OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédská metalová legenda ENTOMBED kráčí za svou Ranní hvězdou skrze oponu času až do krajin, kde ze země raší deathové a trashové kořeny. Kdo by se chtěl mermomocí dopátrat, kam že zašlo období příslovečného death ´n´ rollu, ke kterému kapela konvertovala od dávných smrtosmrští, musel by vynaložit dost velké úsilí, aby uzřel alespoň jeho kontury.
Novinkový chlívek Morning Star představuje na ploše třiceti sedmi minut pěkně rozložitou paletu agresivních barviček a nálad. Začíná se monumentálními kytarovými stěnami, které umocňují trpitelsky sténající sbory. Atmosféra věru nebývale chrámově temná... Trashově nabíraný riff uvozuje „I For An Eye“ se solidním dvojkopákovým betonem a jako vždy famózním křiklounem Larsem Goranem Petrovem. Retro ladění kompozice dotvrzuje prudce rozjetá sólová pasáž, která nezaměnitelným tepem artilérie a řádící sólovkou připomene Anděla smrti od SLAYER. Trojka „Bringer Of Light“ na to jde hezky od lesa – mrmlající sekery, rytmika popouzející do skoku, přechody do zádumčivé akustiky a v neposlední řadě skvěle vydeklamovaný refrén. To „Ensemble Of The Restless“ by se chtěl tvářit také jako pomalejší skladba, jenže líný nástup kytar vzápětí rozkope na cáry adrenalinový úprk bubnů. Energie začíná ohrožovat motoriku!!! Nic pro lidi se zánětem krčního svalu, 2:38 na dokonalé odvšivení mařeny!!! Death ´n´ rollová éra vystrčí paroh ve skočném kousku „Out Of Heaven“ s patřičně úderným textem o prodejnosti lidské duše atd. Rozhodně potenciální hit alba – míchanice z decentní melodiky a valivé agresivity funguje brilantně! Následuje hlučný nástup Mladého muže nihilisty alias „Young Man Nihilist“. Trashové zubatice kytar párají z vesela, řádně nabuzený křik L. S. Petrova prokazuje dar táhnout skladbu. Další smršť „Year One Now“ smete číslo sedm! Hutné spodky povzbuzované dusáním bicí soupravy a těžce zahulenými kytarami přerůstají do orgastických sólových patlanic. Tomu říkám heavy!!!
Urvaný parní válec s třemi šestkami se nehodlá zastavit ani o „Fractures“ – riffy se nezadržitelně valí ve středním tempu, co chvíli začnou trashově mňoukat, nebo prudce zasekávat. A Petrov? Vokální bestie!!! Další koncentrace relikvií death ´n´ rollu se zubí ve fláku „When It Hits Home“. Elektrická hmota, převalující se ve středním tempu se zarazí až o výtečný refrén. Testament SLAYER pečlivě skrývá na chlupatém záňadří palba „City Of Ghost“ – vliv amerických trasherů je v nosném riffu k nepřeslechnutí. Můj osobní vrchol nadchází ovšem hned vedle – výplachem „About To Die“. Pupeční šňůra kytarového vazbení ji poutá k předchozí skladbě, stejně tak i vliv SLAYER. Jenže ENTOMBED drhnou trash s takovou vervou, až se chlupy ježí. Bouře nabuzených laufů, úžasně precizní práce bicích a naefektovaný Petrov. Jezus Konte, kdo mi tu chce urvat palici? A aby se neodcházelo příliš zvesela, utlumí rozdmýchané vášně závěrečná psychóza „Mental Twin“. Stále přítomná ukázková kooperace všech intrumentů se náhle rozpadá do psychotické mozaiky zvuků a efektů. Velmi interesantní ukázka pochopené moderny...
Nelze než ukončiti poslech Morning Star s úplným uspokojením. ENTOMBED odvedli zatraceně kvalitní řezničinu, která přes všechen vliv trashové retrospektivy neztratila ani na moment přehled a vlastní ksicht. Každá z dvanácti skladeb na fošně má co nabídnout, žádná není nadbytečná, vatová... Když už se musí kdekdo opírat o staré a osvědčené postupy, pak nechť tak činí s takovým vkusem, jako ENTOMBED...
ENTOMBED odvedli zatraceně kvalitní řezničinu, která přes všechen vliv trashové retrospektivy neztratila ani na moment přehled a vlastní ksicht. Každá z dvanácti skladeb na fošně má co nabídnout, žádná není nadbytečná, vatová... Když už se musí kdekdo opírat o staré a osvědčené postupy, pak nechť tak činí s takovým vkusem, jako ENTOMBED...
8,5 / 10
L.G.Petrov
- vokály
Uffe Cederlund
- kytara
AIX Hellid
- kytara
Jörgen Sandström
- basa
Peter "Flinta" Stjärnvind
- bicí
1. Chief Rebel Angel
2. I For An Eye
3. Bringer of Light
4. Ensemble of The Restless
5. Out of Heaven
6. Young Man Nihilist
7. Year One Now
8. Fractures
9. When It Hits Home
10. City of Ghosts
11. About To Die
12. Mental Twin
Serpent Saints - The Ten Amendments (2007)
When In Sodom (EP) (2006)
Unreal Estate (2004)
Inferno (2003)
Sons Of Satan Praise The Lord (2002)
Morning Star (2001)
Uprising (2000)
Same Diffrence (1998)
DCLXVI: To Ride, Shoot Straight And Speak the Truth (1997)
Wolverine Blues (1993)
Clandestine (1991)
Left Hand Path (1990)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Music For Nations
Stopáž: 36:53
Produkce: Entombed
Studio: Polar Studio, Stockholm.
Srdečná záležitosť :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.