OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Polský metalový kolotoč nabírá opět na obrátkách, aby nám přesně dle harmonogramu – v roce končícím sudou číslicí – přinesl další nadílku metalové ortodoxnosti a údernosti. VADER můžeme považovat za neochvějné stálice, pevně si stojící za svým hudebním názorem, což je pro většinovou skupinu jejich posluchačů tou nejlepší jistotou. Ti, kteří očekávají nějaký hudební vývoj, nad touto sqadrou už dávno zlomili hůl, a tak si VADER vesele vydávají své nahrávky a jediné oblasti, na jejichž zlepšení se ještě pracuje, jsou zvuk a produkce.
Pokud se smíříte s faktem, že VADER to nejpodstatnější řekli hlavně na „De Profundis“(1995), tak zas tak moc zklamaní být nemůžete. Chlapcům to pořád velmi dobře šlape a jejich muzika má tak stále dostatečnou šťávu a schopnost přinutit vás si poklepávat do rytmu. Stále jsou to ti energičtí a našlapaní VADER, jejichž doménou je pro ně toliko typický death metal silně thrashového vlivu s typickým Petrovým chřaplákem, přičemž přívlastky typu „SLAYER z Polska“ jsou rozhodně namístě. Zatímco na předchozí nahrávce „Revelations“ (2002) se daly vystopovat jisté prvky progrese (dá-li se to tak definovat) v podobě hutného zvuku a v závěrečné skladbě i koketování s doom metalem, tak novinka nás vrací zase o několik let zpět, někam k albu „Back To The Blind“ (1997). „The Beast“ je tak jasnou reinkarnací dob minulých. Dob, kdy metalu vládlo thrash metalové sekání a žádné přehnané muzicírování. Důležitý je pouze výsledný efekt co nejdokonalejší hudební brutality, který se VADER daří vytvářet stále na výbornou. Typickým příkladem je trojka „Dark Trinsmission“, jejíž ústřední riff mi dokonce připomíná „Svět co zatočí s Tebou“ z dílny našinců DEBUSTROL. Nechybí ani upomínky na vlastní tvorbu. Hlavně „The Sea Came In At Least“ až příliš nápadně připomene osvědčenou koncertní hitovku „Carnal“. A tak by se určitě dalo pokračovat dál.
Nic to však nemění na faktu, že početný zástup svých věrných fans VADER opět nezklamali. Přinášejí jim přesně to, co od nich očekávají. Pořádnou metalovou nálož s visačkou s nápisem „explozivní“, a tak nemá cenu řešit, jestli jsme to už dávno předtím slyšeli, anebo ne. Jen mám docela silné obavy, že se VADER pomalu ale jistě posouvají mezi zástup zbytečných a co se týče nápadů a invence již dávno vyčerpaných kapel.
Jedna z mála kapel, které se přešlapování na místě zatím dá odpustit. Po léta již téměř nulový vývoj je bohatě vykompenzován další kvalitní emisí brutální muziky s typickým VADER rukopisem. Ještě pořád to lze považovat za dobré. Otázkou však zůstává, co bude dál.
6 / 10
1. Intro
2. Out of The Deep
3. Dark Transmission
4. Firebringer
5. The Sea Came In At Last
6. I Shall Prev
7. The Zone
8. Insomnia
9. Apopheniac
10. Choices
Tibi Et Igni (2014)
Welcome To The Morbid Reich (2011)
Necropolis (2009)
XXV (Best Of) (2008)
And Blood Was Shed In Warsaw (DVD) (2007)
Impressions In Blood (2006)
The Art Of War (EP) (2005)
Night Of The Apocalypse (DVD) (2005)
The Beast (2004)
Beware The Beast (EP) (2004)
Blood (EP) (2003)
More Vision & Voice (DVD) (2002)
Revelations (2002)
Reign Forever World (EP) (2001)
Litany (2000)
Live In Japan (Live) (1998)
Vision & Voice (VHS) (1998)
Kingdom (EP) (1998)
Back To The Blind (1997)
Reborn In Chaos (1997)
Future of The Past (1996)
De Profundis (1995)
An Act Of Darkness/ I.F.Y. (EP) (1995)
Sothis (EP) (1994)
The Darkest Age - Live (Live) (1993)
The Ultimate Incantation (1993)
Morbid Reich (demo) (1990)
Necrolust (demo) (1989)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 37:41
Produkce: Piotr Lukaszewski
Studio: Radio Gdansk Studio
Rutina v tom nejhorším slova smyslu. Necítím tam žádný zápal a nasazení, pouze nutnost odvést svou práci a splnit si své povinnosti. Navíc se to Polákům nepovedlo nijak moc dobře – žádné killer riffy, plochý nevýrazný zvuk, celkový sterotyp. „The Beast“ prošustí ušima a je konec, aniž by zanechala nějakou pozitivní stopu. Je to špatné.
