KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Do třetice všeho dobrého. Po DISMEMBER a GRAVE vydává své nové album i třetí velká ikona švédského death metalu - stockholmští UNLEASHED. Pod znamením Thorova kladiva znovu povstali před dvěma lety, aby po dlouhé tvůrčí pauze nahlásili svůj návrat prostřednictvím záznamu „Hell´s Unleashed“. Oproti očekávání, a tento názor nesdílím zdaleka jen já, přinesla comebacková nahrávka sice potěšující, ale přeci jen překvapivě rutinní práci, která především po stránce vitality a živelnosti velmi ztrácela na standard nastolený legendárním debutem „Where No Life Dwells“ (1991).
“To death metal - the most noble form of art... we have eternally sworn allegiance”
Pakliže jsem se v případě „Where Ironcrosses Grow“ rozplýval nad totální stylovou věrností DISMEMBER, u „Sworn Allegiance“ musím jít ještě o trochu dále. Ze všech třech zmíněných kapel jsou totiž právě UNLEASHED ti nejvíce nepoučitelní a ti nejvíce zatvrzelí. Kärkiho družina od „Massive Killing Capacity“ (1995) pomalu přitvrzuje, GRAVE se snaží jít s dobou alespoň po stránce zvukové, ale co UNLEASHED? Ti jsou pořád stejní, je jim srdečně jedno, že z památného úsvitu devadesátých let zbyl už jen soumrak a pořád drhnou ten svůj chrastivý až na kost ohlodaný primární death metal ze staré školy (záměrně se vyhýbám často užívanému výrazu death´n´roll, neboť jsem si k tomuto pojmu vybudoval jistou averzi). Pravda, „Sworn Allegiance“ není až tak neúměrně minimalistické album jako bylo svého času „Warrior“ (1997), ale i tak představuje to nejvíce tradiční pojetí smrtícího kovu, které může dnešní švédská scéna nabídnout. Inu, staré známé provařené pořekadlo „v jednoduchosti je síla“ prostě platí a hlavně spolehlivě účinkuje i tentokrát. Žádná snaha o boření stylových konvencí ale naopak maximální konzervatizmus, nulový vývoj ale zato 100% věrnosti archaismu, nekompromisní kopanec do odulých tváří těch, kteří se hloupě pitvoří nad vším, co není v jejich očích dostatečně progresivní a novátorské.
Noví UNLEASHED jsou sice o poznání přesvědčivější než na comebackovém albu, mají i nadupanější zvuk, ale problémy s jistou nevyrovnaností kompozic bohužel přetrvávají i nadále. Rozhodně by nebylo od věci poměrně dlouhý záznam atakující tři čtvrtě hodinovou hranici mírně ořezat, a tak dvě až tři vycpávkové skladby zcela vypustit. Album díky přílišnému natahování ztrácí na dynamice, působí mírně repetivním dojmem a v závěru už evidentně mele z posledních kreativních sil. I tak čtrnáctka skladeb přináší přesně to, co mechem obrostlí příznivci očekávají, je to klasika, na kterou mají UNLEASHED patent již dlouhých 15 let. Lyrické litanie opět glorifikují pohanství, jsou plné vikingských legend, zaznamenány na pár řádcích a v té nejjednodušší možné formě. Všechno je u zasloužilých švédských harcovníků stručné a výstižné, jsou slabikářem extrému, death metalem z doby kamenné.
Pakliže si občas přečtete některý z mých výplodů, dobře víte, že předešlé řádky nebyly v žádném případě myšleny nějak hanlivě, neb osobně si nesmírně vážím všech kapel, které zůstávají věrny svým kořenům, kterým v žilách koluje pravá krev a v srdcích hoří plamen nezdolné víry. Víry v sebe a víry v death metal. Já na místě snímám svůj klobouk a s uznáním a respektem uděluji 7 bodů.
"Sworn Allegiance" není až tak neúměrně minimalistické album jako bylo svého času "Warrior" (1997), ale i tak představuje to nejvíce tradiční pojetí smrtícího kovu, které může dnešní švédská scéna nabídnout. Žádná snaha o boření stylových konvencí ale naopak maximální konzervatizmus, nulový vývoj ale zato 100% věrnosti archaismu. UNLEASHED zůstávají věrni svým kořenům, v žilách jim koluje pravá krev a v jejich srdcích hoří plamen nezdolné víry. Víry v sebe a víry v death metal.
7 / 10
Johny Hedlund
- zpěv, baskytara
Tomas Olsson
- kytara
Fredrik Folkare
- kytara
Anders Schultz
- bicí
1. Winterland
2. Destruction (Of The Race Of Men)
3. Only The Dead
4. The Longships Are Coming
5. Helljoy
6. Insane For Blood
7. I Bring You Death
8. Attack!
9. CEO
10. One Night In Nazareth
11. Praised Be The Lord
12. Metalheads
13. To Miklagird
14. Long Live The Beast
Dawn Of The Nine (2015)
Odalheim (2012)
As Yggdrasil Trembles (2010)
Immortal Glory (boxset) (2008)
Viking Raids 1991-2004 (best of) (2008)
Hammer Battalion (2008)
Midvinterblot (2006)
Sworn Allegiance (2004)
...And We Shall Triumph In Victory (boxset) (2003)
Hell's Unleashed (2002)
Warrior (1997)
Eastern Blood - Hail To Poland (live) (1996)
Victory (1995)
Across The Open Sea (1993)
Live In Vienna '93 (live) (1993)
Shadows In The Deep (1992)
Where No Life Dwells (1991)
And The Laughter Has Died... (EP) (1991)
In The Eyes Of Death (split s ASPHYX, GRAVE, TIAMAT a LOUDBLAST) (1991)
...Revenge (demo) (1990)
The Utter Dark (demo) (1990)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 44:59
Produkce: Fredrik Folkare
Studio: Chrome Studios
Unleashed co dodat
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.