PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Elfové z italských hvozdů vytančili na scénu poměrně elegantně... rozkřepčený folk metal z prvotiny „Heathenreel“ vlekl na zádech snahu po epické vznosnosti krefeldských slepců a též neslaný nemastný vokál páně Damnagorase, přesto měl určité kouzlo lehkosti a nakažlivý šarm. Na krátký čas se od ELVENKING oddělil frontman Damnagoras, a tak svitla naděje na rapidní zlepšení vokální složky. Svitla a vzápětí zhasla, protože rozdíl mezi dočasným nástupcem Kleidem a veteránem Damnagorasem je leda v přezdívce. Unylý hejkal lesní za unylého hejkala lesního... a to se vyplatí! Ale sper to skřet... na minulém albu to šlo hlas nehlas, tak jakýpak s tím štráchy!
Podstatných změn oproti minulosti je jako šafránu v českých hájích... Zvuk zůstal ve stádiu italského speedového průměru, aranže si stále zavdávají s housličkami a semo tamo svoje připískne i flétnička. Jen samotná hudební forma se nepatrně posunula od vznosné metalové epiky ke kočkování s tvrdým folk rockovým písničkářstvím, jaké k dokonalosti dotáhli walkyierovští SKYCLAD na albu „Irrational Anthems“. Jinými slovy, ubylo monumentálního klávesového troubení, heroických zpěvů a dalších klišovitých libůstek a přibylo snahy po jednoduché a chytlavé vokální složce. Speedový úprk střídají spíše rychlá a skočná tempa, mocně podporovaná folkovými motivy, z nichž je inspirace albionskými básníky cítit na sto yardů (ono se vlastně stačí kouknout na obal...). Ke cti ELVENKING budiž přičteno, že se zbaběle neschovávají za kmínky mladých bříz, ale jdou s pravdou pěkně ven... Číslo tři na „Wyrd“ totiž okupuje jistá „Jigsaw Puzzle“, s gustem zahraná překopávka SKYCLAD. A od toho se mnohé odvíjí. Elfíci se úporně snaží zopakovat šťastné soužití metalové energie a folkové veselosti i ve vlastní tvorbě a párkrát se skutečně zadaří – „The Silk Dilemma“, „Moonchariot“, “The Perpetual Knot“... to jsou všechno povedené a chytlavé exempláře, které mají jednak jasné pojítko k minulému albu, druhak se jim daří znít dostatečně písničkově a rozverně. Bohužel stejně početné jsou songy, které sice mají pár pěkných míst, ale které jsou uhněteny z nedobrých a žluklých klišé, mnohdy hraničících až s čirým pagan křováctvím (za některé pasáže by se nemusel stydět ani Sahula vulgo úchyl Průša). Nic neříkající série samoúčelných sól, stupidních riffů, nuceně kvičícího Kleida a též mizerných ženských vokálů... Prostě heavy metalové nešvary v plné zbroji. Tyhle zahnívající vývraty bohužel poškozují dojem z jinak uspokojivě se zelenající vegetace elfího lesíka a zanechávají hořkou pachuť na jazyku.
Poměr zdravých kmínků a shnilotin je tak půl na půl. Bohužel, když už se chcete roztančit, sjede vám noha po slizké uhnívající kůře a natlučete si makovici o pařez. Nezdá se mi, že by „Wyrd“ byl o mnoho horší než předchůdce „Heathereel“, ale tam mnohé zachraňovala svěžest a nadšení, s jakým se ELVENKING pustili do díla. Za jediný velký přínos jejich novinky považuju fakt, že mě po letech zase přivedla k báječné desce „Irrational Anthems“. V jejím stínu „Wyrd“ sotva živoří, ačkoli na současné folk metalové scéně patří k tomu životaschopnějšímu. Popravdě, mezi šeroslepými trolly, skřety, trpajzlíky a další havětí je jednooký elf... no, králem sice ne, ale zchudlým grófem určitě.
