KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rakouská kapela okolo kytaristy Lanvalla, známá spíš díky „panence“ Sabine, se postupně propracovává do vědomí evropských posluchačů. Neustále pracují na novém materiálu, letos vydávají již čtvrtou desku (své počátky datují k roku 1998), pravidelně koncertují a jsou častými účastníky různých metalových festivalů. Snahu a značné úsilí jim jistě nelze odepřít.
V kontextu minulé desky „Aphelion“ jsem se zmínil, že Lanvall (autor veškeré hudby i textů, na fotce je to ten s dlouhými vlasy) si inspiraci bere od starších kolegů z branže někdy až moc nápadně. Od té doby se sice příliš nezměnilo, ale na jeho obhajobu je třeba říci, že za těch pár let dokázal vtisknout do hudby své kapely vcelku jasnou tvář. Jestli kopírují toho nebo onoho, čert to vem, skutečně originálních seskupení je dnes poskrovnu. Hudba EDENBRIDGE má své kouzlo a pozornost si jistě zaslouží. Pochopitelně pokud jste příznivci melodického, chvílemi až sladkého metálku. Album podobně jako na poslední fošně otvírá dlouhá kompozice a stejně jako posledně patří k nejsilnějším kouskům alba. Zbytek alba je sice také poměrně podařený materiál, ale „Shine“ mě okouzlila. Další velmi výrazná skladba se skrývá pod názvem „Wild Chase“, které dominuje parádní houslový motiv, neustále se objevující a mizející do pozadí. Oproti minule skupina vsadila více na pomalejší písně. Více „baladiček“ ke škodě není, EDENBRIDGE jsou vesměs příjemná oddechová hudba. Navíc na „Shine“ Lanvall zvýraznil různé klávesové motivy „kdesi na pozadí“ a nyní již podstatně doplňují hlavní melodii. Je zde cítit zhutnění riffů a stále ještě přetrvává záliba skupiny v občasných orientálních motivech, například v „Move Along Home“.
Celkově vzato je „Shine“ velmi podobný albu předchozímu, ale v detailech je opět o něco lepší a určitě je zde více výrazných skladeb, jejichž melodie člověku hned z hlavy nezmizí (hlavně „Wild Chase“ a „October Sky“). Budou-li mít alba EDENBRIDGE i nadále vzestupnou tendenci, tak do pěti až deseti let bychom se mohli dočkat opravdu výborné desky. Ale to jsou jen dohady. „Shine“ je pěkné album, melodické, příjemné na poslech, chvílemi i zajímavé, tak proč si jej neposlechnout.
EDENBRIDGE hrají příjemný oddechový metálek. Album se může pyšnit několika opravdu povedenými kousky a slušnou sbírkou pěkných melodií. Komu se líbil „Aphelion“, „Shine“ si jistě oblíbí také.
6 / 10
Sabine Edelsbacher
- zpěv
Lanvall
- kytary, klávesy
Andreas Eibler
- kytara
Roland Navratil
- bicí
hosté:
Dennis Ward
- sbory
Astrid Stockhammer
- housle
1. Shine
2. Move Along Home
3. Centennial Legend
4. Wild Chase
5. And The Road Goes On
6. What You Leave Behind
7. Elsewhere
8. October Sky
9. The Canterville Prophecy
10. The Canterville Ghost
MyEarthDream (2008)
The Chronicles Of Eden (2007)
The Grand Design (2006)
Shine (2004)
Aphelion (2003)
Arcana (2001)
Sunrise In Eden (2000)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Massacre Records
Stopáž: 53:53
Produkce: Lanvall, Dennis Ward
Studio: Farpoint Station studio, House of Audio
SHINE ja parada...spolu s albumom aphelion je to fakt sila..vynikajuca spevacka...
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.