Moravští HYSTERIA jsou jedním z mnoha a mnoha tuzemských spolků, kteří bojují svůj malý velký souboj s tradičním českým bigbítem. Ke cti jim je ale nutno přiznat, že (na rozdíl od mnoha a mnoha dalších) tuhle bitvu alespoň na „Ztracené tváři“ vyhrávají, a tak by pro posluchače, holdujícímu dostatečně metalovému a zároveň melodickému soundu, mohli znamenat celkem příjemný poslech či zážitek.

Pravda, o podobné charakteristice jsme si mohli (a podle všeho ještě budeme moci) přečíst mockrát, ale přece jen nesmíme zapomenout na to, že většinou lze v takovém případě objevit i určitý, byť sebemenší, kus originality. HYSTERIA se jím samozřejmě mohou pochlubit také, třebaže rozhodně ne v tom, jak skládají, znějí a vůbec působí celkově. Tady už jsou totiž karty pradávno rozdané a sotva záleží na tom, že si je HYSTERIA ještě jednou zamíchala. Tu špetku vlastního já bych hledal spíše v celkem pěkně znějících textech, s onou zvláštní příchutí nerozluštitelnosti, v pestrých zpěvových linkách, odpoutaných od hudebního podkladu (a zvýrazněných dobře vybaveným zpěvákovým vokálem) a samozřejmě v solidním muzikantském výkonu, který nemusí být vždy samozřejmostí, ba naopak většinou s sebou takový neumětelský scénář přináší katastrofu ve všech možných směrech hodnocení. Pochopitelně, není to vlastně mnoho, ale přece jen, pokud budeme chtít být féroví, musíme nejen oddělit zrno od plev, ale rozlišit i všechno to ostatní, co by se v takové obilno – travnaté míchanici mohlo nacházet. Jako v případě hochů z HYSTERIE, stojících někde ve stínu zlatého středu, pročež je zkrátka nemůžeme ani pohnat k nebeským výšinám, ale ani hodit na hnůj. Víc asi netřeba dodávat, protože (jak vidno) zboží podobné tomu ze „Ztracené tváře“ se prodává samo, pohříchu však ne proto, že by šlo na dračku, ale prostě proto, že po prvním poslechu je naprosto jasné, o co tady jde. Možná i z toho důvodu si kapela k výtvarné práci na logu objednala Ivana Křemečka, nemýlím-li se autora kreslených fórků z proslulých „Trnek Brnek“, ale nějakou symboliku bych v tom spíše nehledal. Nebo že by přece jen ano?