PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američtí písničkáři PEDRO THE LION nejsou na nezávislé kytarové scéně žádnými nováčky. Jejich novinka „Achilles Heel“ je již pátou řadovkou a stejně jako její předchůdci, obsahuje značnou dávku uplakané melancholie. Rockové písničky jsou zde přehrávány ve velmi poklidném, snivém stylu. Poloakustické skladby převážně velmi pomalé, upomínají na tvorbu britských COLDPLAY (zejména pak vokál Davida Bazana), či při občasném zvýšení napětí se zde setkáme se strnulou nervozitou RADIOHEAD tak, jako je tomu třeba hned v úvodní „Bands And Managers“.¨
Narozdíl však od svých mnohem známějších (a řeknu to bez obalu – mnohem lepších) kolegů postrádají PEDRO THE LION skutečně výrazné, dlouhověké skladby. Posluchač musí děkovat za každé zvýšení tempa či mírnou gradaci v refrénech, které jsou od slok ve většině skladeb k nerozeznání. K nejpovedenějším položkám tudíž řadím ty nejrychlejší. Tedy dvě střednětempé hitovky „Foregone Conclusions“ a „Discretion“, doplněné o celkem netypickou píseň ve stylu newyorských THE STROKES - „A Simple Plan“. Dále pak snad ještě příjemná ostrovní kytarová popina „Transcontinental“ ve stylu BLUR a atmosférická skladbička s Frusciantovsky vyzdviženou kytarovou linkou - „Arizona“. Zbytek alba se však slévá do jednolité a notně umírněné zvukové hmoty. Komorní slušňácké album působí velmi nudně a bez potřebné dynamiky. Nejslabší okamžik se však nachází až v jeho úplném závěru v podobě skladby „The Poison“. V té postrádám jakýkoliv náznak melodie a hlavně chuti po hraní. Jde jen o jakési sténání doprovázené laksními údery do strun akustické kytary. A tak mne zde napadla podobnost se scénou z jednoho příběhu českého filmu „KNOFLÍKÁŘI“, kde životem zdeptaný mladík přehrává svou tvorbu psychiatrovi. Díky skladbám zmiňovaným v této recenzi v pozitivním smyslu se však nahrávka od PEDRO THE LION udržuje zuby nehty v slabším průměru bodovací stupnice.
CD k recenzi poskytli Day After records
Americká kapela hrající britský kytarový pop, ve všech směrech však zaostávající za lídry žánru. Téměř výhradně akustické melancholické rockové album pro intelektuálně zaměřené jedince.
4 / 10
Dave Bazan
- zpěv, kytara
TW Walsh
- baskytara
James MC Alister
- bicí
1. Bands With Managers
2. Foregone Conclusions
3. The Fleecing
4. Discretion
5. Arizona
6. Keep Swinging
7. Transcontinental
8. I Do
9. A Simple Plan
10. Start Without Me
11. The Poison
Achilles Heel (2004)
Control (2002)
Winners Never Quit (2000)
The Only Reason I Feel Secure (1999)
It´s Hard To Find A Friend (1998)
Whole (EP) (1997)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Jade Tree / Day After
Stopáž: 38:18
Produkce: Dave Bazan & TW Walsh
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.