OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vzhledem k tomu, že mnohé kapely škudlí nápady, nestydím se škudlit slovy. Ani trochu. AXENSTAR – švédská speed metalová skupina založená v roce 1998 (pod jménem POWERAGE), v roce 2001 překřtěna na dnešní název. Na kontě má desky „Perpetual Twilight“ a stále ještě aktuální „Far From Heaven“, které se mé dnešní škudlení bude týkat.
Nahrávka o deseti skladbách se nese v duchu zcela předvídatelného a sériově vyráběného speed metalu severské provenience. To značí – sterilní sound kytar, silný podíl kláves, rychlejší tempo, téměř neustávající příděl dvojšlapek. AXENSTAR disponují přesně prefabrikovanou sestavou – průměrný sólový kytarista (dost průměrný na to, aby mohl opisovat od těch lepších), zpěvák s nepříjemně řezavou barvou hlasu, rytmická sekce řady „stealth“ (téměř ji nezaznamenáte). Materiál je poskládán z plochých speedových skladeb s neobyčejnou hypnotickou schopností. Po celkem nadějném dvojbloku v úvodu („Infernal Angel“ a „Blind Leading The Blind“), přijde řídká hnětající hmota plná okopírovaných sól a nezajímavých refrénů, kterou zhustí až sympaticky silový riff „Children Forlorn“. Po něm však nastává další potopa průměrnosti, zakončená kýčovitou bukolickou baladou „Northern Sky“, po které může posluchač definitivně podlehnout sladkému chrupkání. Poslední položka šablony „správného speed metalového nosiče™ “ byla totiž vyplněna...
„Far From Heaven“ je prostě veskrze průměrný výrobek ze severských speedových oceláren, o kterém je vlastně zcela kontraproduktivní se dále šířit. Z ušetřených slov napíši báseň o něčem důležitém. Třeba sexuálním životě chrousta.
Speed metalové album, díky němuž mohu opěvovat sexuální život chrousta.
5 / 10
Peter "Peppe" Johansson
- kytary
Thomas Eriksson
- kytary
Magnus Winterwild
- vokály, klávesy
Pontus Jansson
- bicí
Magnus Ek
- basa
1. The Descending
2. Infernal Angel
3. Blind Leading The Blind
4. Don´t Hide Your Eyes
5. Far From Heaven
6. Abandoned
7. Children Forlorn
8. Death Denied
9. Blackout
10. Northern Sky
Far From Heaven (2003)
Perpetual Twilight (2002)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Arise Records
Stopáž: 46:08
Produkce: Palle Sather + Axenstar
Studio: Underground (Västerås, SWE)
No, já nedám na "pindy" autora "recenze" ...album jsem si poslechl a líbí se mi, myslím, že většině speedařů se to líbit bude a ty co speed nebo power metal neposlouchají tak ať do toho nestrkyjí svůj "rejpavej rypák" :o)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.