PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stúpenci avantgardného byrokratizmu, 90-stupňových uhlov, v smogu prebleskujúceho slnka odrážajúceho sa v tvárach železobetonových molochov pokrytých sklom… Krátky pohľad na kríženca artistov zídených pod parodickým názvom „Vek Ticha” poskytujúcim nejedno zamyslenie nad jeho podstatou. „Mená” ako Hellhammer, Lazare, alebo Winter môžu byť samé o sebe lákadlom priťahujúcim pozornosť, no nie definitívnou zárukou kvality celku.
Fakt, že sa nesporný potenciál nepodarilo využiť, je možné hneď vyzdvihnúť z hmly očakávaní. Stávka kvality tentokrát padla na neotrelý koncept. A práve tento je najpríťažlivejším artiklom „Zrýchlenia“. Polemika, či mu bola inštrumentálna časť prispôsobená s umeleckým úmyslom, alebo to bolo naopak, alebo myšlienky protagonistov skĺzli len k finančným tokom sú zrejme namieste, no len ťažko je za ne preniknúť objektívnejším prístupom. Tvorby domovských kapiel pestrého line-upu znalí si budú vedieť dať výsledný obraz mechanistického diela rýchlo dokopy, ja si ho dovolím len doplniť o všeobecné dojmy a postrehy. Oprostiac sa od polemiky nad pôvodnými skladateľskými zámermi, musím povedať, že celkový koncept je jednoznačne veľmi neotrelý a originálny o samotnej hudbe sa dá povedať len to, že sa žiaľ plazí presne v jeho línii. V línii strnulosti a mechanickej presnosti, kde sú všetky nástroje a hudobné elementy zbavené emócií a posunuté len do beztvarej technokratickej šede. Príťažlivé? Ano, z istého pohľadu áno, kombinácia prísnej rytmiky pána Hellhammera a kvintových hutne až temne znejúcich riffov tiež spoliehajúcich viac na rytmickú, než na melodickú zložku, vie byť zaujímavá.
Zaujímavo vyznievajúca v súlade s klávesovými výbehmi smerujúcimi občas až niekam k baroknej hravosti a kvalitného v jednej rovine položeného vokálu. Spestrenia v podobe užitia až samplov rôznych klasických nástrojov až postmoderných samplov sú v prípade „Acceleration“ viac než časté. Pri pozornom posluchu neuniknú, ale z celkového pohľadu dopadáme na ostrie čepele v podobe povestného slovka „ale“... Vďaka tomu sú spomínané pozitíva utápané práve v spomínanom šedom šate s nádychom moderného surealizmu... Kompozície môžu vyznievať plocho a po poslednej sekunde albumu sa môže dostaviť pocit prázdnoty. Ak môžem povedať o vokáloch pána Lazara, že sú v momentoch veľmi žiarivé, ale ako celok sú postavené len do akejsi jedinej polohy, tak to vlastne môžem aplikovať na všetky ostatné hudobné zložky. Umelecký zámer?
Jednoznačnú odpoveď neviem položiť. Ja som osobne našiel veľa zaujímavých momentov, ku ktoré oblažujú môjho ducha a dokážu zapôsobiť celkom osobitým dojmom. Za všetky spomeniem výbornú „The Concept Of Haste“ s dusivými gitarami, alebo naopak mäkkú s akustickým nádychom pretkanú „90 Degree Angles“, respektíve záverečnú kompozíciu blížiacu sa svojím poňatím až k hraniciam filmovej hudby. Cítim skutočne v tejto hudbe hlavnú ideu skrytú za ňou, alebo je to len prelud? Syntetický, vypočítaný, vyfabrikovaný?
Kto ste je nepodstatné. Čo robíte je nepodstatné. Akým spôsobom ste to čím ste, to je podstatné. Hladké plochy znamenajú harmóniu. Odmietajte hrubosť v každej forme. Vyhľadávajte umelé svetlo. Vždy sledujte tok, bez ohľadu na to kam ide. Príroda je váš priateľ, iba ak vám slúži. Duchovno je merateľné. TO nie je vaše, iba v prenájme. Veriť je choroba
7 / 10
Lazare
- Public Relations Officer
Extant
- Commissioner Of Upper Levels
Kobbergaard
- Master Of Linear Functions
Eikind
- Commander Of Lower Levels
Hellhammer
- Chief Executive Chairman
Winter
- Director Of Implemented Design
1. Auditorium Of Modern Movements
2. Acceleration
3. The Concept Of Haste
4. A Song For D Incorporated
5. The Green Office And The Dark Desk Drawer
6. The Flow At 9.30 am
7. Of Concrete And Glass
8. 90* Angles
9. I No Longer Know If I Am Mad
10. Synthetic, Fabricated, Calculated
Acceleration (2004)
Vydáno: 2004
Stopáž: 45:07
Tohle se dá přirovnat pouze k WINDS. Ano, rozhodně - bohužel, dodávám já. Defacto to mohlo vyjít pod "větrnou" značkou s výsledkem prašť jako uhoď. Andy Winter skutečně bruslí ve stále stejných kolejích a jeho motivy pouze xeroxují již použité. Jestliže byli poslední WINDS spíše zklamáním, pak AGE OF SILENCE míří ještě o příčku níž.
