OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vzhledem k tomu, že mi tentokrát pracovní povinnosti neumožnily zúčastnit se obou dnů „maratonu“ zvaného „Beseda u bigbítu“, berte článek spíše jako malou ukázku toho, co vše lze v malebné části jižní Moravy zažít a spatřit a současně jakou návnadu pro ty, kdož zatím toto zajímavé „podujatie“ opomíjeli, či o něm nevěděli. Ale dost již otálení, vrhněme se do víru festivalového života.
Po příchodu na letošní již 12. ročník Besedy nás uvítal stále stejně příjemný přírodní areál Topolového hájku s výhledem na nedaleké CHKO Bílé Karpaty, kypící tradičním festivalovým koloritem a nutný panák spišské borovičky. Průvodcem se nám stal pamflet „Beseda girl!“, který jsme obdrželi zdarma jako bonus ke vstupence a z jehož barvami překypující obálky jsme se dozvěděli spoustu důležitých informací, jako např. s kým chodí famózní moderátor festivalu Laďa Čumba, či o kom že zpívá jeden z pořadatelů Vladan Kondiolka. Gagarinovo skandální odhalení, že teprve až v Tasově si uletěl poprvé, je dávno veřejným tajemstvím. Kromě toho obsahovala brožurka několik další nepodstatných informací týkajících se převážně jednotlivých zábavných atrakcí a dalšího kulturního vyžití, které si pro nás šikovní pořadatelé připravili (čajovna, keramická dílna, soutěže, volba Miss pleš) plus časový rozpis a stručné charakteristiky účinkujících. Bohužel nedošlo na jedno z velkých překvapení a to autorské čtení spisovatele Jáchyma Topola, který dal přednost našim polsky mluvícím sousedům. Naproti tomu ani tento rok nechybělo již pomalu tradiční divadlo (jež jsem bohužel kvůli všelijakým okolnostem k vlastní smůle nestihl), které obstaraly divadelnické spolky ESKYMÁCKÉ DIVADLO SAD a DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA. Samozřejmostí byl široký sortiment občerstvení za dostupné ceny a pro maso nejedlíky taktéž přítomná vegetariánská kuchyně.
Stávající ročník opět nabídl celou škálu účinkujících z širokého žánrového spektra. „Beseda u bigbítu“ již dávno není festivalem s převažujícím tvrdě kovovým zastoupením, jak tomu bylo v začátcích, ale postupem doby se stala nadžánrovou akcí, což je si myslím jen dobře. Také letos byla pro chtivé posluchače připravena nejedna hudební lahůdka. Zvukovou kvalitu produkce znovu zajišťoval dvorní zvukař Staňa Valášek (který v dnešních dnech sedí zavřený ve studiu se SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY). Hvězdami páteční části měli být především folklorista TOMÁŠ KOČKO A ORCHESTR a česká odpověď na MASSIVE ATTACK – GANG-ALA-BASTA. Kromě toho vystoupili CALES v čele s Petrem „Blackiem“ Hoškem, STBEND, LOS PERDIDOS a pozdně večerní až ranní hodiny zpříjemnili MANGO MOLAS, LAST BRAIN, či NUKLEÁRNÍ VOKURKY. Přelom dne zpestřil recitál OKYNOVY PÍSNĚ strážnického UG umělce.
Sobotní program byl avizován již na devět hodin ráno a do odpolední siesty se představily hranická MEMORIA, U-MUSIK, NA VŠECHNY 4, KARPATSKÍ PASTIERI či PERMON BALET SUPERSTAR skrývající ve svých řadách někdejší flétnistku DARK GAMBALLE Hedviku Pěnčíkovou. Jako další na pořadu byli bílovečtí ILLEGAL ILLUSION, kteří představili lehkou depresí prosycený, avšak příjemně se poslouchající emocore. Obratem o 180° směrem k velmi alternativnímu hudebnímu výrazivu byli VRBOVSKÍ PASTIERI, kteří představili osobité pojetí „priemyselného folklóru“ z bačovských salaší. Fujaru, píšťaly a perkuse nechali doma v koutě a nahradili je průmyslovými trubkami z PVC využívaných převážně při výstavbě odpadního systému, všelijakými hadičkami, či špachtlemi. Striktně vyžadovaný úbor „monterky“ a heslo dne práce. V podobném duchu pokračoval známý písničkář PEPA NOS, který vyměnil pracovní úbor za pohodlné kraťasy a pracovní tematiku za lehce politickou agitku. Přirozeně nechyběly vtipné a nezřídka lechtivé glosy, které tu a tam mírně fušovaly do řemesla zpívajícímu právníkovi JUDr. JAHELKOVI. Po PETRU VÁŠOVI, VAŠKU KOUBKOVI či JIŘÍM SCHMITZEROVI opět zajímavé pokračování písničkářské tradice.
