Mladí Finové se v loňském roce uspěšně etablovali nadmíru zajímavých debutem, v němž předevedli, jak lehce lze kombinovaz zdánlivě nesourodé hudební postupy a žánry. Na otázky týkající se nejen aktuálního alba odpovídal zpěvák a baskytarista v jedné osobě -  Marko.

 Na úvod celkem tradiční otázka. Co nového u FARMAKON? Mohl bys ses o vás trochu rozpovídat?

Nic moc nového, haha. OK, máme nového bubeníka a konečně vanou čerstvé větry, ale k tomu se dostanu později! Pokud jde o historii kapely, není moc co dodat. Dali jsme se dohromady v roce 2001, v létě nazkoušeli tři skladby a jen tak pro zábavu je vystavili na internetu. Avšak k našemu velkému překvapení nám Lee Barrett po jejich poslechu okamžitě nabídl smlouvu. První album pojmenované „A Warm Glimpse“ vyšlo v létě 2003. V zimě nás opustil bubeník a poté jsme strávili půl roku sháněním náhrady. Teď je vše, jak má být a jsme připraveni to rozjet!

 Jak došlo k tomu, že v podstatě neznámá kapela získala krátce po svém vzniku smlouvu s tak velkým labelem?

To bylo patrně kvůli tomu, že pokud jde o výběr kapel, je Lee Barrett (šéf Elitist) značně excentrickou osobností.  Legenda praví, že uháněl OPETH po poslechu pouhé půl skladby z demo pásky.  Pár našich písní náhodou slyšel na mp3.com a okamžitě nám nabídl smlouvu. Je to jeho způsob. Líbili jsme se mu a nezáleželo na tom, že jsme teprve začátečníci se třemi skladbami.

 Ve srovnání s mnoha debutujícím kapelám působí „A Warm Glimpse“ dosti profesionálně. Jste s konečným výsledkem spokojeni?

Ano i ne. Vezmeme-li v úvahu, že jde o naše první album, myslím, že jsme si vedli dobře, ale skutečný producent by patrně býval dokázal zázraky. Kdybych mohl, nazpíval bych některé party znovu. Ale když o tom tak přemýšlím… Jsem si jistý, že v té době jsme ze sebe vydali nejlepší. Jsem rád, že se ti líbí.

 Poměrně často jste srovnáváni s OPETH, z čehož asi nejásáte. Nicméně, i profil na webových stránkách Elitist vás popisuje jako „…čelní srážku OPETH s MR. BUNGLE...

Věc se má tak, že jediné, co jsem během psaní materiálu na „A Warm Glimpse“ poslouchal, byl OPETH a věci od Mika Pattona. Tonimu, který napsal druhou půlku alba, se FAITH NO MORE nebo MR. BUNGLE až tak moc nelíbí, takže v jeho skladbách není tolik „divných“ pasáží, ale do OPETH je stejný blázen. Tím je, myslím, srovnání s OPETH ospravedlněno a rozhodně nás to nemůže štvát. Avšak doufám, že v budoucnu se tohoto příměru zbavíme. Nebude to snadné, vezmu-li v úvahu,  že můj vokální projev nedozná podstatnějších změn.

 Na albu jsi použil poměrně barvitý hlasový rejstřík. Některé okamžiky připomínají bláznivé výpady zmiňovaného Mika Pattona, zejména ve „Flavoured Numerology“…

Díky! Při srovnání s Mikem si vždycky pomočím kalhoty. Musím však přiznat, že jsem na hony vzdálen vynalézavosti, s jakou pracuje se svým hlasem. Zatímco part ve „Flavoured Numerology“ je …ehm… trhlý improvizovaný řev kombinovaný se skatováním, Mike celou dobu přesně ví, co dělá.

 Jak to vypadá s novým albem?
 
Ještě nedávno jsme řešili nějaké personální změny a neměli zkušebnu, ale zdá se, že to už je záležitostí minulosti. Teď už bychom měli být schopni se koncentrovat na přípravu nového alba, bohužel ho nelze očekávat dříve než příští rok. Přesně to ale říct nemohu. V létě budu mít spoustu času na psaní materiálu, takže je možné, že nové skladby budou hotovy celkem brzy.

 Jakým způsobem pojmete nový materiál? Chystáte něco experimentálnějšího, případně výrazné změny v kompozičních postupech? Neuvažujete třeba o rozsáhlejším začlenění nemetalových elementů?