Tohle se dá přirovnat pouze k WINDS, jinak tam podobnost s domovskými kapelami jednotlivých členů nijak zvlášť neslyším (samozřejmě neberu v potaz zpěv), a proto nesouhlasím se zmínkami o neoriginalitě tohoto dílka. Já jsem i přes zmiňovanou možnou stereotypnost, uniformitu, chlad, občasnou monotónnost či mechanickou přesnost, které považuju za vlastnosti desky a nikoliv její vady, spokojen.
Soundtrack pro vězně urbanistických struktur. Precizní hudební konstruktivismus se vším chladem, ale zároveň perfekcionismem, umělostí, ale zároveň sympatickou bizarností vyzařované atmosféry. Bohužel však je rejstřík volených prostředků až příliš příbuzný velkým jménům severské nové vlny – WINDS. SOLEFALD. BORKNAGAR. ARCTURUS. Od velkých mozků má člověk právo čekat více, než výtečné architektonické cvičení z osvědčených postupů tzv. "postblackové avantgardy". Navzdory určitému pocitu známosti a použitosti je "Acceleration" doporučeníhodným materiálem, poněvadž všem negativům navzdory dokáže oslovit duši pozorného posluchače a při procházkám sychravým velkoměstem je komunikativním druhem...
Na severe nič nového. Posledné počiny niekdajšej avantgardnej elity severskej scény už vykazujú vyčerpanosť a neschopnosť zaujať niečím novým ako v časoch najväčšej slávy domovských kapiel i možno ešte vplyvnejších projektov. Nový WINDS je slabý, pretože takmer hotový materiál niekto potiahol, vydal pod hlavičkou AGE OF SILENCE a WINDS narýchlo zbúchali ten fádny odvar nazvaný „The Imaginary Direction Of Time“. V porovnaní s ním vychádza AGE OF SILENCE o niečo lepšie najmä v inštrumentálnych momentoch, ktorým nechýba nápad a spád, hoci prekvapenie sa ani tu nekoná. Rovnako kŕčovité „umenie“.
Časy umierania pri albumoch typu „La Masquerade Infernale“ sú nenávratne preč.
Já na rozdíl od Arrowa necítím z téhle desky jen strnulost a mechanickou přesnost zbavenou emocí. Spousta pasáží sice zavání účelovostí a předpokládanou strukturovaností, ale celkově na mě deska působí příjemnou náladou. To co se však projevuje jako bolavé místo je přes zdánlivost pestrost (vyplývající z bohatosti zvukových aranží) poněkud monotónní vyznění a melodické linky se zdají jaksi nevýrazně „nemelodické“. AGE OF SILENCE u mě určitě nepřekonali WINDS, ale i tak se „Acceleration“ skvěle poslouchá a dobře se u něj relaxuje.
Na AGE OF SILENCE jsem se těšil skutečně hodně a od všech účastníků projektu současně očekával mnohem větší rozlet, neotřelý přístup a pohled na věc, novost. Ovšem očekávání je jedna věc a skutečnost druhá. AGE OF SILENCE zůstali někde na půli cesty, tu a tam problesknou skutečně výborné momenty evokující tvorbu zůčastněných v jejich domovských spolcích, častěji jsou bohužel zašlapávány dusivou uniformitou jako by se kapela nedokázala rozhodnout, na kterou stranu se přiklonit a tudíž se snaží skloubit všechny charakteristické prvky do homogenní masy, jenž postrádá více silných okamžiků. A celou věc příliš nezachraňuje ani postmoderní, i když svým způsobem neotřelý, ideový koncept. "Acceleration" není špatné album, dokonce obsahuje několik skvělých momentů. Ovšem pasovat jej do role něčeho výjmečného není tentokrát to, oč tu běží.
Nerozumiem, načo tento album vyšiel. S WINDS, ktorí nedávno vydali len ľahko nadpriemerný album, má AGE OF SILENCE priveľa styčných bodov na to, aby bolo nutné formovať nové zoskupenie. Tým viac, keď AGE OF SILENCE trpí tými istými neduhmi ako WINDS -- opakovaním a stereotypnosťou nosných kláves (vari nevie Andy Winter hrať trochu inak?), exaltovaným 'preciteným spevom', monotónnosťou, ktorú nevytrhne zopár svetlých, či dokonca skvelých momentov. Ak by sa to najlepšie z AGE OF SILENCE a ostatných WINDS zmiešalo, bol by z toho skvelý album.
Takto sa stále pýtam -- načo?
...Winds? :))
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.