OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fenomén THE HIVES jako severoevropské kapely, která nezadržitelně zdolává americký kontinent svým velmi přímým rock‘n’rollem, zdá se stále narůstá. Naší republice se však tato horečka zatím zdatně vyhýbá. V těchto dnech vychází třetí řadovka „Tyrannosaurus Hives“ , která by měla úspěšně navázat na průlomové album z roku 2000 „Veni Vidi Vicious“.
Už když jsem si poprvé v obchodě pustil toto CD, hned při prvním tracku „Abra Cadaver“ mi rozjařeně naskočil na tváři úsměv. Skvělá práce s melodikou, která musí rozveselit snad i toho nejzapřísáhlejšího zastánce hudební vážnosti. THE HIVES vpadli do alba velmi intenzivně, rychle a navíc i s rozjařenými tvářemi. Skladba „Abra Cadaver“ budí dojem jakoby byla složená pro doprovod kreslených seriálů od Walta Disneye. Když už nic, tak tuhle věc prostě musíte slyšet. Následuje stejně zdařilá „Two Timing Touch And Broken Bones“. Přestože jsou THE HIVES rock’n‘rollovou kapelou pro pobavení, jejich sound je velmi tvrdý a zvuk v nejvyšší možné kvalitě. Třetí skladba „Walk Idiot Walk“ je rockáčská riffařina, takoví punkověji znějící AC/DC. Do stejné škatulky se dají zařadit i songy „B Is For Brutus“ a „Antidote“. Strojově přesná a rovná rytmika, nad ní kytarové záseky a vytí floutka postiženého virem neposednosti – Pelle Allmquista, jenž jako jeden z mála v této kapele nezápasí s obezitou.Ve skladbách jsou často kytarové riffy obohaceny jakýmsi syntezátorovým metronomem hrajícím tytéž tóny, nebo glam rockovými retro zvuky počátku 70-tých let např. různé kabaretní smyčce ve stylu T-REX. Ty se objevují zejména v „Diabolic Scheme“, která je spolu s „A Little More And Little You“ jedinou pomalejší skladbou celého kompletu. „Diabolic Scheme“ je navíc věcí, která dává výrazně vzpomenout na berlínské kooperace Iggyho Popa s Davidem Bowiem na Popových sólovkách „The Idiot“ a „Lust For Life“. Zbytek alba je velmi svižný, melodický a zároveň razantní. Takže „No Pun Intended“, „See Through Head“, ale hlavně „Missing Link“ a „Love In Plaster“ jsou poctivé rock’n‘rollové jízdy inklinující k době divokých večerů v tančírnách první poloviny 60-tých let. Kapela v nich zkrátka nepoleví ani na vteřinu a drhne si svou písničku neohlížejíc se po nikom. A tak mě napadá, jestli oni tady z oněch dávnejch časů nezůstali. Od muziky té doby se však THE HIVES liší současným velmi tvrdým zvukem obsahujícím vlivy punku. I tak doporučuji milovníkům sak, kravat, naleštěných střevíčků či bělostných psích deček...
THE HIVES potvrdili svou pozici velmi silnou, jednoduchou, melodickou a zároveň tvrdou kolekcí dřevního rock’n‘rollu, ozdobenou intenzivním projevem grázlíka za mikrofonem, Pelle Almqvista. Nejpozitivnější kus muziky co jsem měl letos možnost slyšet.
9 / 10
Pelle Almqvist
- zpěv
Nicholaus Arson
- kytara
Vigilante Carlstrom
- kytara
Dr.Matt Destruction
- baskytara
Chris Dangerous
- bicí
1. Abra Cadaver
2. Two Timing Touch And Broken Bones
3. Walk Idiot Walk
4. No Pun Intended
5. A Little More For Little You
6. B Is For Brutus
7. See Through Head
8. Diabolic Scheme
9. Missing Link
10. Love In Plaster
11. Dead Quote Olympics
12. Antidote
Lex Hives (2012)
The Black And White Album (2007)
Tussles In Brussels (DVD) (2005)
Tyrannosaurus Hives (2004)
Veni Vidi Vicious (2000)
Barely Legal (1997)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Universal Music / Polydor
Stopáž: 29:59
Produkce: Gunnerfeldt And THE HIVES
Ač neinklinuji příliš k rock´n´rollu ani punku a tak vůbec, tak tahle věc mě skutečně málem roztančila (kdybych nebyl takové dřevo). Skvěle šlapající jízda, která je tak akorát "Dlouhá". Vzato kol a kolem tato nahrávka asi nejspíš nemá chybu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.