OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Lichtenštejnsko je maličká země, ale je dostatečně velká na to, aby tam měli vlastní gothic metalovou kapelu. Skupina si zpočátku říkala ERBEN DER SCHÖPFUNG a pro okolní germánský svět to byl název vcelku příhodný. Když se však chtěli prodat i kousek dál do Evropy, bylo třeba se přejmenovat na ELIS (vhodnější by byla ELISIA, ale kecat jim do toho nebudu) a pod tímto názvem vydali loni debutní album „God´s Silence, Devil´s Temptation“, pochopitelně u Napalm Records, jakožto dvorního vydavatelství gothic-metalové scény. Recenze na toto album však bohužel na stránkách Metalopole není, protože jej ELIS vydali v době rekonstrukce našich stránek (a jak to bylo s pracovním nasazením většiny redakce, si každý domyslí [výjimkou byl Shnoff, ale to se netýkalo MP]).
Stejně jako loni na podzim, i letos mají ELIS nové album. Hudebně se pohybují na stejné vlně jako nový FLOWING TEARS, XANDRIA, DARKWELL etc. Na prvním albu (nepočítám-li „Twilight“, který vydali ještě pod starým jménem) bylo ke slyšení několik zajímavých nápadů, které kdyby měli o trochu lepší hudební ztvárnění… Od novinky jsem očekával, že spíš než na kvantitu, se kapela bude soustředit na broušení svého hudebního projevu. Nicméně ELIS překonali i mou naivitu. Někdo je asi moc silně poplácal po zádech a se slovy jak skvěle hrají. „Dark Clouds In A Perfect Sky“ obsahuje jedenáct takřka identických skladeb, kde prim hrají jednoduché, sekané rify a rádoby procítěný projev pěvkyně Sabine Duenser. Trocha pianka a esence elektroniky unylou atmosféru nemá šanci zachránit. Produkce alba se ujal (stejně jako posledně) Alexander Krull (ano, to je manžel Liv Kristine) o jehož dalších počinech mám podobné pochybnosti. Největší tragédie jsou bezesporu LEAVES´ EYES, ale o tom je řeč jinde. Nebudu tuto agonii dále protahovat, nové album ELIS je o jedenácti tmavých mracích na již dost tmavém nebi.
Nezáživný gothic metal, ještě horší než posledně, tentokrát však postrádá i tu trochu invence. Ruce pryč.
2,5 / 10
Sabine Duenser
- zpěv
Pete Streit
- kytara
Juergen Broger
- kytara
Tom Saxer
- basa, zpěv
Rene Marxer
- bicí
1. Der letzte Tag
2. Anger
3. Lost Soul
4. Perfect Love
5. Heart In Chains
6. Die Zeit
7. Black Angel
8. Devil Inside You
9. Rebirth
10. Are You Missing Me
11. Ballade
Dark Clouds In A Perfect Sky (2004)
God's Silence, Devil's Temptation (2003)
Twilight (jako ERBEN DER SCHÖPFUNG) (2001)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 47:18
Produkce: Alexander Krull
Studio: Mastersound Studio
ehhhhhh,,
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.