Co neotřelého napsat o skupině FATES WARNING? Jistě bychom mohli omílat dávno provařená slovní spojení o dlouhověkosti, pracovitosti a výjimečnosti seskupení kolem hlavního tahouna, kytaristy Jima Matheose a nezaměnitelné pěvecké persóny s dynamitem v hlasivkách Raye Aldera, ale nač by to bylo dobré? Odpusťme si pro tentokráte úvodní omáčky a pojďme rovnou k meritu věci.

A tím je pochopitelně náplň zbrusu nového kotoučku „FWX“ (název, jak modrým už jistě dávno zapálilo, složený z počátečních písmen kapely a číslovky aktuální řadové desky). Jaká je vůbec představa progresivně rozmáchlého giganta ohledně dnešní podoby stylu? Určitě tradiční, přesto současná. Od úvodního „cvrkotu“, přes vlnění akustické kytary s jasně rozpoznatelným cejchem, narůstá úvodní „Left Here“ do košaté aranžérské koruny, aby rozkvetla v poměrně dlouho odkládaném dvojhlasém refrénu s hitovým potenciálem odkazujícím až někam ke skvostným melodiím typu „Point Of View“. Hodně silný úvod, který (ač bych to asi neměl přiznávat tak rychle) zůstane již do konce hrací doby disku nepřekonán. I když taková závěrečná „Wish“ pohlcuje při repetitivním riffu čistých kytar s mírným stupňováním také spolehlivě a potřebné gradace dosahuje přímo s lehkostí nožek mladičké baletky. Jenže to jsme hodně přeskočili. Totiž, i když se jedná o snad jedinou přímou konkurenci úvodního štychu (možná ještě balada „Another Perfect Day“ nebo „Heal Me“ s hodně zadumaným startem), nic to nemění na faktu, že ani ostatní materiál za vyzdviženými kousky příliš nezaostává. Tak o veverčí ocásek. Skladby jsou vysoustružené s milimetrovou přesností, vše překrásně zařezává. Když už by se zdál nějaký ten motiv přece jen příliš „přežvýkaný“ a dlouhý, vstupuje do děje hlasový ekvilibrista Alder, funkční sampl či záchranné Salto Mortale provede rytmika (zvláště epesní crashe). Zkrátka a dobře, zase jedna trvalka, na kterou lze bez obav spoléhat.

Je pravda, že FATES WARNING už zřejmě nikdy nenatočí žádnou převratnou, neřku-li šokující nahrávku. Pokud však udrží laťku kvality na podobné úrovni, jak se to podařilo při letošní jubilejní desáté sklizni, myslím, že by to nikomu nemělo vadit. Inteligentní hudba a zkušená kapela se současným zvukem, nikoliv profesorská ani staromilská, reflektující aktuální dění, proto svěží, na druhou stranu stále s vlastní tváří. To je devíza, kterou nutno náležitě pochválit i ocenit.