Já už to říkal posledně. Pokud si myslíte, že v tomto textu řeknu něco nového, tak vás musím zklamat. Pokud jste četli recenzi minulé desky, tak tento článek ani nečtěte, byla by to ztráta času. Pokud se vám líbí THE 69 EYES, tak si novou desku stejně seženete. Mám nyní velké nutkání využít vynikají funkce textového editoru „COPY – PASTE“ (korektor si mou minulou recenzi beztak nepamatuje – na to nesázej, bobánku!!! pozn. korektora) a ušetřit si tak spoustu času. Vzít dobrou knihu a jako pozadí si pustit „Devils“.

Finští THE 69 EYES poslední dobou nejen ve své domovině získávají čím dál větší popularitu. Čím si to zasloužili však nevím. Pravděpodobně však díky podobnému triku jako třeba H.I.M.. Hudba šedesáti devíti očí je, předchozím albem počínaje, pop-rockem okořeněným o melancholický nádech goth/doomových nálad. Naštěstí však od zmíněných krajanů se nezaměřili na tvorbu pro dívčiny na prahu dospívání, ale zůstali v tzv. středním proudu. Asi největší předností téhle party je zpěvák Jyrki, jehož charismatický zvučný hlas mi (ani nevím proč) nejvíce připomíná Elvise Presleyho. Druhou, řekl bych klíčovou postavou, je „šestý člen“ - producent (a klávesák) Johnny Lee Michaels (známý jako autor hudby pro některé filmy, pokud si dobře pamatuji například Sleepy Hollow). Jeho studiová práce a klávesové doplňky jsou většinou výraznější než vesměs nudné a nenápadité kytary. Mám pocit, že po hudební stránce jde skupina dolů. Deska sice obsahuje dostatek pěkných melodií a většina skladeb těží s chytlavých refrénů, ale podpora muzikantů je špatná. Kytaristi tu odvádějí strojovou práci. A to nezahalí ani skvělá produkce a zvuk stvořený ve výborném studiu, ve kterém skupina určitě pracovala díky firmě EMI (ke kterým nedávno přešli).

Od minula se sice jejich hudba nikterak nezměnila, ale tentokrát se na promo fotky oblékly do kůže, do křiváků a řetězů (jako správný rokéři), aby vypadali jako parta tvrdých hochů. Nevím, jestli jim to ještě někdo žere, mám pocit, že zaspali dobu o dvacet let. Ale přeci nebudeme hudbu THE 69 EYES odsuzovat jen dle extravagantního vzhledu hudebníků . Pokud jste je dosud neslyšeli a máte rádi tvorbu TO/DIE/FOR nebo H.I.M., vedle nešlápnete. Pro náročnější posluchače však půjde o průměrný zážitek.