Přibývající večer pak lehkou exotickou zpestřila KARAVANA ze Spišské Nové Vsi, která dala v záři paprsků zapadajícího slunce a rytmu reagge a ska upomenout na rozehřáté písčité pláže, kubánský rum a BOBA MARLEYHO. Již tradičně kvalitní set připravili ENDLESS. Ti byli tentokrát zařazeni do „hlavního vysílacího času“. Zazněly nejen skladby z novinkového alba včetně klipovky „363 Days“, ale muzikanti neopomíjeli ani starší tvorbu. I na letošní rok si pořadatelé pozvali zástupce etnické hudby a nutno dodat, že šlo opět trefu do černého. Melodiku a temperament blízkého východu představili pražští GOTHART, z jejichž setu čišela radost z hraní a na množství lidí pod pódiem to bylo znát. Bez diskuse jedna z hvězd sobotního večera. GOTHART poté vystřídala dobře známá formace LAURA A JEJÍ TYGŘI a i nadále udržovala již tak roztančené publikum ve varu. Kromě jiného se mohli pochlubit okulibou a velmi funkční zpěvačkou. V nastoleném trendu pokračovali punkově zpěvní ZNOUZECNOST a pozadu nezůstali ani slovenští OČI JASAJŮ, kteří se prezentovali alternativním rockem se svižnou dechovou sekcí. Až do nedělního rána následovali ještě revivaloví FRANK ZAPPA QUARTET, FREE FALL a NO FUTURE SOUND OF BOSTON. Festival mělo zakončit malé chill outové překvapení. To vše mi ale uniklo, poněvadž v té době mě již hýčkala postel v rodné pastoušce.
Došlo i na avizované soutěže a třeba kromě hodu prázdným sudem od piva byl vyhlášen finalista soutěže „Miss Pleš“. Kdo titul získal bohužel nevím. Nicméně aspirantů se v areálu pohybovalo nezanedbatelné množství. Suma sumárum šlo opět o značně vydařenou akci. Drobnou vadou na kráse byla oproti minulým ročníkům poněkud slabší dramaturgie ve výběru interpretů. Ale jak se říká, není každý den posvícení. Tasovská „Beseda“ je zcela jistě akcí, jejíž kvalita vzrůstá s každým dalším rokem a stojí za to poctit ji návštěvou.
Seznam účinkujících:
Pátek:
STBEND
OKYNOVY PÍSNĚ
LOS PERDIDOS
CALES
PETR HALÍČEK
TOMÁŠ KOČKO A ORCHESTR
GANG-ALA-BASTA
MANGO MOLAS
ONE BRAIN
NUKLEÁRNÍ VOKURKY
BETHRAYER
LONG DRINK
Sobota:
NA VŠECHNY 4
U-MUSIK
MEMORIA
KARPATSKÍ PASTIERI
PERMON BALET SUPERSTAR
ESKYMÁCKÉ DIVADLO SAD
ILLEGAL ILLUSION
VRBOVSKÍ VÍŤAZI
PEPA NOS
DEKADENTNÍ DIVADLO BERUŠKA
KARAVANA
ENDLESS
GOTHART
LAURA A JEJÍ TYGŘI
ZNOUZECTNOST
OČI JASAJŮ
FRANK ZAPPA QUARTET
FREE FALL
NO FUTURE SOUND OF BOSTON
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.