Kdyňští psohlavci Martyrium Christi vypsali odměnu... Jakou? Pochopitelně na dopadení Ježíše Krista „dead or alive“. Co s ním hodlají udělat je naznačeno na obale... Tedy upřímně – obal je to první, co vás na novém počinu MCH upoutá, neb se na něm skví památná biblická scéna, pohlazená zábleskem světla v duchu vrcholného manýrismu. Jedná se o dekapitaci Jana Křtitele a jako obal je to vskutku dobrý nápad. Navíc nepůsobí křečovitě, ačkoli je to pochopitelně klišé. Ale Martyrium už jsou takoví. Stejně vlastně vypadá i obsah CD, tedy pastva už nikoli pro oči, nýbrž pro uši. Martyrium naběhli do renovovaného studia v domovské Kdyni a pokusili se vyvarovat všech neduhů, jimiž trpělo jejich jediné, již pár let staré demo Anomalous. Zdá se, že se jim to vcelku podařilo. Zvuk Reward je hutný, bicí znějí živě, kombinované vokály nejsou už tak ploché...
Prostě kvalitativně je to značný posun vpřed. A co dál? Inu, krátké intro zní skutečně jako „tank v kostele“ a pak už za sebou pánové pouze pálí mosty ke spáse svých duší... Crucifixion je prvním hřebem do těla Kristova a nese se přesně v duchu, který nastolili MCH už na demu: úderný, rytmicky přesný a tradičně pojatý deathmetal s kombinovanými vokály. A že se hrabou v tradičním protikřesťanském klišé? Ano, ale vyčítejte jim to. Narozdíl od drtivé většiny tzv. anitkřesťanských kapel Martyrium Christi mají ve svých textech skutečný prožitek z mládí a stylem zpracování se tyto značně liší od hloupě plochého dětinského „rouhání“, jak jej známe v mnoha podáních. A také ne všechny texty se drží zmíněného tématu. Starší věc Anomalous Ideas /z dema/ a novinka The Passion Of Sadism jsou toho dokladem, i když... Ale dosti o obsahu, pojďme k formě. Při poslechu CD vás možná zarazí jedna věc. Pokud znáte ty nově nahrané starší věci /Anomalous Ideas, Spread My Blasphemy/, zjistíte, že se hudebně příliš neliší od těch pěti nových. Posun nastal „pouze“ v instrumentální kvalitě a co do přesnosti a hutnosti bicích. Jinak Martytium Christi zůstali stát na místě a hrají prostě to, s čím začali, jen líp a přesněji. Ovšem – riffy jsou víc prokombinované, rytmicky jsou nové skladby pestřejší... ale to člověk prostě očekává, když si kapela dá tak dlouhou pauzu a maká na sobě. Když se před pár lety Martyrium začali hojněji objevovat na koncertních pódiích, byla to pecka a za chvíli o nich všude psalo a znal je kdekdo. Ovšem pak došlo k překopání sestavy a za těch pár let mírné letargie se událo dost věcí. A ačkoli jsou Martyrium Christi pořád velmi dobří, mám pocit, jako by se z oheň plivajícího draka stával zubatý tyrannosaurus... Ovšem i přesto se mi Reward líbí a pokud máte uši pro divoký deathmetal poněkud deicidovského střihu, pak se po tom CD s krásným manýristickým obalem poohlédněte.