OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
OPETH jsou v současnosti v kurzu. Není tedy divu, že je potřeba čím dál početnější fanouškovské obci nabídnout i něco víc, než jen klasické zvukové nahrávky. Bylo jen otázkou času, kdy se v Music For Nations rozhodnou jednomu ze svých nejúspěšnějších svěřenců vydat i DVD. Tento záměr byl nakonec pojat velkolepě a jeho zpracování dopadlo na výtečnou s hvězdičkou.
Do stopáže o osm minut přesahující tří hodinovou velikost se vešlo jak vystoupení v londýnské Shepherd’s Bush Empire, tak i hodinový dokument ze zákulisí natáčení „Deliverance“ a „Damnation“. Graficky velmi vzhledné menu doprovázené nostalgickými tóny damnationské „In My Time of Need“ nabízí krom výběru skladeb i selekci ze tří standardních zvukových formátů.
Samotný londýnský koncert proběhl loni v září před zaplněným hledištěm a ve velmi příjemném, téměř divadelném prostředí Shepherd’s Bush Empire. Dvouhodinové vystoupení je rozděleno do dvou částí. Ta první je téměř výhradně postavena na desce „Damnation“. Desce zasvěcené art-rockové zasněnosti 70-tých let. Jestliže se během poslechu studiové nahrávky vkrádaly na mysl teze o směřování kapely do hudebních sfér, kde kralují jiní, tak živá prezentace písní z „Damnation“ vás musí přesvědčit o pravém opaku. Přirozenost a uvolněnost s jakou OPETH své zhudebnělé basně přednášejí musí člověka věci neznalého utvrdit v dojmu, že tahle kapela ani nikdy nic jiného nehrála. Podzimní melancholie, která coby poznávací znak OPETH provází už od jejich počátku je v poloakustickém provedení, jenž je prosto jakýkoliv nájezdů zboostrovaných kytar, mnohem naléhavější a zcela podmanivá. To samé se dá říct i o Mikaelově hlasu, který, ač nedisponuje nikterak širokým rozsahem, svým zabarvením dokazuje, že tento styl muziky mu dokonale sedí. Menší pihu na kráse bych viděl v jeho průpovídkách, které jsou místy, snad v důsledku trémy z přítomnosti kamer, násilné a zbytečné.
Druhá část koncert je plně v réžii klasických metalových OPETH. Přehrávají se vesměs skladby z „Blackwater Park“ a „Deliverance“. První chvíle na mě v porovnání s křehkou zasněností z „Damnation“ působily jako těžký direkt do tváře. Ovšem, jak známo, tato, pro OPETH ještě přirozenější, hudební poloha v jejich podání snese všechny v předchozích řádcích uvedené přívlastky. Dokonalou symbiózou všech vlastností těchto Švédů je pak skladba „The Drappery Falls“ obsahující vše, co mohou OPETH nabídnout – bohaté kompozice, náladovou pestrost a vynikající hráčské výkony. Tady si zřejmě konečně přišlo na své i publikum očividně čekající na „metalový“ blok. Dvě hodiny s OPETH zachycené na tomto disku dokážou být pro diváka časem stráveným ve vynikající společnosti vynikajících hudebníků. Svou práci velmi dobře odvedli i kameramané a stříhači. Decentím nasnímáním dění na pódiu a pečlivými střihy docílili velmi dobrého prolnutí obrazového ztvárnění a celkové atmosféry koncertu. Žádné rychlé střídání záběrů, detaily sólujících a pózujících hráčů, bubeníka hecujícího dav ... nic z toho nás naštěstí nečeká.
To nejlepší na konec? Dalo by se říci o hodinovém „bonusu“, který tvoří dokument zachycující studiovou práci OPETH během nahrávání „Deliverance“ a „Damnation“. Výtečná podívaná! Nic jiného nelze říct o z dokumentaristického hlediska dokonalé studii postupné stavby jednotlivých nahrávek. Nechybí ani zpovědi všech zůčastněných, ze kterých se mimo jiné dozvíte i o usměvných začátcích jednotlivých členů kapely.. Tak například vězte, že první skladba, kterou Michael Akerfeldt složil, nesla název „I Hate Hip Hop“, což zcela jistě krom vyvolaného úsměvu na tváři připomene i „debutní“ díla mnoha jiných. Asi nejzajímavější pasáží je pak práce se Stevem Wilsonem (PORCUPINE TREE), která dokazuje, že jeho rukopis při tvorbě aranží na „Damnation“ je velmi silný.
