PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsou tomu zhruba 4 roky, co kalifornští PAPA ROACH vylétli se svým albem „Infest“ ke hvězdám. Spolu s LINKIN PARK a P.O.D. v té době válcovali svým poměrně chytlavým, popově laděným nu-metalem celý severoamerický kontinent. Stali se tak za oceánem hrdiny pro miliony adolescentů ve vytahaných kapsáčích. Přesto jejich let vzhůru tehdy doprovázela silná pachuť umělosti a přílišné podbízivosti módním trendům. Po dvou letech od tohoto průlomu, koncem roku 2002, vyšlo album „Lovehatetragedy“. Deska to byla mnohem více rocková, na pomezí melodického rock n´rollu a metalu narvaného skate punkovou dravostí, přesto si zachovávala kvalitní kytarové vyhrávky. Zkrátka to byla trvanlivější záležitost, ne tolik zaměřená na prvoplánové popěvky a předvídatelné ryze nu-metalové postupy, a tak bylo od začátku jasné, že to s prodejností alba „Lovehatetragedy“ nebude tak růžové jako v případě předchůdce. Já jsem si naopak při poslechu „tragédie“ liboval a PAPA ROACH adoroval až od tohoto okamžiku. Letošní pokračování má název „Getting Away With Murder“ a zdatně pokračuje ve směru, který naznačil už sympatický předchůdce.
Hned od prvních okamžiků úvodní vypalovačky „Blood“ PAPA ROACH naznačili, že se jim směřování ke klasické rockové škole jeví jako nejlepší způsob současného sebevyjadřování. Skladba „Blood“ je nadupaným rock n´rollem, tak, jak jej známe od této kapely z předcházející desky. Výborná je zejména skoro až gothic rocková kytarová linka, která tento notně dynamický otvírák obohacuje a dodává mu i přes jeho velký hitový potenciál punc originality. Celé album zdobí prvotřídní moderní sound, chytlavé skladby a výborná produkce. Mezi mé největší favority patří hned druhá, silácky napumpovaná „Not Listening“, kterou svým vždy naléhavým projevem zpěvák Jacoby Shaddix dotlačí do zlatého fondu tvorby PAPA ROACH. Její ozdobou je pak neskutečně chytlavý refrén. Dalším silným okamžikem je motorkářská a řádně nespoutaná oslava svobody „Be Free“, díky níž (nebo lépe řečeno díky skladbám jako je tato, protože stylově podobných je zde víc) mám ten dojem, že PAPA ROACH už jsou dnes mnohem blíž k severským rockerům HARDCORE SUPERSTAR než k snowboardistům z LINKIN PARK. Zkrátka ostrá jízda na Harleyích nočním Hollywoodem. Přestože se ve velké míře u PAPA ROACH shledáváme s jednoduchou strukturou snadno čitelných a zapamatovatelných skladeb, kapela kvalitou svých písní neklesá do bažiny průměrné kalifornské produkce. Naopak, je jen málo takových, kteří by předložili tak kvalitní skladby, jako je titulní vysoce nakažlivá „Get Away With Murder“ či rozmáchlá suita „Scars“.
Posluchače, kteří si libovali v dosavadní tvorbě PAPA ROACH a zejména pak v jejím pozdnějším období, novinka v žádném případě nezklame. Kvalitativně jde o stejné, možná jen o nepatrně slabší album, než bylo předcházející „Lovehatetragedy“. Jde o nahrávku, která je zase o kousek dál od nu-metalu a blíže ke klasickému rockovému pojetí.
Posluchače, kteří si libovali v dosavadní tvorbě PAPA ROACH a zejména pak v jejím pozdnějším období, novinka v žádném případě nezklame. Kvalitativně jde o stejné, možná jen o nepatrně slabší album, než bylo předcházející „Lovehatetragedy“. Jde o nahrávku, která je zase o kousek dál od nu-metalu a blíže ke klasickému rockovému pojetí.
7 / 10
Jacoby Shaddix
- zpěv
Jerry Horton
- kytara, zpěv
Tobin Esperance
- baskytara, zpěv
Dave Buckner
- bicí
1. Blood
2. Not Listening
3. Stop Looking Start Seeing
4. Take Me
5. Getting Away With Murder
6. Be Free
7. Done With You
8. Scars
9. Sometimes
10. Blanket of Fear
11. Tyranny of Normality
12. Do Or Die
Metamorphosis (2009)
The Paramour Sessions (2006)
Getting Away From Murder (2004)
Lovehatetragedy (2002)
Infest (2000)
Old Friends From Young Years (1998)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Geffen Records
Stopáž: 38:30
Produkce: Howard Benson
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.