Část sobotní reportáže jsme se rozhodli pojat konfrontačně, t. j. porovnáním názorů Thorna a Dalase, s menší asistencí Reapera, které se na některé kapely dost diametrálně liší. Posuďte sami ...
Program posledného dňa zahájili ANTISTAR CO. so svojím HC/deathom, ktorý ma jednoducho nebavil. Nič nové, nič špeciálne. DEMOLITION detto, len v rakúskom a thras/deathovom oblečku, EUTHANASIA odohrala kvôli problémom dve skladby a NOBODY som zmeškal. Pardon.
SUN.HAS.CANCER ma (keďže som samozrejme sexistická sviňa) na prvý pohľad zaujali pôvabnou basáčkou s priveľkým nástrojom. Na pohľad druhý na zaujala muzika – skočný elektro-deathík s kvantom efektov a vokodérom pôsobil po záplave podobných kapiel skutočne “fresh”. Tak trochu tvrdšie WALTARI. Na Rakúšanoch DARKSIDE zaujala slovenská posila v osobe Shushku (napr. CRANIOTOMY) za bicími, po stravovacej pauze som sa vrátil na WAYD. Chlapi majú za sebou zatiaľ najlepšiu nahrávku “Decadance”, ale naživo som bol sklamaný – jazzy vyhrávky si akosi nerozumeli s deathmetalovým zbytkom, z výnimkou skvelej “Waiting For The Sun” som sa mierne nudil. LUNATIC GODS sa zrejme potýkali so zvukovými trablami, inak si beztvarý chuchvalec nástrojov s príliš vytiahnutým čistým spevom a obyčajným growlingom neviem vysvetliť...
Sobotní ráno nás přivítalo zamračeným počasím, které nevěstilo nic dobrého. Během dne se dokonce nad Hvozdem prohnal i menší letní deštík, ale to bylo ze strany přeháněk vše. Na mnoha přítomných už byla vidět značná „únava“ způsobená dvěma předešlými dny plnými alkoholu a hudby. My rovněž využíváme příležitosti k regeneraci a vyrážíme se opláchnout na naše tajné a oblíbené místo. Do areálu se vracíme v době vystoupení západočeských SUN HAS CANCER. Na tuto kapelu panují poměrně rozporuplné názory, což se projevilo i v naší redakční skupince. Zatímco Thornovi se celkem líbili, mě moc nepřesvědčili. Jejich snaha o kombinaci elektroniky a samplů, tanečních rytmů a tvrdého metalu na mě působí příliš samoúčelně a značně rozháraně. To rakousko-čeští DARKSIDE představují tu zaručeně „pravou“ metalovou temnotu. Veteráni staré doommetalové školy s deathovými vlivy, dnes působí velmi archaickým dojmem, čemuž ještě více dopomáhají naivní klávesová intra. Jako bych poslouchal nějakou nahrávku z raných devadesátých let minulého století. Kdynští MARTYRIUM CHRISTI jsou rovněž zástanci starých metalových hodnot, ale jejich rouhačský death metal, ne nepodobným prvním deskám DEICIDE, mi v porovnání s DARKSIDE přijde předsi jen úpřimnější a přesvědčivější...
COLP, mne avizovaní ako česká PANTERA, šľapali slušne, ale ak som už náhodou spomínal originalitu, tak sa nedostavila ani teraz. Zato Francúzov LEX TALIONIS predchádzala skvelá povesť z vlaňajšieho Nuclear Stormu. Zúrivý technický death s besným automatom však zaostal za mojím očakávaním. Išlo síce o ojedinelý zjav, inštrumentálne stopercentne zvládnutý, ale po kompozičnej stránke trochu bezradný. Jedni z mojich obľúbencov, ENDLESS sa naopak po menšej strate formy zase vracajú do starých koľají. Hralo sa z výrazne priemer presahujúcej aktuálnej nahrávky „Perfect Message” i z prelomovej dvojky „Vital #1”. Výborné. Akurát ma ENDLESS nechcú počúvať a odmietajú zahrať „Harvest” od OPETH... a to ho vedia vystrihnúť riadne kvalitne...
