PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zatím méně známá pražská smečka, která ovšem vaří se enthusiasmem hodným vetřelce na cracku. Kuchtí jim to slušně a z jejich vývařovny se line putrefaction, které v sobě nezapře ani death, ani trochu blastu, ale asi nejblíž to má ke grindovým vodám, i když tězko říct. Prostě ALIENATION MENTAL jsou šílená palba a může za to zejména jejich bijec Jarda, který nevím co má místo šlach v rukou, ale jestli nemá holku, tak jeho péru upřímně nezávidim.
Kytarovej tandem á la gilette sensor s občasným otupením na hutnej riff a s ambicí k "sólům", k tomu šílenej fekální vomitát Milana, no prostě jízda. Začíná to skoro nevinným přednesem našeho zesnulého národního umělce Rudolfa Hrušínského nejst.. Pokud jste viděli psycho Spalovač mrtvol, pak můžete jen hádat, kterou pasáž si ALIENATION vybrali... (Hrušínského na záseku vychytáte víckrát... taky pečlivě vybraný monolog...) No a pak už to jede. Scorcher Of Dead Bodies... Po prvním poslechu máte pocit, že vám někdo udělal ušní klystýr. Napodruhé už možná začnete chápat, o co jde. Total time 27:07 vám nabídne summa sumarum 18 záseků včetně dvou coverů (AGATHOCLES a YAGA) a jeden halfcover (???).
Mrzí mne, že v jinak povedeném bookletu nejsou texty, pokud tedy ALIENATION texty mají. Já doufám že jo, jelikož přestože Milanovi v jeho řevu a hýkání není rozumět ani slovo, jsou některé názvy songů fakt zajímavé. Kupříkladu 4 For Heterosexual Heart nebo Thinking Machines, Homo Coitus, TV Digger, Justice Defered... Proč ne. Docela by mě zajímalo, o čem je taková Disharmony Of Young Shits...
Celkem tedy půlhodinka kvalitního grind/ blast/ deathového výplachu, a když to dojede, tak na druhé straně kazety to máte znova, což je fajn. ALIENATION MENTAL nahrávali v Megasoundu a ještě jinde to bylo masterovaný, takže zvuk z toho vylezl slušnej, což je na tuhle palbu více než potřeba, protože jinak by z toho byl bordel. Takže pod hlavičkou Terra Rot a Sorrow Art se nám vynořilo obzvláště šílené dílo, které si jistě zaslouží jak pozornost, tak i respekt...
8,5 / 10
1. The Scorcher of Deadbodies
2. TV Digger
3. Runaronud
4. Moderna Jazza
5. For Heterosexual Heart
6. The House Of Blissful Death
7. Green Mam
8. Disharmony of Young Shits
9. Thing Machines
10. Absolute Inferno
11. 2400
12. Experimental Slaughterhouse
13. Scream Bloody KoRn (1/2 cover - KORN)
14. Hybrid McMental
15. Justice Defered
16. Homo Coitus
17. Big One (cover - AGATHOCLES)
18. El Manana (cover - YAGA)
Psychopathicolorspectrum (2005)
Kopferfingel (CD reedice) (2002)
Ball Spouter (2002)
V.O.B.K.M. (split tape s Genetic Threat) (2001)
The Restricted Cerebral Capacity (split s Inhumate) (2001)
Venaration of The Biological Killincg Machine (split s Malignant Tumor) (1999)
Kopferfingel (demo) (1998)
-bez slovního hodnocení-
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.