Dúfam, že "nehoda", ktorú utrpel Doc pri nahrávaní "The Beast", nebola opätovným pádom do drogovej priepasti. Daray z kapely VESANIA je však viac ako dôstojnou náhradou; pri počúvaní jeho práce s činelmi by uznanlivo kýval hlavou aj Mark Zonder z FATES WARNING.
VADER sú predovšetkým koncertnou kapelou. Na zámienkach pre svoje celosvetové potulky si ale naozaj dávajú záležať - "Beštia" je kvalitným nasledovníkom mocných "Zjavení" spred troch rokov. Príjemné slayereskujúce momenty sú znovu všadeprítomné. "Dark Transmission" smelo kráča v šľapajách hitovky "The Code" z predchádzajúcej dosky, čarovný je moment symbolického uhasenia ohňa medzi výbornými kúskami "Firebringer" a "The Sea Came In At Last"; v tej druhej menovanej Piotr výborne strieda hlasové polohy. Mauser si dal záležať na gitarových sólach, okresal ich hrany, pridal melódie - už to nie sú všetko iba zubárske vŕtačky značky King&Hanneman.
To, čo predstavujú v Štátoch MORBID ANGEL, sú v Európe už roky VADER. To vie každé malé deathmetalátko.:o)
P.S. Zberateľov poteší DVD pridané k limitovanej verzii "The Beast", ktoré obsahuje 30-minútový štúdio report, 2 klipy z nahrávania novej dosky a 3 kúsky z festivalu Metal Mania 2003.
Bohužel musím konstatovat, že tohle je nic nového nepřinášející průměr. Já vím, že od VADER se čeká především setrvání na pravověrných deathových pozicích, ale to už na téhle desce nefunguje, snad i díky znatelnému thrash odklonu a jisté ztrátě „syrovosti“ zvuku. A tak se mi tato průměrná thrash/deathová deska z pohledu předešlé produkce polských smrtonošů jeví až slabá.
VADER pokračují stále ve stejných kolejích i když nahráli trochu klidnější desku, než je u nich zvykem. Pravda je bohužel taková, že vrchol, který si odbyli na nedostižném „De Profundis“, se jim podaří překonat asi jen stěží. I tak je „The Beast“ kvalitní deskou, která rozhodně neurazí.
V podstatě je asi jedno, jestli VADER drtí pravověrný death nebo do své hudby přihodí větší hrstě thrashové koření, jak se i stalo na "The Beast". SLAYER je cítit, ale to také není žádné velké překvapení. Takže dlouhodobě spokojení budou v blaženosti i nadále, nespokojenci reptající nad nulovým vývojem skupiny dostanou do rukou další pádný důkaz o zastydlosti. Ať už patříte k jakékoliv straně, poslech Bestie rozhodně neurazí.
Nepatřím k ortodoxním fanouškům VADER, ani ke znalcům starších alb. Nezatížen tudíž minulostí můžu s klidem říct, že se mi novinka docela líbí. Je na ní znát velký vliv starého thrash metalu se SLAYER v čele. Na největší mlátičku poslední doby DECAPITATED se to sice nechytá, ale o poznání pohodlněji se to poslouchá. Pozn. - teprve po dopsání svého druhého pohledu jsem si v šoku přečetl pohled Marigoldův a zjistil, že jsme napsali oba úplně to samé. Ale já od něho fakt neopisoval.
VADER nesleduju od dob božského "De Profundis" – prostě jsme trochu zastydl v temné propasti morbidního vesmíru, no – takže nejsem sto posoudit nějaké posuny. Jsem jen schopen posoudit fakt, že "The Beast" suprově hnětá a mistrovsky hobluje ve středním tempu a že taková "Dark Transmision" či "Firebringer" jsou šlupy k pohledání. Bestie je kolekcí přívětivého death metalu s příchutí melodiky a staré školy. Navíc je poměrně krátká, tudíž se dobře poslouchá. V porovnání s DECAPITATED tomu sice hodně chybí v oblasti temperamentu a atmošky, ale pořád tahle deska disponuje dost ostrými drápky na to, aby si posluchače udržela.
Asi najslabsi Vader naozaj trochu krok vedla akoby sa naozaj drzali povinnej sablony ktoru si za roky hrania vytvorili alebo chceli dodrzat povinnost vydavania Cd ako na beziacom pase aby nestratili svojich fanusikov? Neviem neviem pol na pol
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.