OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od úvodnej, po krátkom intre nasledujúcej "Människopesten" je jasné, o čom bude štvrtý dlhohrajúci album fínskych trollov. Zmes pokleslej fínskej ľudovej polky -- humppy (vďaka ktorej sa celé CD nesie vo vlezlo nákazlivom štvorštvrťovom rytme), výrazných, BAL-SAGOTH pripomínajúcich kláves a deathového vokálu či zborových refrénov, presne tak, ako na zlomovej doske "Jaktens Tid". Aj tak je však na prvé počutie zrejmé, že FINNTROLL sú špičkou svojho žánru a "Nattfödd" je vrcholom ich doterajšej tvorby, napriek odchodu oboch zakladajúcich členov -- minuloročnému tragickému úmrtiu gitaristu Somnia a výmene speváka Katlu zo zdravotných dôvodov. Čo novinke chýba na poli novátorstva, to doháňa hitovosťou, chytľavosťou a... zábavnosťou. Stačí si pozrieť promofotky či podarený klip k "Trollhammaren" a je jasné, že o nič iné, ako pivnú zábavu, prču a recesiu šmrncnutú severskou mytológiou, nejde.
Ťažko pitvať skladbu po skladbe. Šľapajúce polkové tempo by bolo samo o sebe ubíjajúce, našťastie FINTROLL každú skladbu obdarili nosným motívom, ktorý odsúva rytmus do roly púheho služobníka celku. Napriek tomu je ťažké vyhnúť sa klepaniu nohou či nutkaniu do pravého krčmového tančeku. Gitarový riff z už spomínanej "Människopesten" je navyše snáď tým najchytľavejším, čo som za posledné roky počul, a to má v rámci tejto nahrávky ešte zopár zdatných konkurentov, ako "Trollhammaren" alebo zbesilá hobľovačka "Ursvamp". Tam, kde sa personálne mierne spriaznení KORPIKLAANI snažia o evokovanie autentickejšej "historickej" nálady, používajú FINTROLL ľudové motívy len ako overené postupy na roztancovanie obecenstva. Našťastie na plochu len čosi vyše 35 minút sa zmestilo rozumných a primeraných desať skladieb, takže únava či nuda nehrozí, a obdivuhodný ťah na bránu nepoľavuje do posledného tónu.
FINTROLL nepredstierajú, že im ide o vybrúsené ucho intelektuála. Ak k "Nattfödd" pristupujem ako k hudbe vyvolávajúcej atmosféru pokročilej nočnej doby a čerstvo načapovaného (nie prvého) krígľa piva, tak musím byť spokojný... Kapela nemá ambície tlačiť sa ďalej, za rámec zábavy a dobrej nálady. A tú sa im darí vyčarovať bravúrne.
Hitová, nekomplikovaná a milá muzika -- ak máte radi ľudové veselice, humppu, pivo a máte slabosť pre severskú mytológiu, tak si po "Nattfödd" rovno bežte. A ak aj nie, aj tak neverím, že vám toto CD aspoň trochu nepozdvihne náladu. Skål!!!
7,5 / 10
Tapio Wilska
- spev
Samuli Ponsimaa "Skyrmer"
- gitary
Mikael Karlbom "Routa"
- gitary
Sami Uusitalo "Tundra"
- basgitara
Henri Sorvali "Trollhorn"
- klávesy
Samu Ruotsalainen "Beast Dominator"
- bicie
1. Vindfärd/Människopesten
2. Eliytres
3. Fiskarens Fiende
4. Trollhammaren
5. Nattfödd
6. Ursvamp
7. Marknadsvisan
8. Det Iskalla Trollblodet
9. Grottans Barn
10. Rök
Ur Jordens Djup (2007)
Nattfödd (2004)
Trollhammaren (EP) (2003)
Visor Om Slutet (2003)
Jaktens Tid (2001)
Midnattens Widunder (1999)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Spikefarm/Universal
Stopáž: 36:32
Produkce: Trollhorn & Tundra
Studio: Sundi Coop, Savonlinna
Poťouchlí Finové nás opět oblažují svébytnou kombinací polky, atmosférou taverny, tekoucí medoviny a opilých bojovníků. Po formální stránce maximálně dotažené album, které opět nepostrádá zábavný nadhled a u něhož nevadí stokrát dokola omílané postupy, tentokrát opět náležitě vypilované. Tu a tam zamrzí snad jen absence náboje a "zuřivosti" předchozích nahrávek.
"Hej, hej, hej, čerte chlupatej"... FINNTROLL juchají o zlom péro, polka střídá polku, vlezlé melodie se do uší dobývají kladivem mocného Thor(n)a. Pokud přistoupíte na jejich hru, zapomenete na "umění", můžete se bavit. A možná jim odpustíte i tu nehoráznou zlodějinu ústředního motivu "Vltavy" ve třetí "Fiskarens Fiende".
Pár hitů v čele s Trollhammaren, ale zbytek jenom výplň
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.