PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mortiis, druhdy baskytarista slavných EMPEROR, si už nějaký ten pátek dláždí hudební cestičku coby sólista skrytý pod komickou ušatou maskou norského trolla. Přiznám se, že ještě donedávna by se veškeré mé poznatky o dráze tohoto norského samorosta daly shrnout do předešlé věty. Avšak minulé album „The Smell of Rain“(2001), které přineslo vcelku solidní mixáž synth popu ve stylu DEPECHE MODE s prvky electronic body music, mě příjemně překvapilo, ale jeho vážným nedostatkem se ukázala rychlá oposlouchatelnost.
Novinka „The Grudge“ defacto pokračuje v této linii a pokouší se o ještě větší prohloubení fůze uvedených hudebních postupů. Díky tomu působí jednotlivé skladby více písničkověji a řekněme, hitověji. Prim pochopitelně hraje elektronika, samply a v mnohem větší míře, než v minulosti, používaní zkreslených vokálů. Vokální stránka tvorby MORTIIS-e vůbec doznala několik výrazných změn. Od šeptaného deklamování, přes melodické popěvky až po vzteklé vyřvávání, spojené s již zmíněným zkreslováním hlasu. Album je hned od první skladby nadmíru svižné a ani nachvíli neskrývá taneční ambice, které se určitě naplno projeví během jeho živé produkce. Nejednu píseň bych si dovedl představit i v mainstreamových hudebních médiích. Image (byť směšná) na zaujetí širšího hudebního publika by tady byla a když to přeženu, tak „mezera trhu“, která vznikla nečinností třebas takových MARILYN MANSON, by tak získala další perspektivní persónu.
Zanechme však fantazírování. Faktem ale zůstává, že MORTIIS se od svých „casio ambientních“ prvopočátků pomalu ale jistě propracovává do širšího hudebního povědomí. Nová nahrávka má velikou šanci mu v tomto počínání pomoci. Desítce písní „The Grudge“ se prvním poslechem podařilo i ve mně zanechat velice příjemné dojmy a přinutit mě tak k jejímu opakovanému poslechu. Upozornil bych hlavně na dva pomalejší kousky - „Twist The Knife“ a „The Loneliest Thing“, přičemž tu druhou bych nazval velmi příjemným cajdáčkem.
Bohužel, dalšími a dalšími poslechy se naplno projevil problém již předešlé desky „The Smell of Rain“ a tím je fakt, že se rychle omrzí. Mnohem vážnější nedostatek se však ukáže v momentě, kdy si uvědomíte, odkud MORTIIS své hudební nápady čerpá. Říkají-li vám něco pojmy jako „The Downward Spiral“ anebo ještě lépe NINE INCH NAILS, tak jsme doma. Ty stejné typy samplů, zvuk kláves, kompoziční postupy a v neposlední řadě barva vokálu. To vše dělá z „The Grudge“ zcela jasnou kopírku kapely Trenta Reznora. „The Downward Spiral“(1994) je však narozdíl od „The Grudge“ nahrávkou nadčasovou, originální a po kvalitativní stránce ve všech ohledech lepší. Takže proč sahat po plagiátech, když máme možnost volby originálu?
Několik důvodů se však určitě najde, ale jak říkám, originál je originál. „The Grudge“ bych přirovnal k milence, která vám přinese chvilkové potěšení, avšak pochvíli pro vás znamená přítěž a lehce se může stát, že vám brzy poleze na nervy. Hudba je však, stejně jako všechno ostatní v životě, otázkou vkusu a priorit a můj názor se mnou jiní sdílet nemusí. Dám však ruku do ohně za to, že v tomto hudebním žánru je celá spousta mnohem lepších nahrávek.
Máte rádi NINE INCH NAILS? Máte rádi jejich kopírky? Máte rádi jejich totální kopírky? Máte rádi jejich ne moc povedené kopírky? Pak tohle je něco pro vás! Ostatním, i přes chvilkový poměrně příjemný poslech této nahrávky, doporučím radši originál.
4,5 / 10
Mortiis
- zpěv, klávesy, programování kláves
Levi Gawron
- kytara
Asmund Sveinunggard
- kytara
Leo Troy
- bicí
1. Broken Skin
2. Way Too Wicked
3. The Grudge
4. Decadent & Desperate
5. The Worst in Me
6. Gibber
7. Twist the Knife
8. The Loneliest Thing
9. Le Petit Cochon Sordide
10. Asthma
The Grudge (2004)
The Smell of Rain (2001)
Født Til Å Herske (1999)
Crypt of the Wizard (1999)
The Stargate (1995)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Earache Records
Stopáž: 46:53
Produkce: Mortiis & Vegard Blomberg
Predchádzajúce albumy MORTIISa mám dosť v obľube. Či už sa jedná o predchádzajúci "The Smell Of Rain", alebo staršiu tvorbu gotického melancholického primitívneho ambientu. Novinka ide ale totálne mimo mňa. Tento album bez melódií s tonou elektroniky a nevýraznými skladbami s ťažko industriálnou atmosférou nie som schopný počúvať. žiadne melódie, skladby akoby vytrhnuté z nejakého disharmonického kontextu...MORTIIS sa snaží byť zaujímavý a experimentálny, ale toto nie je druh experimentov, ktoré by som od tohto "pseudotrolla" očakával.
Neposlouchatelná skoro až odporná věc.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.