Kdyby někdo vyhlásil soutěž o Plechovou hubu aneb Nejzábavnější žvásty metalových ikon, kdo myslíte, že by shrábnul první cenu? Adeptů je pochopitelně celá řada. Na mysl se dere metallicovský čertík Bertík Ulrich, vzpomeňme některé z jeho nesmrtelných slovních výronů, a zdaleka nejen v kauze Napster. Nebo třeba takový fotřík satanáš Benton? Kam se poděly řeči o sebevraždě v kristových letech? Či snad přizpůsobivý dědeček Ozzy se svou dokonale americkou rodinou? Vždyť i jemu vyšel z úst nejeden parádní slint. Vítěze si tipnout netroufám, ovšem chci poukázat na ještě jednu hodně povedené figurku. Ano, náš kačer Donald Mustaine by mohl být právě tím pověstným zrzavým koněm v pelotonu zúčastněných.

Pamatujete na informační lavinu, která postihla všechny myslitelné i nemyslitelné kanály po oznámení konce MEGADETH v březnu až dubnu roku 2002? O záhadné nemoci nervů, která  údajně mozek souboru postihla, se naspekulovalo dost a dost, jisté je jen, že hlavně díky jejímu zavinění se Megaděd odporoučel do propadliště dějin. Ale nic se nejí tak horké, ani dražba všech Mustainových kytar. Vyšly remastery z rukou samotného principála, později bylo ohlášeno sólové album, které však nakonec čeká na smetanu pod osvědčeným logem s portrétem Rattleheada. Skeptik si jistě pomyslí něco o šikovném marketingu a promyšlené snaze zvýšit rozpadem poptávku po aktuálně upravených starých nahrávkách; optimista radostně promne ručky nad novým galapředstavením jen tři roky po posledním studiovém zápise o „Potřebách hrdiny“; dislektik nachystá psací potřeby; slepec brýle proti slunci.

Dave uzurpátor ukuchtil nový materiál osamocen. Do studia sice přizval nejen dva novice v osobách basisty Jimmieho Sloase a bubeníka Vinnieho Colaiuta, nýbrž i starého parťáka Chrise Polanda, výsledek však odpovídá spíše sólovému projektu. A to především v partech sólových kytar. Ne že by snad sóla chyběla, jen je jasně cítit, kde přiložil ruku k dílu Poland a kde zůstal mistr Mustaine osamocen a cituje z učebnic prstokladů metalu osmdesátých let. Jinak je totiž novinková kolekce poskládána skutečně lišácky. Cokoliv si od kapely přejete, cokoliv jste v minulosti preferovali, to vše pěkně pohromadě nabízí „The System Has Failed“. Návrat ke kořenům s „Hrdinou...“ rozhodně nebyl příliš sťastným krokem a tak zákonitě musela na přetřes přijít otázka, kudy dál. Co vlastně fanoušci od MEGADETH očekávají? A protože na podobné otazníky existuje odpovědí jako je máku ve společném jmění manželů Emanuelových, je snaha o co nejširší záběr na novince pochopitelná. Ke srovnání nám postačí úvod. Smršť „Blackmail The Universe“, která by se rozhodně neztratila na žádné desce z úvodu kariéry souboru, střídá nejhitovější položka alba „Die Dead Enough“ a svým doslova „vlezlým“ (v dobrém!) refrénem dává vzpomenout na nejlíbivější položky takové „Youthanasie“. S trojkou „Kick The Chair“ řadíme opět vyšší rychlostí stupeň, je trochu nudnější, naštěstí už čeká vypečený „The Scorpion“, pro změnu stylově připodobněný ke „Countdown To Extinction“. Že se vám to zdá jako podezřele divoká jízda? Kolotoč ještě zdaleka nezastavil. Po promyšlenější „Tears In A Vial“ a intru „I Know Jack“ totiž přichází něco, z čeho staroba doslova stříká - „Back In A Day“ se snad nevešla na debutovou desku, protože zvukem i „promyšleností“ jasně evokuje dřevnost „Killing...“. Nevídáno! Naštěstí „Something I´m Not“, i když v ní vlastně o nic nejde, skupinu alespoň znovu posouvá do ne tak vzdálené minulosti (i když to hammeringové agro sólo bolí!). „Truth Be Told“ má baladické sloky a „rovný“ refrén, vzájemné výměny fungují bezvadně. „Of Mice And Men“ jako další typickou megadeťárnu vystřídá instrumentální vyprávění „Shadow Of Death“ a to už jsme na samém konci, kde Dave procedí mezi zuby „My Kingdom Come“. Není to špatná deska, jen mi přijde drobet křečovitá.

K očekávanému reunionu v nejslavnější sestavě (Mustaine, Friedman, Ellefson, Menza) tedy nedošlo! ZATÍM nedošlo. Moc bych se nedivil, pokud se navíc deska neprodá jak firma nakáže, kdyby všechny soudní spory byly zapomenuty, rozčepýření kohouti si znovu padli do náručí a my tak mohli přivítat megahochy na „zaručeně kamarádském“ comebackovém turné. A dolárky, vy se kutálejte. Takový je totiž hudební trh, tak funguje nabídka a poptávka. Chtěli jste zpátky MEGADETH, máte je mít. Snad vám nepůjdou proti liščí srsti. Ebonitové tyče bych však raději do rukou nebral.