Prvotní dojem, že „Confusion Bay“ dánských RAUNCHY je pouze dalším z mnoha nepřeberných počinů vezoucích se na v poslední době módní vlně neo thrashových, deathových a podobných modifikací, se záhy ukázal jako mylný. Zatímco poslední nemastná neslaná alba IN FLAMES se snaží působit moderně a v překotném chvatu se chtějí oprostit od deathové minulosti hledajíc novou a svěže znějící tvář, které ale cosi podstatného stále chybí, o RAUNCHY lze s absolutním klidem tvrdit opak. Již po nahrání debutu „Velvet Noise“ zaznamenali nejen nečekaný úspěch v dánských rádiích, ale i zájem ze strany producenta Rosse Robinsona (KORN, SLIPKNOT).

Mladí Dánové představují na druhé řadovce mixturu dravých kytarových riffů se znatelným otiskem thrashových postupů, místy lehce „šmrncnutých“ deathovou brutalitou, stejně jako i řádně našlapanou rytmickou sekcí a především kopec chytlavých melodií. V některých momentech lze dokonce vycítit doteky projektu PAIN či až téměř „hypocrisí feeling“ v „Bleeding 2“. Hudebníci sází na osvědčenou a jednoduchou strukturu „sloka – refrén – sloka – nekonečné omílání refrénu“ a ve svém našlapaném pojetí z ní dokáží vytěžit možné maximum, ale neplatí, že jediné, na co se během poslechu těšíte, jsou mimochodem skvěle zpěvné a chytlavé refrény a zbytek mezi tím je více či méně nudná riffová vata (což v poslední době platí pro IN FLAMES).  Je vidět, že s kompozicí skladeb si kapela notně vyhrála, a ač je repetitivnost některých částí až téměř popová, nepůsobí vtíravě a po opakovaném poslechu odpudivě. Každou část navíc vyplňuje spousta dílčích melodických vrstev a aranží, a hudebníci tím šikovně předešli šedi a nudě. Vzhledem k množství propletených melodií se budete k jednotlivým skladbám neustále vracet a vychutnávat jejich sílu. Zpěvák si s vokálními linkami pohrává a zatímco jednou naštvaně křičí, dokáže v zápětí přejít v čistý melodický zpěv klenoucí se nad hutnou hradbou ostatních nástrojů. Velmi tradiční, chtělo by se říci, až lehce klišovitý postup, v tomto případě však nenásilně zapracovaný do celkového konceptu. Rytmická sekce šlape jako dobře seřízené hodinky, s ničím se moc nemazlí a běžně okořeňuje skladby pěknou sypačkou či dvojkopákovou palbou. RAUNCHY si také zdařile pohlídali produkci. Riffující kytary jsou spíše zakomponovány do celkového soundu, samostatně příliš nevyčnívají a jsou překryty mnoha dalšími zvukovými vrstvami, čímž vzniká hutná masa (lehce evokující dřívější zvukově hustý přístup STRAPPING YOUNG LAD), která ve správných okamžicích (těch refrénových) sklouzává až k rockově uhlazenosti.

RAUNCHY jsou synonymem pro valící se pozitivní smršť – moderní, energickou, živou a velmi svěží. Nehrají si na tvrďáky, neřeší pseudoemociální a intelektuální problémy. Jednoduše a prostě prezentují veselou, zpěvnou a notně našlapanou hudbu, o níž lze bez jakékoliv nadsázky říct, že trpí hitovými ambicemi, a jejímž jediným úkolem je pobavit. Nic víc, ale také nic míň. Takže pokud potřebujete dobít baterky, zlepšit náladu, či si jen tak zatřepat hlavou a vůbec dodat trochu té chuti do života, jsou Dánové s nepřebernou zásobou energie tou pravou volbou.