PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dlouho, předlouho čekali příznivci DISSECTION na tuto chvíli. Avšak co má se stát, stane se… Sudba byla završena a nyní SATAN OPĚT PROCITNE. Ano, tak nějak by se slušelo zahájit recenzi na něco, čeho se dotkla legenda černého kovu, švédští temní kovotepci DISSECTION. Je tomu už osm let, kdy smutné události přerazily křídla černé sani, která tak slibně vystartovala vstříc pekelným nebesům. Je však velkou pravdou, že čas vše zhojí, a tak máme opět možnost zanořit se do hloubky inkoustově černé severské vichřice a nechat se unášet v pekelných vírech vstříc zkáze těla i duše. A nebo…nebo ne?
Ne! Nemáme, ale dřív než se pustíme do funebrálních faktů, musím upozornit, že pod titulem „Maha Kali“ se skrývá pouze singlová ochutnávka, nikoli regulérní řadovka, takže je možné, že se ještě cosi změní. Ale já si teď tak trochu zahraju na vědmáka a prozradím, že tomu moc nevěřím. Jde o to že… DISSECTION jaksi přestali být DISSECTION, což docela férově plyne i z názvu. Už přídomek „Rebirth of“ cosi naznačuje. Mimo jiné i to, že z původní grupy nezůstal takřka kámen na kameni, jediné, co zbylo, je mozek Jon Nödtveidt, který by měl teoreticky zachovávat ducha původních DISSECTION. Ano, ducha možná, ale to je tak asi všechno. Tak co tedy do pekla znovuzrození DISSECTION hrají? Heavy Metal. S extrémním vokálem. Ne opravdu si nedělám srandu. Titulní skladba „Maha Kali“ je regulérní kus heavy metalové hymny a to ne ledajaké. DISSECTION v ní totiž křísí hevík vpravdě dřevní. Rytmus bum-čvacht vesele doprovází jakoby temná riffově satanistická kytara leadera kapely, basa vesele bublá do bum-čvacht rytmu a nad tím vším se monumentálně snáší k zemi nakřáplý Johnův hlas. Dojde i na melodický – snad ženský, možná i dětský – hlas. No, tohle se bude pravověrným težko, těžko rozdýchávat. Situaci jako bonus trochu zachraňuje dobře známá „Unhallowed“, která přece jen dokazuje, že za to John a spol. pořád umí vzít. Ale „Maha Kali“…nevím, nevím. Zatím, těžko hodnotit, ale myslím že ortodoxní fans by se měli mít hodně na pozoru, už jen takhle skladba samotná dokáže s přehledem strhnout blackovou fasádu i takové legendě jako jsou DISSECTION, nedej satan aby jich snad bylo na novince víc!
Tak. Strohá fakta máme za sebou, teď můj osobní názor. Nevím, asi jsem zvrácený, ale mě se „Maha Kali“ docela líbí (asi jako jedinému v redakci). A to mám rád i původní DISSECTION. Jenže co jsou to vlastně původní DISSECTION? Nenechte se vysmát. Pokud se dobře zaposloucháte třeba do „Storm of the Light´s Bane”, zjistíte, že se toho za těch pár let až tolik nezměnilo. Dvoukoupákovou smršť nahradili progresivně laděné bicí ala AC/DC (to jediné nechápu), kytarovou vichřici v podobě dvaceti osmi stop a efektu John čendžnul za jeden efekt s jednou stopou (víc mu asi v lágru nepovolili) a hevík zůstal přítomný, protože nic jiného DISSECTION stejně nikdy nehráli. Čili změna na úrovni zvuku (neblackového, přesto však kvalitního a neotřelého), jinak takřka veškerá žádná. Myslete na to, až budete hořekovat nad jejich novou tvorbou a přivolávat zpět starou „severskou atmosféru“.
Kacířské tvrzení, že DISSECTION nehrají black metal, zde nabývá reálných dimenzí. "Maha Kali" je zdviženým ukazovákem na účet všech, kteří kdy tvrdili opak. Nebo že by to byl prostředníček...?
7 / 10
Jon Nödtveidt
- Kytary, zpěv
Set Teitan
- Kytary
Brice Leclercq
- Basa
Thomas Asklund
- Bicí
1. Maha Kali
2. Unhallowed (Rebirth Version)
Reinkaos (2006)
Maha Kali (2004)
Live Legacy (live) (2003)
The Past Is Alive (1997)
Where Dead Angels Lie (EP) (1996)
Storm Of The Light´s Bane (1995)
The Somberlain (1993)
The Somberlain (demo) (1992)
Into Infinite Oscurity (7 EP) (1992)
The Grief Prophecy (demo) (1990)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 12:00
Produkce: Peter Tägtgren, Jon Nödtveidt
Studio: Abyss Studios
Dlouhá léta dřímal strašný lesů pán Jon Nodtveidt za zdmi svého žaláře, dlouhá léta, kdy hvozdy řídly a měnily se... A poeta jejich temných zákoutí zřejmě celá ta léta prospal... Jak jinak si vysvětlit, že ukázka nové tvorby není ničím víc, nežli slušně zahraným a upjatě staromilským heavy metalem, které mu chybá moment překvapení, jasný výraz, atmosféra, kvalitní zpěv... Ten jeden melodický ženský vokál je jen kvičením v beznadějné kompoziční nicotě. Nechci soudit podle jedné nové skladby, ale pokud si jí porovnám se vzpomínkovou "Unhallowed", vychází mi kapela, která ztratila vše, čím byla výjimečná. Přesně jak píše Reaper, i já, věrný fanoušek DISSECTION začínám mít z návratu legendy strach. Velký strach.
Jakožto hluboce oddaný stoupenec black/deathového kultu DISSECTION nemůžu pociťovat nic jiného než nevýslovné zklamání! Po osmi letech jsem čekal agresivní smršť, ze řetězu urvaný atak nasycený tou nejčernější aurou... a on je to... heavy metal (!) Ano, Nödtveidtův zpěv je nezaměnitelný, kytarová práce taktéž není všední, ale to ostatní...? Vždyť to snad ani nejsou DISSECTION! Stačí si jen srovnat rozvařenou skladbu "Maha Kali" se zde přítomným znovu nahraným eposem "Unhallowed", to je panečku rozdíl. Přiznám se, že nový singl DISSECTION mě uvrhl do propasti těch nejtemnějších rozpaků. Existuje však naděje a ta, jak známo, umírá jako poslední. Pamatujme, je to pouze singl, jedna jediná nová skladba, proto společně věřmě, že se jedná jen o malé zaváhání a že nová řadovka, jenž má vyjít z kraje příštího roku, konečně dostojí všem očekáváním.
FEAR THE RETURN!
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.