OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Al Jourgensen, šéf a hlavní mozek MINISTRY, zbyl po odchodu svého kumpána a druhého nejdůležitějšího člena Paula Barkera na veškeré řízení kapely sám. A už teď mohu s klidem prohlásit, že se Barkerův úprk do poklidných dnů, strávených v kruhu rodinném, na chodu kapely nikterak nepodepsal. Právě naopak. MINISTRY útočí silou nevídanou. Jakoby po letech strávených v příšeří temných heroinových brlohů a slizkých kanálů, kudy odtéká snad všechna špína amerických velkoměst, znovu povstali a hrdě demonstrovali v zapálených ulicích.
Nové album je o mnoho kytarovější, razantnější, rychlejší než jeho předchůdci. Jakoby se vrátila chuť a energie z „Psalm 69“. Úvodní „No W“ obohacuje sampl z Carmina Burana, který umocňuje dojem rozpoutání posledního světového požáru a počátek soudného dne. Metalově industriální thrash s pekelným kazatelem Jourgensenem coby vyslancem ze světa za oponou. Zdrcující tempo v druhé protibushovské „Waiting“, kde Jourgensen řve jako cyborg zasažený ručním granátem, je momentem, kdy jsem už tušil velký návrat. A také, že ano. Třetí kovově chladnými údery rozsekávaná „Worthless“ se sloganovým refrénem patří k nejpovedenějším položkám alba. Ďábelské dunění dodává skladbě, která nepatří zrovna k nejrychlejším, na obrovské síle. Následuje „Wrong“ – futuristické rifforama pochodu rozbombardovaným Detroitem, kde MINISTRY rozpoutali totální světový chaos. Na tento okamžik jsem čekal 12 let – obrovská energie, kytary nabroušené jako atomické cirkulárky a hrdé protivládní vzkazy demonstrované těmi nejpověřenějšími. Výtečná jsou také demonizující a řádně chaotická kytarová sóla a různé vřískavé kytarové zvuky, zastoupené na albu v nevídaném počtu. A vůbec celá deska je jaksi více kytarová, energičtější, oprostěná od dusivého bahna a potemnělé hniloby z období třeba „Dark Side Of The Spoon“. Následují dvě ultrarychlé vypalovačky „Warp City“ a „W Tv“, přičemž první je spíše brutálním industriálním thrashem s prvky death metalu a druhá rezolutní, samply prošpikovanou, grind corovou vánicí. Můj osobní favorit má číslo sedm a název „World“. Střední tempo, netradiční protirytmus, nahuštěný táhlý riff a zvrácennost brutálního, a přesto melodického refrénu, je tím, čím mne tato skladba uhranula už na první poslech. Celé to je ozdobeno nejrůznějšími špinavými echy a samply. V závěru alba patří k nejsilnějším momentům táhlá „Worm“. Skladba s výrazným bluesovým nádechem obsahuje skvěle zaaranžované slide kytarové a harmonikové plochy, díky nímž MINISTRY působí jako industriální obdoba LED ZEPPELIN (když si pochopitelně odmyslíte Jourgensenův hlas).
Jak už asi tato ve značné míře oslavná recenze napověděla, MINISTRY nahráli přesilné a brutální album. Je o mnoho více metalové, riffové a zároveň čitelnější než kterékoliv jiné předtím. Je však i více předvídatelné. Naleznete na něm typický rukopis kapely, myšleno však v tom nejlepším. Al Jourgensen, který je znám svými protirepublikánskými politickými postoji, se vydal z maxima. Nasrán vývojem světových údálostí posledních let, které, jak sám říká, měli blahodárný účinnek na jeho hudební invenci, představil z mého pohledu desku, nemající v diskografii MINISTRY konkurenta. Žalm 69 byl roztrhán.
Ostrý kytarový comeback osamoceného Jourgensena, za který budou vděční všichni, jež si zamilovali období okolo alba „Psalm 69“. Hledačství bylo upozaděno, nejsilnější zbraně vyndány z regálů. Násilí již nic nestojí v cestě ...
9 / 10
Al Jourgensen
- hlas, kytary, samply
Nikle Sccacia
- kytara
John Monte
- baskytara
Mark Barker
- bicí
Bryan Kehoe
- kytara
Darryl James
- klávesy, samply
1. No W
2. Waiting
3. Worthless
4. Wrong
5. Warp City
6. W TV
7. World
8. Wkyj
9. Worm
10. Track 23
11. Track 69
AmeriKKKant (2018)
From Beer to Eternity (2013)
Relapse (2012)
The Last Sucker (2007)
Rio Grande Blood (2006)
Houses Of The Molé (2004)
Animositisomina (2003)
Dark Side Of The Spoon (1999)
Filth Pig (1996)
Psalm 69 (1992)
In Case You Didn´t Feel Like Showing Up (Live) (1990)
The Mind Is a Terrible Thing To Taste (1989)
The Land Of Rape And Honey (1988)
Twitch (1986)
With Sympathy (1983)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Sanctuary Records / Mayan / Panther
Stopáž: 58:11
Přiznám se, od Ala jsem takovýto návrat už nečekal. Když jsem znechuceně poslouchal předešlou desku „Animositisomia“(2003), zlomil jsem nad MINISTRY hůl, s tím, že na hudebním vrakovišti přibude další mrtvolka. Leč starého heroinového lišáka neradno podceňovat. Nová nahrávka je i dle mého názoru dostatečně kvalitní, aby nadchla skalné a potěšila ty zklamané. MINISTRY si už si svůj hudební vývoj „vydřeli“ zhruba před 10-ti – 15ti léty a teď už si jen v poklídku a ani nikterak nenápadně sahají do vlastní minulosti a zkládají tak z jednotlivých fragmentů tuto mozaiku. Kytary zní stejně lomozivě jako na „Filth Pig“(1996) a skladby svou úderností zase ponejvíce připomínají nezpoutané období desek „The Mind Is A Terrible Thing To Taste“(1989) a fenomenálně úspěšné „Psalm 69“(1992). Celkově se deska velmi dobře poslouchá a hluchých míst je na ni jako šafránu. Dokonce dojde i na Alův oblíbený nástroj – foukací harmoniku. Pokud od MINISTRY neočekáváte nějaké novátorství, ale „jen“ poctivou kvalitu, „Houses of The Molé“ vás nemůže zklamat.
Pro mě osobně zůstává nepřekonanou jedničkou temná a depresivní deska „Filth Pig“.
Dobrej sound, dobrá deska...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.