To už jsme se ale těšili na slovenský dvojblok, který začali „východniari“ z WAYD. Tato nezaměnitelná kapela koncertovala ve své letité historii v ČR vůbec poprvé a myslím si, že každý musel uznat její kvality. Hlavní složkou hudby WAYD je death metal, který, tu více, tu méně, do sebe infiltruje hlavně jazzové a art-rockové vlivy. Prozatím poslední deska „Decadance“ (2003) přináší oproti minulosti značně přímočařejší a méně experimentální materiál, který paradoxně jejich tvorbu ještě více zkvalitnil. O tuto nahrávku se v drtivé většine opírá i živé vystoupení WAYD, kteří hned s první skladbou „Decadence“ spouští našlané představení, stávající se nanejvýš příjemnou demonstrací výborné kytarové práce kapely, díky níž si vychutnáváme i akustické pasáže ve stejné kvalitě, jako jejich studiovou podobu. Neřekl bych, že i písně z desky „Barriers“ (2001) budou mít v živém provedení tak magické kouzlo. Jasnou jedničkou byla v tomto směru „Mindstorm“, která se stala dokonalou ukázkou schopností WAYD umně zkombinovat intrumentální kvality s kvalitami kompozičními. Výborné vystoupení ...
Potěšili i další slovenští experimentátoři – martinští LUNATIC GODS, kteří, oproti minulosti, měli konečně dobrý zvuk. Nelehký úkol sladit pět nástrojů a dva vokály, se tentokráte podařil. Nová deska „Mythus“ (2004) je oproti předchůdci „The Wilderness“ (2002) poměrně přímočará a tvrdá. Kapela zapracovala i na vokálech, z nichž hlavně ty melodické jí byly mnohokráte vytýkány, takže zcela logicky ubyly na úkor těch řekněme vyřvávaných, což se projevilo jako šťastný krok. Přidejme k tomu ještě bezchybnou souhru všech nástrojů a suverénní pódiový výkon a výsledkem je další velmi dobré vystoupení, které nemohlo zklamat nikoho (nejen) z řad fanoušků LUNATIC GODS.
Kdo neskáče není Čech ... i tak by se dalo charakterizovat vystoupení jihočeských COLP, kteří ve svém pojetí metalu plném houpavých riffů, „fuck“ lyriky a chlapáckých gest neuhnuli ani o píď. Nutno poznamenat, že této kapele se to dá věřit a rozhodně se v jejich případě nejedná o laciné a samoúčelné předvádění. Navíc, její živé show jsou pokaždé kvalitní, nenudící a plné energie, což COLP potvrdili i ve Hvozdu. Zato frantíkům LEX TALIONIS to asi moc nesedlo. Mixtura death-u a black-u v jejich podání nezní zrovna přesvědčive, čemuž napomáhá i špatný zvuk bicího automatu a neprůrazné kytary, jejichž zvuk by se dal ohodnotit jedním slovem – plytký. Z desky znějí rozhodně mnohem lépe.
Dalšími, o kterých by se dalo s jistotou říci, že zrají jako víno, jsou domácí „sběrači andělů“ z ENDLESS. Křivka živelnosti koncertů těchto severomoravských sympaťáků stoupá strmě vzhůru, k čemuž jim dopomáhá i místy značně syrový a neučesaný zvuk aktuální desky „Perfect Message“ (2004). Výjimkou v tomto směru nebylo ani jejich assaultovské vystoupení, sršící pozitivní energií a maximálním nasazením celé kapely. ENDLESS opět dokázali, že jejich hudba dokáže oslovit jak metalové, tak i nemetalové publikum. Jedinou výtkou byl trošku utopený zvuk vokálu, což se projevilo hlavně ve chvílích, kdy Libor zpíval čistým hlasem...
Nastal čas na GRIDE, kultík na crust/HC scéne. Grindový náklep, plný pársekundových šleh s “nie netypickým” textovým posolstvom nenudil, ale bez znalosti kontextu ani nenadchol. S “Fuck Off Nazi Bastards” sa však nedá nesúhlasiť... Zotmelo sa a prišiel čas na lotyšský inventár posledných troch ročníkov Brutal Assaultu – NEGLECTED FIELDS. Sympatickí súdruhovia z bývalého ZSSR sú rok od roku lepší... nekompromisný a pritom skvele zvládnutý death/black plný technických pasáží sa vo festivalovom programe vynímal – brutálny cover “Breathe” od PRODIGY bol len malou čerešničkou na chutnučkej tortičke. Mňam. Zato GRAVEWORM síce vedia, ale... sympho black, v živom prevedení hodený poriadny kus do deathového rybníka mal síce grády, ale okrem neustále hlavou točiacej klávesáčky nešlo o nič, čo by sa nedalo oželieť. Skalní fanúšikovia si však show užili, a určite neboli sklamaní...