Vyměnili průměrného zpěváka za průměrného zpěváka a epický heavy metal naředili snahou o folk-rockové písničkářství po vzoru SKYCLAD... Výsledek nemá čím ohromit. Několik povedených tanečků najdete, ale škorně s nimi sotva v divém reji prodřete...
6,5 / 10
Kleid
- vokály
Jarpen
- kytara, řev
Aydan
- kytara, sbory
Gorlan
- basa
Elyghen
- viola, klávesy
Zender
- bicí
Hosté
Pauline Tracey
- zpěv, sbory
Laura De Luca
- zpěv, sbory
Giada Etro
- zpěv, sbory
Metti Zimmer
- zpěv
Umberto Corazza
- flétna
+ smyčcový kvartet
1. The Loser´s Ball
2. Pathfinders
3. Jigsaw Puzzle
4. The Silk Dilemma
5. Disappearing Sand
6. Moonchariot
7. The Perpetual Knot
8. Another Haven
9. A Fiery Stride
10. Midnight Circus
11. A Poem Fo The Firmament
Two Tragedy Poet (…And A Caravan Of Weird Figures) (2008)
The Scythe (2007)
The Winter Wake (2006)
Wyrd (2004)
Heathereel (2001)
To Oak Woods Bestowed (demo) (2000)
Vydáno: 2004
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 57:44
Produkce: Martin Buchwalter
Studio: Gernhart Studios
"Wyrd" je zcela určitě celkem povedenou deskou. Co na tom, že až příliš často si člověk při jejím poslechu vzpomene na SKYCLAD, když to nejpodstatnější - tedy že v rámci možností zůstává kapela sama sebou - ELVENKING upřít nejde. Čili směle do tance a na nějaké to škobrtnutí nehleďme, vždyť co by to také bylo za pořádný metalový odzemek, kdyby si člověk sem tam nepřivodil nějaké to škrábnutíčko.
Tak z téhle desky mi bylo už při prvním poslechu pořádně blivno. Pravda, mají silné intro, jenže ten hevík potom...jenže potom jsem se do alba víc zaposlouchal a seznal prostý fakt, že "Wyrd" je i přes lehký agrární nádech prostě promakaný kousek. To, že obalem, či zvukem přísluší kamsi ke SKYCLAD až zase tolik nevadí, protože tu jsou znatelné rozdíly. ELVENKING jsou oproti SKYCLAD hozeni méně do extrému a více do klasického heavy metalu. Nejsem pedant na "hudbu pro kritiky" a aby se mi něco líbilo, nemusí to hrát zrovna na šestnáct čtrnáctinek. Řídím se spíš pravidlem "Buď to tam je, a nebo není." a v hudbě ELVENKING to prostě docela je.
Z času na čas se asi každému přihodí, že mu sedne i nahrávka z hudebních sfér, které mu běžně zrovna dvakrát nevoní. To je i případ těchto italských vyjuchanců. Čím mě tedy tak zaujali? No hlavně tím, že většina jejich písní nepostrádá silnou a vkusnou melodii a slušné (byť nikterak složité) aranže. Jako celek na mě „Wyrd“ působí velmi celistvě a i přes některé na můj vkus až přiliš speedově klišovité pasáže, příšerný ženský zpěv v první skladbě a místy zbytečně natahovanou stopáž, se mi těch 57 minut příjemně poslouchalo. Speed metal se dá dělat i bez falzetového píštění, podbízivých a laciných melodií a chlapáckých póz. Pak nemůžu mít vážnějších námitek.
Strašný hlas a strašný začátek celého alba, neb v první "středověké" písni mužský vokál doplňuje neuvěřitelně falešná a rozklepaná "diva" svým "operním" vokálem. A je to trochu škoda, protože ELVENKING sice bezpochyby našli svůj nový inspirační pramen v nehynoucí diskografii SKYCLAD, jedná se však o místy docela povedený heavík. Nic co by vás uhranulo, ale ani žádný průšvih a pokud se povede melodka, jako dejme tomu ve třetí "Jigsaw Puzzle" a několika dalších, říkáte si, proč vlastně ne?
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.