OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Taliansko; zem slnka, vína, špagiet, pizze a... v poslednej dobe aj stále rastúcej vlny metalových spolkov. Debut pätice talianov SHINING FURY "Last Sunrise" je ďalším príspevkom do klenotnice tamojšieho metalu.
Privrime teda oči pred posledným slnka západom a započúvajme sa do ľúbivých kantilén.
A to, že s nejedná a o debut nejakých holobriadkov dokazuje pohľad pod pokrievku uplynulej kariéry jednotlivých členov:
Kapelu založil v roku 2001 bubeník Ross Lukather, m. i. DEATH SS ("Heavy Demons", "Do What Thou Wilt"), LABYRINTH (turné k "Return To Heaven Denied") a ATHENA ("Twilight Of Days") so zámerom produkovať rýchle melodické songy. Z lokálnych zoskupení (NIGHTMARISH, STRANGE ILLUSION - IRON MAIDEN cover band) boli dotiahnutí gitarista Tommy Pellegrini a basák Alessandro Cola (m. i. aj debut MANDRAGORA SCREAM). Talentovaný spevák so skutočne širokým hlasovým záberom (napr. piata skladba „Sleeping Coma“) Francesco Neretti (PROFONDO PORPORA - DEEP PURPLE cover band a ATHENA ("Twilight of Days") bol vynikajúca voľba. Vplyv Michaela Schenkera alebo Randyho Rhoadsa, veľkých vzorov gitaristu Francesco Cheliniho, posledného do pätice, cítiť najmä v sólach a niektorých harmóniách. Do procesu nahrávania sa v štúdiu zapojil aj priateľ kapely Oleg Smirnoffa (ELDRITCH, DEATH SS, VISION DIVINE) za asistencie ďalších zvučných mien zo spriatelených kapiel (viď nižšie).
Po mierne naivno-infantilnom intre v podobe detskej riekanky to pekne v taliansko-germánskom duchu nakopne plynúca „Broken Hopes“, podobnou EDGUY atmosférou dýchajú aj „Last Sunrise“, či „Speed Of Life“. Ak som oného času spomínal, že najrýchlejšia speed metalová kapela sveta je DRAGONFORCE (mimochodom vystúpia 20.11.2004 v Martine), tak skladby ako „060501“ či „Sleeping Coma“ by mohli jej materiálu, čo sa rýchlosti týka, smelo konkurovať. Obzvlášť úvod prvej spomenutej asi aj mierne predbehnúť. Celkovo sa dá povedať, že polovica albumu sa nesie v osvedčenom speed tempe, na ktoré sme v týchto zemepisných šírkach zvyknutí. Prináša len pramálo svojského a osobitého. Dokonca taká „Net Love“ ako keby LABYRINTHU z gitár vypadla.
Produkcia je nahodená do moderného zvukového hávu (možno by nezaškodilo celej nahrávke trochu viac basov). Neubránime sa dnes už tradičnému súboju gitara verzus keyboard v sólach, čo len demonštruje zručnosť jednotlivých hráčov.
Mierne tempovo-štýlové trasenie zaznie v siedmej „Memories“. Po zbytočnom úvode, kde na ploche približne dvoch minút prebehne hádka párika adolescentov, ktorí si všetko krásne vyrozprávajú aj s patričnými vulgarizmamy, prejde skladba do príjemne baladizujúcej roviny s nenásilným samplom v pozadí a vkusne (v duchu „Another Day“ od DREAM THEATER) zakomponovaným saxofónom. V rámci štýlu, ktorý z väčšej časti SHINING FURY na debute razí, znie aj taká „Declaration Of A Cheat“ dosť progresívne, už len tým, že nie je dodržaný štandartný postup: sloha-bridge-refrén. Zároveň tu vokalista Francesco predvádza zaujímavú prácu s hlasom; striedanie čistých pasáží s až growlingovými hĺbkami.
Záver patrí veľmi podarenej coververzii TOTO, „Rosanna“, upravenej k obrazu svojmu.
Keby toto album prišlo napríklad rok po vydaní veľmi podareného CD LABYRINTH "Return To Heaven Denied", určite by ma to potešilo. Dnes je to tak maximálne milé dielko pätice šikovných, speedom ovplyvnených maníkov. Po každej stránke je to vyzretý debut, ktorý si aj v dnešnej dobe nájde svojich poslucháčov.
Keby toto album prišlo napr. rok po vydaní veľmi podareného LABYRINTH "Return To Heaven Denied", určite by ma to potešilo. Dnes je to tak maximálne milé dielko pätice šikovných speedom ovplyvnených maníkov. Po každej stránke je to vyzretý debut, ktorý si aj v dnešnej dobe nájde svojich poslucháčov.
7 / 10
Francesco Heretti
- spev
Ross Lukather
- bicie
Alessandro Cola
- basgitara
Francesco Chelini
- gitara
Tommy Pelegrini
- gitara
Oleg Smirnoff
- klávesy
hostia:
Robert Lukather
- saxofón
Martin Kyhn
- druhá basgitara
Terence Holler
- vokály
Morby
- vokály
1. Intro
2. Broken Hopes
3. 060501
4. Sleeping Coma
5. Snake's Game
6. Last Sunrise
7. Memories
8. Speed Of Light
9. Declaration Of A Cheat
10. Net Love
11. Rosanna
Last Sunrise (2004)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.