OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Drsný metalcore s vplyvmi HATEBREED, SLAYER a AT THE GATES. Málokedy dokáže vydavateľstvo vystihnúť podstatu muziky svojich zverencov tak, ako sa to podarilo Metal Blade Records v prípade švajčiarskych CATARACT. Keďže pri písaní recenzií vždy najskôr dávam prednosť hudbe a až neskôr si zisťujem informácie o jej interpretovi, dosť dlho som žil v presvedčení, že CATARACT musia byť kamoši Jameyho Jastu (líder HATEBREED a moderátor MTV2´s Headbanger´s Ball), ktorí sa s ním potĺkajú po nekonečných turné a čerpajú inšpiráciu zo špinavých ulíc amerických veľkomiest.
Čerta starého! HC fajnšmekri určite vedia, že švajčiarski CATARACT už majú na svedomí dva albumy a na svojom treťom, najnovšom, debute u Metal Blade predvádzajú to najlepšie, čo sa na nich od leta 1998 nalepilo. Rozhodne toho nie je málo.
Európa vracia úder! Z nemecky hovoriacich krajín sú to práve CATARACT, CALIBAN a HEAVEN SHALL BURN, ktorí dokážu s prehľadom a kvalitou odpovedať na masívnu vlnu amerického HC s metalovými vplyvmi odštartovanú už spomínanými HATEBREED. Keď si k týmto trom kapelám pripočítame anglických nezmarov STAMPIN´GROUND, dostaneme celkom slušnú palebnú silu Starého kontinentu.
CATARACT sú zo všetkých týchto európskych kapiel najmetalovejší, vplyvy legendárnych SLAYER sú u nich neprepočuteľné – úvodný riff v songu ”As We Speak” je z troch štvrtín kopírka ”Raining Blood”, záverečná ”With Triumph Comes Loss” je zasa hybrid ”South Of Heaven” a ”Davidian”, pričom tú flynnovskú časť CATARACT veľmi vkusne doplnili samplom z filmu, ktorého názov mi bubeník Patrick v rozhovore pre METALOPOLIS ani za ten svet nechcel prezradiť.
Celému albumu vládne excelentný zvuk producenta Tue Madsena (mimochodom lídra kapely GROPE) z dánskych (a v súčasnosti veľmi vychytených) štúdií Antfarm.
V tomto smere sa CATARACT nechali inšpirovať práve u svojich UK kamošov z turné -- je jasné, že dosky od STAMPIN´GROUND majú dostatočne napočúvané. Rovnako tak tie od legendárnych EARTH CRISIS. S nimi majú dokonca spoločnú aj záľubu v životnom štýle zvanom ”straight edge”, ktorá je v textoch dopĺňaná o rôzne ekologické či sociálno-kritické témy.
Ak vám robí dobre kvalitná ”riffáž-masáž”, u CATARACT ste na tej správnej adrese. Pre mňa osobne sú ešte o nejaký ten pol bodík vyššie ich nemeckí kolegovia CALIBAN. Tí svojou pocitovo pestrejšou hudbou a výborným melodickým vokálom šlapú veselo na päty aj takým americkým veličinám, akými nesporne sú KILLSWITCH ENGAGE či CHIMAIRA.
Zhrnuté a podčiarknuté, na dobrý metalcore dnes už naozaj netreba chodiť za Atlantický oceán!
Album „With Triumph Comes Loss“ katapultoval švajčiarskych CATARACT medzi elitu európskych kapiel hrajúcich hardcore s metalovými vplyvmi.
8 / 10
Michi Henggeler
- basgitara
Simon Füllemann
- gitara
Greg Mäder
- gitara
Federico Carminitana
- spev
Ricky Dürst
- bicie
1. Killing Tool
2. Nothing´s Left
3. Vanished In The Dark
4. Skies Grow Black
5. As We Speak
6. Godevil
7. Fuel
8. Reborn From Fire
9. Saving Shelter
10. Hallow Horns
11. With Triumph Comes Loss
With Triumph Comes Loss (2004)
Great Days Of Vengeance (2003)
Golem (2000)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 38:59
Produkce: Tue Madsen
Studio: Antfarm Studios
Je to zjevné kopírování slayeru, no ale i tak se to dá poslouchat.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.