OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tvorcovia filmu „Nožnicovoruký Edward“ s Johnnym Deppom v hlavnej úlohe by boli veru prekvapení, kam až dokázali dotiahnuť ich nápad šialení severania IMPIOUS. Extrémnosť v ich prípade našťastie nekončí iba pri obrázku holohlavého „injekčnorukého“ Švéda. Skôr naopak. Viac ako desaťročné skúsenosti si na doske „Hellucinate“ podávajú ruku so zdravou nadržanosťou z nového, kvalitnejšieho vydavateľského prostredia. Snaha dokázať svoje kvality čo najväčšiemu počtu fanúšikov je tu priam hmatateľná.
Starí vlčiaci IMPIOUS nezaprú svoje korene, ktoré ležia v deathmetalovom boome zo začiatku deväťdesiatych rokov. Pridávajú k nim skvelý zvuk, energiu a nasadenie typické pre súčasnosť – brucho si teda budú hladkať nielen priaznivci DISMEMBER či ENTOMBED, ale aj thrasheri drukujúci veličinám typu THE HAUNTED, DARKANE alebo CARNAL FORGE.
Excelentný death-thrash dosahuje svoj prvý vrchol v skladbe „Infernique“, v refréne ktorej šarapatí hosťujúci Dan Cardesjö zo smečky THE BREEDING. Súboj jeho vysokého halfordovského vokálu s klasickým chropotom Martina Ǻkessona zráža do kolien! Škoda len, že sa táto spolupráca obmedzila iba na túto jednu skladbu. Spomínaný Mr. Ǻkesson dokazuje svoje nesporné kvality vo výbornej anti-náboženskej vypaľovačke „Show Me Your God!“. Pri jeho zrevaní „ukážte mi vášho Boha!“ naskakujú zimomriavky. Koketovaniu s náboženskými témami a blasfémiou sa IMPIOUS nevyhli ani v songoch „Wicked Saints“, „Hellucinations“ či „Bloodspill Revelation“.
Ak si tieto fragmenty doplníte o texty plné záhadných chorôb – „Toxic Paranoia“ a „Needles Nervosa“, máte razom vytvorený obraz o tvorbe IMPIOUS. Zvykne sa hovoriť, že to najlepšie prichádza na záver. V prípade IMPIOUS je to stopercentná pravda. Viac ako 9 minút trvajúca kompozícia „Suicide Park“, ktorá by sa nestratila ani na skvostnom diele „Haven“ krajanov DARK TRANQUILLITY, doplnená o dobové nahrávky s hlasom neslávne známeho sektára Jima Jonesa (čo vytvára mrazivú atmosféru nie nepodobnú tej, ktorú dokázali vykúzliť PARADISE LOST vo svojej pecke „Forever Failure“ s hláškami Charlesa Mansona) predstavuje majestátne finále pekelného diela „Hellucinate“. Gitarista Valle Adzic spomínal v rozhovore pre Metalopolis intenzitu živých vystúpení IMPIOUS. Ak títo Švédi dokážu skutočne preniesť zdrvujúcu energiu zo svojho albumu aj na pódium, čakajú ich súputníkov na nastávajúcom turné (AMON AMARTH a DISILLUSION) riadne krušné chvíle. Blíži sa chrípkové obdobie. Skúste v rámci očkovania kvalitné švédske injekcie značky IMPIOUS. Neoľutujete. Okamžitý účinok zaručuje desať z deviatich lekárov!
Rezký death-thrash švédskeho strihu je v podaní skúsených mäsiarskych majstrov IMPIOUS jednoducho neodolateľný. „Hellucinate“ je povinným počúvaním pre fanúšikov starej škandinávskej školy, ale aj pre tých, ktorí nedajú dopustiť na THE HAUNTED, CARNAL FORGE či DARKANE.
8,5 / 10
Robin Sörqvist
- gitara
Mikael Norén
- bicie
Erik Peterson
- basgitara
Valle Adzic
- gitara
Martin Ǻkesson
- spev
1. Inject
2. Wicked Saints
3. Infernique
4. Hellucinations
5. Show Me Your God!
6. Death_Wish_Scar
7. Toxic Paranoia
8. Needles Nervosa
9. Bloodspill Revelation
10. Suicide Park
Holy Murder Masquerade (2007)
Hellucinate (2004)
The Death Squad (MCD) (2003)
The Killer (2002)
Terror Succeeds (2000)
Evilized (1998)
Promo 97 (demo) (1997)
The Suffering (demo) (1996)
Infernal Predomination (demo) (1995)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 39:07
Produkce: Valle Adzic
Studio: Studio Mega
Jedna z desek,u které nějak neřeším atosféru,nebo skladatelské dovednosti,ale pouze se dobře bavím.Nátlakový,rychlý death/trash,zaštítěný dobrým projevem zpěváka, nápaditostí skladeb a velkou rychlostí.Proč ne..Výborná deska
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.