Výborné DVD obsahující dvouhodinový koncert a skvělý studiový dokument. I přes některé chybičky na kráse má tento kotouček ambici zaujmout ve vaší videotéce čestné místo.
9 / 10
Mikael Akerfeldt
- kytara a vokály
Peter Lindgren
- kytara
Martin Mendez
- basa
Martin Lopez
- bicí
host:
Per 'Swedish synth killer' Wiberg
- klávesy, vedlejší vokály
1. Windowpane
2. In My Time of Need
3. Death Whispered
4. A Lullaby
5. Closure
6. Hope Leaves
7. To Rid The Disease
8. Ending Credits
9. Harvest
10. Weakness
11. Master's Apprentices
12. The Drappery Falls
13. Deliverance
14. The Letter Affinity
15. A Fair Judgement
The Last Will And Testament (2024)
In Cauda Venenum (2019)
Sorceress (2016)
Pale Communion (2014)
Heritage (2011)
Watershed (2008)
The Roundhouse Tapes (live) (2007)
Ghost Reveries (2005)
Lamentations (DVD) (2004)
Damnation (2003)
Deliverance (2002)
Blackwater Park (2001)
Still Life (1999)
My Arms, Your Hearse (1998)
Live In Rijsel (bootleg) (1996)
Morningrise (1996)
Orchid (1995)
Jedna z najzaujímavejších kapiel súčasnosti a jej DVD. Veľké kino!
Je zážitkom sledovať, ako spod geniálnych prstov vyvierajú vodopády nápadov, nádherné kompozície "In My Time Of Need", "Harvest", "The Drappery Falls" či "A Fair Judgement".
Dokument zároveň naznačuje ďalšie smerovanie OPETH. Doska "Damnation" bola síce príjemnou, pokojnou, dušuhladivou, no predsa len slepou uličkou. Vzrušujúce iskry lietajú pri monumentálnych peckách typu "Master's Apprentices", v ktorých sa jasne črtá aj budúca tvár fenomenálnych Švédov.
Souhlas s Dalasem. Zmiňovat takovou nepodstatnou záležitost, jakou je nervózní a nesmělé vystupování Mikaela Akerfeldta, jako největší vadu tohoto DVD je mírně řečeno malicherné. Zesumírujeme-li si technické kvality materiálu, jeho délku, výkon samotné kapely během zachyceného koncertu, což je těžiště celého DVD, a hodnotný bonus, musí být hodnocení velmi vysoké, protože „Lamentations“ mají k dokonalosti velmi blízko.
Dobré DVD, ale do dokonalosti má ďaleko. Najviac toho kazí Åkerfeldt, na ktorom je viditeľná tréma, a jeho pomerné dlhé a zmätené preslovy medzi skladbami narušujú spád koncertu (a keďže som OPETH na tomto turné videl, a tak viem, že to bez kamier išlo lepšie). Takisto mi trochu prekáža Mikaelovo násilnou metalovou pózou zaváňajúce fuckovanie, ktoré sa ku skladbám z krehkého "Damnation" pramálo hodí. Kvalitnejšia je druhá, tvrdšia časť setu, ktorú OPETH odohrali len počas na tomto DVD zachyteného vystúpenia. Celá kapela zrazu akokeby ožila a rušivých momentov je pomenej.
Veľmi cennou súčasťou DVD je dokument o nahrávaní "Deliverance", ktorý spĺňa všetko, čo sa od dokumentu čaká -- neprifarbené pohľady všetkých zúčastnených, zachytenie atmosféry v štúdiu či konkrétnych nahrávacích postupov, skrátka celého procesu od prvotnej idey až k jej realizácii.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.