Tihle borci nejsou zas až tak neznámým tělesem, nicméně v časácích a fanzinech se o nich spíš vytrvale mlčí (až na některé čestné výjimky, že, ŠotouŠi?). Fakt je, že BULLSHIT se svou produkcí žádnou díru do světa neudělal a neudělá, a po pravdě řečeno ani udělat nechce. Kluci si na vlnách česky zpívaného thrashe klasického ražení prostě valí to svoje a evidentně je to takhle baví, proč ne. Vzhledem k tomu, že takto působí už asi dvanáct let, tak jejich porce přímočarého dřevního thrashíku naživo nezní nijak zle, na poslech to docela kope, hoši jsou parta sehraná. Nejde ovšem o žádné technické vychytávky, spíš o muziku dobře zvládnutou na určité úrovni, vcelku nenáročnou a pod kůži zalézající, když člověk stojí u baru s kriglem v ruce, žvaní s kámoši a jedním uchem (okem) sleduje cvrkot na pódiu.
Hudba není vyloženě špatná, má svou energii, ale ani to není nic extra. Vokály se blíží spíše čistému hlasu, na žádné thrashové skřeky nenarazíte... Bullshitovské studiovky pak představují cosi jako upomínku na živá vystoupení, není to materiál, který byste si přehrávali pořád dokola. I tak ale plní svou funkci. První demo s obskurním názvem H.z P.T.D. (neboli „Hovno z Prdele Ty Debile“) bylo přesně takové, jak by jeden o BULLSHITu očekával. Nic přemoudřelého, šestka songů víceméně o chlastu, případně duševních stavech spjatých s jeho konzumací. Druhý zásek „Všichni zdrávi!?“ s devíti kusy chlapci v tomto směru ovšem posunuli trošku dál. Třeba song Šílsmutpr ukazuje kamsi ke známé české pohádce, Schíza je prostě schíza, Sám pěje o tom, že nakonec je někdy lepší být bez baby, Les, já a strach líčí pocity borce, který se někde vykalil, zhulil, ožral a pak se probral kdesi ve hvozdu a nevěděl co... Na rozdíl od prvního počinu najdete v bookletu texty, tudíž lze naplno vychutnat myšlenkovou a hlavně slohovou (!) originalitu Jirky Čecha (basa, vokál), který se s tím opravdu nesere! Textíky mají BULLSHIT stejně nenáročné, jako muziku, a některého estéta a stylistického hnidopicha by asi přivedly k šílenství, nicméně k výrazu této smečky prostě patří. V muzice pak občas zazní některé tóny a momenty, které byste od BULLSHITu asi nečekali, třeba partie některých skladeb mají náladu starší produkce valašských folk-rockerů MŇÁGA&ŽĎORP... Druhé demo prostě nekopíruje to první a to je samozřejmě dobře.
Někdy si na koncert BULLSHITu zajděte, když víte, co od nich můžete čekat a co ne, pravděpodobně se pobavíte. A musím říci, že s klukama je celkem sranda, před vystoupením i po něm, a že hlavně s jejich manažerem (druhdy členem kapely) Lůďou se dobře chlastá!!!