Těžko říct. Několik skladeb má hrubou kostru, pár jich je téměř hotových. Jsou o něco přímočařejší a temnější než ty staré. Ale myslím, že k takovému srovnání potřebujeme víc divného a trhlého materiálu. A kromě toho to není až tak kontrolovatelné. Jakkoliv divně může skladba znít, je na ní při jejím vzniku spousta práce. U některých je téměř nemožné přidávat party, které radikálně mění náladu a rozpoložení. To je možná důvod, proč mají nové písně méně nemetalových částí, než předtím. Ale uvidíme…

 Všiml jsem si, že v minulosti se někteří členové angažovali v rozmanitých hudebních oblastech, často nemetalových…

To se týká pouze mě. V minulosti jsem hrál heavy metal a progresivní metal, ale poslední kapela, v níž jsem se před vznikem FARMAKON angažoval, se jmenovala PUNGEE a šlo o čistý funk rock. Styl zpěvu byl značně odlišný od mého současného projevu. Ale nikdy to nebylo tak, že bych byl mimo metalovou komunitu.

 Váš přístup k hudbě je značně originální. Jaké jsou vaše dnešní i minulé hudební vlivy?

Já sám jsem začínal ve 12 na HELLOWEEN, pak následovala METALLICA a tuny power metalu. Postupně jsem se dostal k AMORPHIS a švédskému melodickému death metalu jako IN FLAMES a DARK TRANQUILITY a ve stejné době jsem objevil i progresivní hudbu počínaje DREAM THEATER. Skutečným milníkem byly věci od Mika Pattona a OPETH. Dnes se postupně dostávám i k popovým věcem jako AUDIOSLAVE a poslechnu si třeba i temný piáno jazz a…  …no víš… cokoliv. To by zabralo celý den!

 Nedávno jste prodělali drobné personální změny. Riku se zdál být talentovaným bubeníkem. Proč opustil kapelu?

Byl výborným bubeníkem a milým klukem, ale naše hudba pro něj nebyla na prvním místě. Patří mezi ty, kdož jsou v kapele ani ne tak kvůli hudbě, jako kvůli samotnému hraní. Pomalé části a ty divné okamžiky ho začaly frustrovat. Teď, když je s námi Matti, je po hudební stránce spousta věcí snazší. Dokonale mezi nás zapadá.  

 V minulosti jsi krátce působil v death metalových THALES… (www.thalesband.com) Podílejí se i ostatní členové vedle domovské kapely na jiných hudebních projektech? Nechystáte třeba něco speciálního?

Toni, Lassi a Matti mají něco rozdělaného, ale netuším, jak vážně to berou. Zda je to jen pro zábavu nebo mají v úmyslu nahrát plnohodnotné album. Já osobně nějaké plány mám, ale nic, co bych chtěl konkretizovat, hehe. Během působení v THALES jsem si uvědomil, že pro mě není zrovna snadné byt ve dvou kapelách zároveň. Jsem tak líný.

Na aktuální nahrávce se prezentujete jako technicky dosti zdatní hudebníci. Máte nějaké hudební vzdělání nebo jste samouci?

Jestli se nemýlím, tak oba kytaristi mají základní lekce klasické kytary. Když mi bylo jedenáct, absolvoval jsem pár kursů hry na klávesy, po nichž jsem se léta toho proklatého nástroje nedotkl. Bylo by moudré podstoupit nějaké hudební lekce, alespoň co se zpěvu týká ale… to není moc rock’n‘rollové.

 Zajímalo by mně, co vás inspirovalo k pojmenování FARMAKON. Předpokládám, že to nemá nic společného s domácími kolegy SKEPTICISM…

„Farmakon“ je řecké slovo označující jak nemoc tak i lék. Důvod, proč jsme si ho vybrali, byl ten, že náš studiový technik Pirkka trval na tom, že musí bezpodmínečně znát jméno kapely. Takže s něčím jsme přijít museli. Já jsem zrovna v té době četl jednu knihu o filozofii a to slovo mi uvázlo v mysli. Když jsme vybírali jméno pro kapelu, o SKEPTICISM jsme neměli ani tušení. Zjistili jsme to teprve až po vytištění obalů pro první demo, takže už se s tím nedalo moc dělat, přestože jsme o tom krátce přemýšleli. Nejvtipnější na tom je fakt, že od toho okamžiku trvalo jak nám a tak i jim vydání alba dva roky, takže novináři obdrželi proma ve stejné době.

