OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když má někdo na kontě takový speed metalový dlabanec, jakým je opus Fourth Legacy, může si v klidu duše pískat. Ovšem, Kamelot dobře vědí, že těm, kteří moc pískají uhnívají vavřínové věnce předčasně, a tak vyplivli do světa nový kotouč hned, jak to bylo možné. Jedná se o živý nášup s trojicí raritních vafliček a šmakuje náramně.
Kdo okusil perfektního albového předchůdce tohoto živouška, ví, kam strká ruku. Ne, rozhodně to není hnízdo sršňů…. Kamelot prezentují v dnešní době jednu z nejlepších mutací power – speedu, jaká vám propláchne naslouchadla a Expedition to jen a jen potvrzuje. Obrací se zejména na aktuální řadovku, což je po pravdě to jediné, co bych mohl vytknout. S výjimkou tří písní je totiž živý materiál sestaven výhradně z Fourth Legacy, mňo, to je možná trochu zbytečně úzký záběr, očekával bych trochu větší porci historie (po hříchu i poněkud delší stopáž). Kamelot mají za sebou pestré časy minulé a v zásobě tudíž hromadu skladeb, kterými mohli živý výběr obohatit, leč žerme, co zrovna podávají.
Leč, berme co, máme, však to úplně dostačuje. Současná tvář kapely je vyladěna do optimálně výbušné noty. Zejména zpěvák Khan to tahá z hrtanu s takovou grácií, až to hází s okulím. Bezchybně pěje, bezchybně hecuje. Thomas Youngblood, toho času vůdčí síla a jediný majitel šesti strun v kapele zvládá osamělé vlčení báječně a jeho dělba práce s basou a nablýskanou klávesovou mašinou Gunthera Werna je zralá na metál. Kulometná bestie Casey Grillo báječně roztápí pod kotlem dvojkopákovými kvapíky a vůbec horkokrevnými tempy, a tak se necháte snadno vtáhnout do téhle nemilosrdné mlátičky, která pojí to nejlepší z Rhapsody, Stratovarius a Blind Guardian.
Ba i všichni ti, kteří naposlouchali Fourth Legacy od shora dolů se nudy děsit nemusí – Kamelot mají v rukávě trumfy. Třeba taková Sailorman´s Hymn (ach Hammerfall, TAKHLE se dělá balada!) se zaskví plugged provedením. Elektřina jí sluší stejně jako akustika… Jo, a pak ještě atmosféra – diváci se sice trochu topí v pozadí, ale jde především o hudbu. A té je na The Expedition přehršel a svojí kvalitou ohrožuje i giganty…
Špičkový živák kapely, kterou Roy Khan polil živou vodou. Materiál kazí jen fakt, že je poměrně krátký, tudíž na něm výrazně dominují skladby z alba The Fourth Legacy. Stačilo vypustit zbytečné bonusy... Ale jinak nemám co vytknout.
7,5 / 10
Roy Khan
- zpěv
Thomas Youngblood
- kytara
Glenn Barry
- basa
Casey Grillo
- bicí
Günter Werno
- klávesy
1. Until Kingdom Come
2. Expedition
3. The Shadow Of Uther
4. Millennium
5. A Sailorman´s Hymn
6. The Fourth Legacy
7. Call Of The Sea
8. Desert Reign/Nights Of Arabia
9. We Three Kings (bonus)
10. One Day (bonus)
11. We Are Not Separate (bonus)
Haven (2015)
Silverthorn (2012)
Poetry For The Poisoned (2010)
Ghost Opera (2007)
One Cold Winter Night (Live CD/DVD) (2006)
The Black Halo (2005)
Epica (2003)
Karma (2001)
The Expedition (2000)
The Fourth Legacy (2000)
Siege Perilous (1998)
Dominion (1997)
Eternity (1996)
Datum vydání: Úterý, 10. října 2000
Vydavatel: Noise Records / Modern Music
Produkce: Sascha Paeth
Tohle byla vlastně první deska, co jsem slyšel od Kamelot.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.