Další energická smršť přišla z jižních Čech. GRIDE-ům se letos povedlo zahrát si na dvou významných tuzemských festivalech (jak známo, hráli i na Obscene Extreme) a na Brutalu si lepší čas ani nemohli přát. Opět maximální nasazení celé kapely, pokud možno co nejkratší prodlevy mezi jednotlivými „nasypanými“ songy a překvapivě i velmi solidní ohlas publika, což jsem já osobně moc neočekával, protože GRIDE se pohybují na poněkud jiné, než metalové scéně. Myslím si, že i o této čtveřici se dá říci, že kvalita jejich vystoupení je čím dal vyšší. Jediné, co tomu chybělo, byl pořádný mosh a stagediving, byť alespoň o to první se několik jedinců pod pódiem pokoušelo...
Jakmile si GRIDE zabalili svoje fidlátka, začalo se všechno chystat na padesátiminutové vystoupení kapely, na kterou jsem se z celého festivalu těšil nejvíce: vynikajících lotyšských techniků NEGLECTED FIELDS. Pětice na sebe nenechala dlouho čekat a hned spustila "Solar" se zatím posledního díla "Mephisto Lettonica". Kromě svérázně pojaté coververze „Breathe“ od PRODIGY zazněla i ukázka z připravovaného alba, jenž se má podle slov frontmana Sergeye natáčet "very very soon". Sympatičtí Lotyši hráli s plným nasazením a i přes zvukařovu nepřízeň v úvodu setu vystřihli silně nadstandardní black/death metalové představení se slušnou porcí melodiky. Pakliže jste NEGLECTED FIELDS z nějakého důvodu propásli nemusíte tolik litovat, neb budete mít šanci k nápravě už na konci září, kdy pobaltští kouzelníci znovu zavítají na česká podia v rámci připravované evropské tour. Jako další pánové na holení přicházejí za zvuků temného intra GRAVEWORM z Itálie. Atmo blacková stálice sklidila za svůj set, během něhož se hrálo především z aktuální zdařilé řadovky "Engraved In Black", snad největší aplaus ze všech zúčastněných. Nemalý podíl na tom měl frontman Stefan Fiori, který neúnavně pobíhal po pódiu a svým permanentním hecováním dokázal třídenní alkoholovou seancí zmožený dav vyburcovat k nevídané aktivitě. Ostatní členové kapely taktéž rozdávali energii plnými hrstmi, nejvíce pak pohledná klávesačka Sabine, které během setu dokonce několikrát spadly obě ramínka jejího nepoddajného oblečku. Setlist obsahoval položky jako "Legions Unleashed", "Dreaming Into Reality", dále vzorek "Demonic Dreams" z alba "Scourge Of Malice" (2001) a hitovou předělávku od R.E.M. "Losing My Religion". GRAVEWORM rozhodně neudělali ostudu a svým vystoupením jasně dokázali, že post jedné z největších hvězd festivalu jim patřil plným právem...
MISERY INDEX, personálne prepojení s históriou DYING FETUS, ma nechali zaspomínať na predošlý ročník festivalu, plný špičkového brutálneho deathu. Napriek nedávnej výmene na bubeníckej stoličke nová, ešte čerstvá akvizícia mlátila zbesilým a hlavne presným tempom, zvuk bol dobrý a pani Nuda sa nedostavila do konca. Kvalita sa pozná, a aj keď MISERY INDEX sa do dejín amerického death metalu nezapíšu ako novátori, išlo o po všetkých stránkach bezchybný výkon. Týmto sa pre mňa festival skončil... dva tracky od vychlastaných punk/blackerov IMPALED NAZARENE a prebudenie v stane počas setu vyšumených SUNGATE sa nepočíta...