 Pojďme se podívat na vizuální a myšlenkovou stránku věci. Grafická úprava a vůbec celý vizuální koncept alba působí oproti hudební náplni velmi chladným a sevřeným dojmem. Předpokládám, že spíše koresponduje s texty, které se zdají být značně introspektivní…

Ve skutečnosti toho vlastně moc společného s texty nemá. Grafické zpracování bylo spíše inspirováno názvem kapely. Byl použit i koncept založený na snu Toniho otce, který jsme  předložili výtvarníkům. Něco z toho použili a spojili to se spoustou vlastních nápadů.
K těm textům toho nemůžu říct mnoho, protože většinu z nich napsal Lassi. Já jsem autorem pouze tří z nich a každý je úplně jiný. Zatímco „Flowgrasp“ je jednoduchý a přímočarý lovesong, „Loosely of Amoebas“ se zabývá určitým typem obsese a hořkosti zaobalené v symbolice, které plně rozumím pouze já. Většina Lassiho textů je zábavným způsobem založena na knihách o Muminech (zejména ve Finsku poměrně kultovní příběhy pro děti od autorky Tove Jansson, http://virtual.finland.fi/finfo/english/moomieng.html), v nichž rozmělňuje své myšlenky a postoje v kombinaci se situacemi z knihy. Myslím, že se jedná o hodně inovativní způsob psaní.

V červnu jste absolvovali sólový koncert v Anglii. Nepřipravujete v blízké budoucnosti alespoň malé evropské turné? Jak to vypadá s účastí na letních festivalech?

Abych byl upřímný, nic z toho není zatím na obzoru. Práce na novém albu nás plně zaměstná a žádné letní festivaly nejsou také zamluvené, protože v době, kdy se to obyčejně děje, jsme neměli tušení, kde vzít nového bubeníka a chyběla nám zkušebna. V této chvíli je jistých pouze několik srpnových koncertů ve Finsku. Není to tak, že bychom nechtěli koncertovat… teprve nyní jsme získali stabilní a fungující sestavu a až od tohoto bodu můžeme o něčem podobném přemýšlet.

 Sleduješ finskou scénu a pokud ano, máš nějaké oblíbence? 

Ano, pravidelně sleduji několik finských metalových médií, takže mám celkem představu o tom, jak se věci mají. Všiml jsem si, že asi tak během posledního roku se objevila spousta výborných debutů, čili s finským metalem to vypadá velmi dobře. Momentálně je mou nejoblíbenější skupinou TROLLHEIM’S GROTT. Je to… velmi zlý industriální dark metal nebo něco podobného. Doporučuji!

 V  posledních několika letech let se ukazuje, že skandinávská metalově hudební scéna patří v Evropě mezi ty originálnější a snad i progresivnější. Jak se na to díváš ty?

Nevím… mohla by. Přiznám se, že opravdu nevím, jak to vypadá ve střední Evropě, takže nemám s čím srovnávat. Skandinávie se očividně zbavila fáze miliónu black metalových seskupení a dalšího miliónu gothenburgských  death metalových počinů, takže hádám, že i v tom je jistý stupeň progresivity, haha. Mám dojem, že nějaké originální kapely se v poslední době objevily v Itálii.

 Posloucháš progresivní kapely jako např. EPHEL DUATH, ATHEIST apod.? Co se ti líbilo v poslední době?

EPHEL DUATH!! Jasně, že je poslouchám. A progresivní kapely ano, ale i tak v nich musí být něco inovativního. „Progresivní“ v dnešní době většinou značí kapelu, která má několik podivně časovaných partů a rychlého kytaristu, haha. EPHEL DUATH a ATHEIST jsou progresivní v tom pravém slova smyslu, protože vytvořili něco skutečně originálního. Ale neposlouchám pouze progresivní věci. Nedávno jsem objevil např. DOWN a PANTERA! Kromě toho jsem poslouchal HELLOWEEN, Toma Waitse, BOHREN & DER CLUB OF GORE BIOMECHANICAL.

 Předpokládám, že kapela nebude zdrojem obživy. Čím se tedy mimo FARMAKON zabýváte v soukromém životě?

Bohužel není. Za pár dnů to bude už téměř rok, co pracuji v oblasti průmyslové elektroniky. Z Toniho se nedávno stal počítačový mechanik nebo něco podobného. Lassi studuje cosi vysoce komplikovaného, o čem nic nevím a Matti se chystá pracovat v nemocnici.

 Takže díky za rozhovor a hodně zdaru!