KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po prvom dni, v ktorom zaujali iba R.E.T. a DYING PASSION – prví svojim typickým doom-rockom a druhí, napriek nástrojovej a personálnej zmene, tradične výborným post-metalovým (takmer až art-)rockom – som sa zobudil do sľubnejšie vyzerajúceho piatkového rána.
Úvodné pivko som skonzumoval pri vcelku čerstvej a skočnej grindovej úderke UTOPIA. Nasledujúci SACROSANCTUM nie sú ani zďaleka moja šálka kávy. CD som nepočul, ale ich dávnejšie vystúpenie vo mne zanechalo slabý dojem – na Brutale som zistil, že sa z môjho pohľadu nezmenilo nič. Nie príliš isté vokály, klasicky mužský a ženský, a v súčasnosti módny post-doom-rock – bohužiaľ po kvalitnejšiu porciu z toho istého súdka netreba chodiť ďaleko, stačí si pozrieť MEMORIU alebo o míle vpred vzdialených DYING PASSION. Päťčlenná formácia DEFLORACE program znateľne pritvrdila a odohrala priehliadku venovanú masovým vrahom, v súlade s programom aktuálneho CD „Massacre”. Ideovo aj hudobne „americká” kapela pôsobila vcelku sviežo, poránu sa takéto nášupy akosi absorbujú ľahšie...
V rámci dramaturgie priniesli trochu doomu-rocku GALADRIEL. Kapelu som videl nespočetnekrát a stále sa do jej tvorby akosi neviem dostať – našťastie v aktuálnom, progresívnejšom zložení smerujú Bratislavčania evidentne stále viac ku kvalite. Len sa mi žiada ešte viac vokálnej pestrosti, úspech sa však podľa reakcií hustnúceho publika dostavil. Počas (podľa programu) nasledujúcej trojice som sa nakŕmil, napil, pozhováral a ešte trochu viac pripálil, takže mi ušlo vypustenie SMASHED FACE z rozpisu a vystúpenia RITES OF UNDEATH a BED SORES.
Přímý vstup Dalas: V případě BED SORES jsi kamaráde o moc nepřišel. Prestože mám skotačivou a říznou moderní metalovou muziku moc rád, bezhlavé kopírování amerických idolů se mi opravdu nelíbí a když si k tomu připočítám názvy skladeb jako „Motherfucking Plays", tak říkám rovnou, že tudy cesta nevede ... Konec přímého vstupu.
Ten kúsok, čo som videl z MELISSY len potvrdzuje slová napísané kdesi vyššie – že doomrocku sa v Čechách darí a pekná speváčka/klávesistka kapele nemôže ublížiť. Nanešťastie čoraz kapiel sa skôr snaží priblížiť svojim idolom a originalitu si necháva na neskôr – nuž veď uvidíme.
POPPY SEED GRINDER majú skvelý názov, obstojné debutové CD a čerstvo vydanú novinku. A hlavne speváka (teda skôr vokalistu), striedajúceho odkiaľsi z hrubého čreva ťahaný murmur s rykom podrezávaného podsvinčaťa. Súčasná zostava je zohratá, zvuk bol našľapaný a čitateľný, chlapcov to baví a mňa bavilo tiež. Dobré, dobré. Mnohohlaví BELTAINE sú hitom minulého roka, ale mňa ničím k pódiu nepritiahli. Nesporne ide o kvalitnú kapelu s vlastným ksichtom, ohlas bol vynikajúci, len ja som stál akosi bokom – ospravedlňujem sa. Zato ABORTION, akokoľvek sa podobnej „hudbe” v súkromí radšej vyhýbam, ma dostali do kolien. Neuveriteľne primitívna a neambiciózna hudba, ktorá rafinovane nastavuje krivé zrkadlo všetkým tým, ktorým ide hlavne o pózu. „Sme temní ako riť,” deklaroval vysmiaty Lepra svoju definíciu vlastnej tvorby; celé vystúpenie korunovala dementná pyroshow so štyrmi prskavkami – skrátka nadhľad a dobrá nálada od A do Z, a takých kapiel začína byť akosi málo. ADOR DORATH mne osobne pripadajú ako dosť precenená kapela. Ani z CD, ani naživo nejde o zázrak, len o ľahko nadpriemerný atmosférický doom-black. Sympatická je cieľavedomá snaha presadiť sa a potenciál tu je – na veľkú slávu je však ešte priskoro...
Němčouři JACK SLATER přijeli do Hvozdu představit svou aktuální nahrávku „Metzgore“, z jejíž názvu vyplývá, cože to vlastně bylo ke slyšení. Ano, nemýlíte se, byl to skutečně death metal ... A vcelku slušně zahraná brutální technická smršť nemohla žádného fanouška stylu zklamat. Od této poměrně neznámé kapely se jednalo o vyspělé vystoupení.
DEPRESY odohrali set, ktorý by zo všetkého najviac potreboval zmenu. Od krstu aktuálneho CD “Psychomantium Phenomenon” som Trenčanov videl snáď päťkrát s takmer rovnakým koncertným programom. Osvieženie novinkami začína byť nevyhnutné – kvalitatívne sa latka nehýbe, dojem z vystúpenia však tak trochu klesá. Po DEPRESY sa mi nanešťastie prihodil menšia borovičková nehoda (za ktorú “vďačím” kolegom z incipitum.sk) a ja som sa prebral až v sobotu v stane...
Jestliže už se o některých kapelách nedá napsat nic nového, tak jsou to ROOT, na tomto festivalu vystupující se železnou pravidelností. Své fanoušky již mají jisté a tudíž jim opět přehrávají jak staré a osvědčený kusy, jako například „666“ anebo „Upálení“, tak i písně z novějších desek. Prostě rooťácká klasika sevšímvšudy.
Krátce před půlnocí nastoupili na plac maďarští trumpetisté SEAR BLISS, kteří si přijeli odbýt svoji už třetí performanci v historii Brutal Assaultu. Přiznám se, že jsem od nich očekával i mírnou sondáž do nitra starších alb a alespoň jednu rozmáchlejší kompozici jako je třeba "Tunnels Of Vision" z "The Haunting" (1998), ale nestalo se tak, neb se čerpalo převážně z posledního alba „Grand Destiny“, ze kterého zazněly hlavně ty rychlejší blackovější skladby. Díky sázce na agresivnější notu přišel poměrně zkrátka i pozounista Zoltán Pál, který nejen, že si ve dvou skladbách vůbec nezahrál, ale ještě navíc mu pan zvukař dokázal vytáhnout jeho instrument do slyšitelných výšin až na samém konci první, nejméně pětiminutové skladby. I tak ale bylo vystoupení SEAR BLISS vynikající a spolu se setem trenčínských mágů DEPRESY se pro mě stalo jasným vrcholem druhého hracího dne.
Páteční večer pak uzavírali „baňýk pyčo“ grindeři ze CEREBRAL TURBULENCY a vampýři z IMMORTAL TERAS. Ti první, krom neustálého opakování uvedeného fotbalového pokřiku nabídli i slušnou grindovou šou. Ti druzí, s novým zpěvákem a s kopírkou CRADLE OF FILTH, spíše nudili a přinutili k odchodu.
Text: Thorn (slovensky), Reaper (SEAR BLISS), Dalas (vše ostatní psané kurzívou)
Fotografie: Dalas
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.