Ještě donedávna byl Martin Němec (ročník 1957) znám především coby rockový hudebník – klávesák a skladatel legendárního PRECEDENSu – dnes však již „renesančno“ jeho talentu propuká naplno ve všech směrech. Zálibu v komponování, režírování a malování doplnil letos o zvěčněnou literární libůstku a nutno říci, že jeho povídková kniha Stodola patří k absolutní skvostům současné české literatury. Proč to píšu? Protože spíš než večer LILI MARLENE a PRECEDENSu to byl večer Martina Němce, který křtil svojí knižní prvotinu a právě u příležitosti křtu konal se tenhle jedinečný koncert, který přímou účastí ozdobila Bára Basiková a Marek Vašut, ale u baru v Besedě mohli jsme postřehnout osobnosti jako Ladislav Horáček, Milan Šteindler, Petr Šabach, Petr A. Bílek...

Na místo jsem dorazil s velkým předstihem, čili jsem ještě naplno stihl ověřit, že beseďácká bolístka, tedy absence pípy a točeného moku, pořád bolí a bují. Na půl devátou se otevřely dveře vedlejšího koncertního sálu a my se pohodlně usadili v nezaměnitelném interiéru kultovního hudebního svatostánku. Sál by zaplněn do posledního místa, mládí mělo lehkou převahu. Jakožto blízký rodinný příslušník jednoho z pořadatelů měl jsem výhodu protekčního playlistu, tudíž už před započetím koncertu jsem věděl že: první část setu si rozpůlí Němcova novější kapela LILI MARLENE, pak přijde na řadu Marek Vašut s uměleckým přednesem a konečně první půli uzavře PRECENDENS s Bárou Basikovou. A celá půle druhá, to až se všichni občerství jontovými nápoji a ohnivými vodami, proběhne ve znamení týchž skladeb, jen v jiném pořadí... na drátě byl totiž Radiožurnál, který to celé lifroval do éteru...

LILI MARLENE je kapela, kterou nepřehlédnete a nepřeslechnete. V jejím čele stojí vytáhlá čtyřicátnice (smí se to říkat?) Dáša Součková, žena s vzhledem a hlasem jedinečné vymetačky barů a šantánů... Její ochraptělý témbr patří k zapadaným klenotům české rockové scény a když to Dáša rozpálí naplno se silou hlasu, jistá Angela Gossow může se svým odporným řvaním jen pokorně kňučet a učit se, jak se dělá expresivní a surový zpěv. Žánr LILI je jasný – rockový šanson. Harmonika, kytara, basa, dvoje klávesy, bicí... nádherné Němcovy texty, obrazotvorné, drsné, skvěle rytmizované... V hudbě jsou slyšet vlivy klasického rocku, hospodské harmoniky, tanga, odrhovaček 30. let (vždyť titulní skladba je přezpívaný německý šlágr „Lili Marlene“). Od rychlejší a kytarovější vražednické ukolébavky “Žena ze Stínadel“ až k ztišené harmonikové „Elementy“ (zazněla až v druhé půli setu) je LILI svá, přesvědčivá, nezaměnitelná. S velkým napětím si počkám na debutové CD, které právě vzniká. Smrdí událostí...

Křest knihy a CD s pěti povídkami, které namluvil Marek Vašut, provedla Bára Basiková v doprovodu Ladislava Horáčka (majitel nakladatelství Paseka) a vzápětí byl od baru pracně odvolán „recitátor Martin Tomsa“, aby nás oblažil svým přednesem. Pohrdl mikrofonem, řka, že Národní, kde posledně hrál, je přeci jen větší. No jo, milej pane Vašut, ale v Národním není vedle sál plný řvoucích individuí, která holdují truňku... takže pro nás na periferii byly části pro účely přednesu upravené „Noční tramvaje“ nesrozumitelné. Naštěstí jest mi tato povídka dobře známa a Vašutův civilní přednes její kvality jen podpořil.

A pak tradá, PRECEDENS nástup... tedy... nastoupila LILI MARLENE bez Dáši, ale s Bárou, zatímco kapela zůstala stejná (není nad flexibilitu). A spustilo se... nevím, co říká Martin Němec, který Basikovou v jejích šestnácti objevil coby uklízečku, současné produkci zpěvačky, ale zato je úplně jasné, že ví, jak z ní vymáčknout to nejlepší. Oproti LILI jsou PRECEDENS rockeři každým coulem, na zasněnější a vyklidněnější pasáže také došlo (legendární „Věž z písku “), ale jinak kapela šlape a Bára za mikrofonem předvádí, že má v hrdle nefalšovanou rockovou platinu. Nejen při zpěvu, ale i při vyluzování doprovodných zvuků střídá bohaté hlasové rejstříky, všechny zvládnuté, zkrocené a usměrněné. Její vokál dodává hudbě, která je navíc podpořená dublovanými klávesovými hradbami, neodbytnost a zvláštně hutnou atmosféru. Marná sláva, ona to tam ta paní prostě má... Krom osvědčených hitů „Dívčí válka“ a “Doba ledová“ zazní i horká novinka „Nemůžu zapomenout“, což je rocková hitovka, jakou bych rád slýchal z rádii. Melodická, inteligentně otextovaná, brilantně provedená. A jako třešnička na dortu – mediálními větry ošlehaná „Souměrná“, která má na živo takový odpich, že nestačím brejlit a stražit sluchy.

Ve druhé polovině setu se pořadí písní trochu promíchalo a obohatilo, navíc nadšení diváci donutili Martina Němce a spol. k nášupu v podobě opakování „Věže z písku“ a marlenovského songu „Jediná noc“. A pak byl konec... skončil kulturní večer podle mého gusta. Žádné chcíplé posezení lvů literárních salónů, ale skutečně elektrizují a povznášející mejdan s mistry svého řemesla. A znovu musím zdůraznit... to všechno zvláštní magnetismus Martina Němce.

PLAYLIST:
LILI MARLENE (první část) – Žena ze Stínadel, Jediná noc, Závrať, 12:05, Tango Desolato
PRECEDENS (první část) – Dívčí válka, Věž z písku, Nemůžu zapomenout, Souměrná
LILI MARLENE (druhá část) – Jediná noc, Závrať, 12:05, Elementy, Tango desolato, Žena ze Stínadel, Lili Marlene
PRECEDENS (druhá část) – Už se za zlým, Doba ledová, Věž z písku, Eloise, Dívčí válka, Souměrná