„S pomocí násilí můžeš zabít lháře, ale nemůžeš zničit lež, natož nastolit pravdu.“

Tak tato a další slova, jenž pronesl známý černošský kazatel Martin Luther King Jr. zdobí booklet debutní desky švýcarských death metalistů CROPMENT. Tato pětice, která se zformovala někdy v roce 1999, bude našim fanouškům známá hlavně díky svému vystoupení na festivalu Obscene Extreme 2003. O několik měsíců nato se CROPMENT uzavírají do studia, aby v březnu tohoto roku dali ve známost, že je na světě jejich debutové album.

Povedený obal by prvním pohledem mohl svádět k dojmu, že v drážkách CD se ukrývá další „flesh and blood“ gore zběsilost, ale naštěstí tomu tak není. Krátké akustické intro toho zatím moc nenapoví, ovšem hned v zápětí, ve skladbě „Bloody Innocence“, CROPMENT naplno roztáčejí svou vlastní spirálu hudební brutality. Hudební brutality spočívající v klasické nekompromisní death metalové škole nefalšovaného evropského střihu. Ostré kytarové riffy a melodické vyhrávky, rychlé sypačky prostřídávající střední tempa a pomalejší pasáže, sem tam nějaké to sólo a pochopitelně brutální growling doplněn ječákem. Toť typické atributy této muziky, o kterých cokoliv psát je jen dalším nošením dříví do lesa.

To jsem si to ale zjednodušil, co? Dobře, tak teď pojďme rozebrat klady a zápory této nahrávky. Začnu tedy nejdřív u těch záporů:
Nehledě na to, že tohle všechno už tady bylo, je k podobnému druhu muziky (ačkoliv se to asi mnohým nebude zdát) potřeba určitých hráčských zručností. Což o to, solidní kytarová práce by tady byla a z nahrávky je jasně poznat, že v tomto ohledu se CROPMENT budou ještě zlepšovat, byť některé riffy jsou už dost ohrané a tudíž i nenápadité. Dvě kytary + basa, to už je v šikovných rukou docela slušná palebná síla a byla by škoda toho náležitě nevyužít. Zároveň by to však chtělo rychlejšího a přesnějšího bubeníka. Hlavně v sypačkách to Claudio prostě nestíhá. Nevím, čím je to způsobeno, ale tento nedostatek bicích je nejpatrnější hlavně v prvních skladbách, později už je to přeci jen lepší. Pochopitelně dalším nedostatkem se jeví fakt, že si CROPMENT lehce spletete s tunami dalších podobných kapel. Trošku vlastní tváře by taktéž neškodilo.

Tak a teď ty plusy:
V podstatě byly uvedeny v předešlém odstavci. Jak již bylo řečeno – záblesky kvalitní kytarové práce dávají vytušit, že se příště můžeme od této bandy dočkat mnohem kvalitnějšího materiálu. Přestože je „Spiral of Violence“ veskrze klišovitou death metalovou deskou, na konci této spirály vidím malé nenápadné světélko dávající naději, že se tato švýcarská pětice v budoucnu pokusí vymanit ze zaběhaných stylových kolejí a jak již bylo řečeno, přidá výraznou dávku své vlastní osobitosti. Pochvalu zasluhují texty, které jsou takříkajíc o něčem. Nejsou to sice žádné básnické perly, nezřídka se jedná i poměrně naivní a klišovitá témata (klonování, náboženství, jaderné zbraně ...), ale i snaha věnovat se něčemu užitečnějšímu, než je odpolední směna na pitevně, se cení. Tak například druhá skladba „Bloody Innocence“ pojednává o švýcarském alibismu spočívajícím v politické neutralitě a zavíráním očí před nacistickými zvěrstvy během druhé světové války. „Spiral of Violence“ je, jak už název napovídá, u všudypřítomném násilí dnešní doby, které plodí jen další a další násilí...

Ach ty závěry. Vše podstatné již bylo řečeno. Mám-li to tedy nějak shrnout – CROPMENT na svém debutu přinášejí klišovitou death metalovou nahrávku s několika dětskými chybami, přesto si však myslím, že mají právo dostat šanci. Pokud se dopracují k dalšímu albu, tak se pozná, jestli ta šance byla oprávněná.

Fotografie: www.obscene.cz