruismens Gravøl
10. In Nothing
11. Mot Natt
Cyclic (2004)
The Infinite Earache (2002)
Datum vydání: Úterý, 6. dubna 2004
Vydavatel: Elitist Records
Stopáž: 50:39
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.