Sám nevím, jakým nedopatřením se ke mě ještě nedostalo EP „Overthrow“ odpadlíků z DYING FETUS, kteří si říkají MISERY INDEX, ale na tuto kapelu jsem se těšil. V očekávání klasické amerického death metalového vzorce – houpačka – sypačka – houpačka a tak pořád dokola jsem byl záhy vyveden z omylu. Nevím, jestli za to může přítomnost nového bicmena, který s kapelou odehrál teprve druhý set, ale během 60-ti minut vyčleněných pro MISERY INDEX jsme si vyslechli velmi příjemnou a našlapanou death metalovou smršť, která mi svým pojetím evokovala spíše starší školu tohoto stylu. Pro mě osobně jeden z vrcholů sobotního večera a příjemné překvapení zároveň.
Zato Sir Mika Lutinen s jeho true satanic company IMPALED NAZARENE zrovna, kulantně řečeno, nezaujali. Už příjezd tohoto metr šedesát vysokého zlidštěného zla do areálu byl zajímavý, což mi očití svědkové jistě potvrdí. Obraz znechucené metalové hvězdy, která po letmém rozhlédnutí se po lomu ve Hvozdu, za sebou znechuceně zabouchává dveře červené Fabie, mě bude „strašit“ ještě několik dnů. Nutno však uznat, že kvůli IMPALED NAZARENE přijelo na letošní Assault nemálo lidí, což je poznat hned od začátku jejich vystoupení. Těžko se mi však popisuje něco tak nezáživného, špatně zahraného, celkově rozháraného a hlavně nesmírně nudného. Jestliže to této kapele někdy alespoň z desek celkem slušně šlapalo, tak živě tedy opravdu ne. Z headlinerů jednoznačně největší průšvih.
Chuť a náladu nám alespoň částečně spravili olomoučtí death metaloví nezmaři z GODLESS TRUTH, jejichž letošní frekvence koncertů je obdivuhodná. Už se budu opakovat, ale na novou desku jsem opravdu velmi zvědavý. Poslední a zároveň velice zábavnou vložkou sobotního večera i celého ročníku byli slovenští SUNGATE, které vydržím poslouchat asi pět minut, než odcházím do stanu. Klávesové přehrávání základních hudebních stupnic podpořené hloupými metalovými riffy, dokáže zaujmout snad jen nefalšované metalové supy.
Symbolickou tečku tak za letošním Brutal Assaultem dalo několik pořvávajících a prasečí ryk napodobujících opilců z nedalekého stanu, kteří svým počínám dokázali strhnout i několik dalších podobně „obdařených“ skupinek z okolních stanů. Bylo to opravdu poetické a duši povznášející.
Na nějaké hlubší zhodnocení devátého Assaultu si budeme muset ještě chvíli počkat, přesto si však neodpustím několik bezprostředních postřehů.
Hudba:
Oproti minulému ročníku chyběla jedna, dvě žánrově osvěžující zahraniční kapely (loni to byli NOVEMBRE anebo EPHEL DUATH), které by trošku zpestřili ten letošní až příliš metalový kolotoč. Na druhou stranu chápu, že jen kvůli podobným kapelám asi moc lidí nepřijde a když si spolky jako CANNIBAL CORPSE anebo IMPALED NAZARENE řeknou o nemalý peníz, tak už v rozpočtu asi moc korunek nezbude.
Areál:
V podstatě beze změn. S povděkem se dá kvitovat letošní stanování, které narozdíl od loňského totálně zaprášeného pole, probíhalo na protilehlé, zatravněné louce. Jen ta hygiena, ta hygiena ...
Troufám si tvrdit, že areál asi stále dost lidí od návštěvy festivalu odrazuje.
Atmosféra:
Tradičně velmi dobrá. Myslím si, že nejen pro mě byl Brutal Assault dokonalým relaxem plným velmi dobré zábavy a střetnutí s přáteli, které kolikrát nevidím celý rok.
Jídlo a pití:
Velmi dobré langoše, párky v rohlíku (taky šly) a ostatní jsem nezkoušel. To vše za celkem rozumné ceny. Pivo Gambrinus za 20-ti korunový žeton je taky férová cena a navíc bylo po celou dobu kvalitně chlazené.
Text: Thorn (slovensky), Reaper (GRAVEWORM + NEGLECTED FIELDS), Dalas (vše ostatní psané kurzívou)
Fotografie: Dalas, Shnoff