S kapelou THE DATSUNS jsem se poprvé setkal přesně před dvěma lety na mnichovském koncertě THE HELLACOPTERS, kde předskakovali. Jejich energický set mě naprosto odrovnal. Kdo že je ta neznámá kapela, která působí tak přesvědčivě a profesionálně, že by vedle ní bledly se svými živými produkcemi všechny tuzemské rockové špičky? Ihned po návratu jsem si opatřil jejich právě tehdy vyšlý debut. Avšak deska nedosahovala kvalit živého podání, tak, jak tomu bývá u většiny rock´n´rollových kapel. V průběhu dalších dvou let jsem THE DATSUNS reflektoval v rozpisech většiny významných letních rockových festivalů v Evropě. Nyní přichází dvojka produkovaná slovutným zepelínem Johnem Paulem Jonesem.

THE DATSUNS jsou klasickou retro rockovou kapelou jejíž hudba v sobě míchá vlivy punkově laděného garážového rocku (THE STOOGES) a lehčí verzi hard rocku (THIN LIZZY). Jedná se tedy zejména o inspiraci branou plnými hrstmi z rockově plodných 70-tých let. Na albu „Outta Sight / Outta Mind“ se toho oproti první fošně zas tolik nezměnilo, a tak zde můžeme najít rezolutní vypalovačky, jako je úvodní „Blacken My Thumb“ či „Don´t Come Knockle“, které ve vysokém tempu žene kytarový dvouzápřah zadními uličkami vykřičené čtvrti blíže nespecifikované metropole. Dále potom nepatrně afektovaný glam rock „That Sure Ain´t Right“ či dandyovské „Cherry Lane“ a „You Can´t Find Me“, kde vynikne zejména punkově frázovaný projev zpěváka Dolfa De Datsuna. Jeho hlas neoplývá velkým rozsahem, je však hodně intenzivní a svojsky zabarvený. „Messin´Around“ je klasické rockové boogie z amerického jihu. Největšími hitovkami jsou skladby „Girl´s Best Friend“ a „What I´ve Lost“, opatřené dostačující dávkou hitovosti. Vliv producenta J. P. Jonese je znatelný v „Hong Kong Fury“ a „I Got No Words“, ve kterých kapela rozehrává riffohru inspirovanou Jimmy Pagem v památné skladbě LED ZEPPELIN „Heartbraker“. Největšími zbraněmi THE DATSUNS jsou jednoznačně kytary, které nemají s punkovým minimalismem nic společného, naopak se inspirují v hard rockových vodách. Za vzory THE DATSUNS bych považoval zejména THIN LIZZY, tedy kapelu, která téměř před 30 lety vešla v povědomí díky vynikající souhře dvou kytarových střelců. I zde je dvojice Phil Datsun, Christian Datsun přesná a dravá v riffech, omračující v sice krkolomných, ale kratších a rychlých retro sólech. Nahrávka tedy nenudí, ale naopak velmi odsejpá.

Oproti debutu bych za jedinou mírnější změnu považoval příklon ke klasickému rocku na úkor punkově vykřičených míst. Tak jak jsem očekával THE DATSUNS znovu nahráli album, které sice na rocková kolbiště nepřináší nic nového a světoborného, avšak je z něho cítit nadšení kapely pro svoji muziku. ROCK´N´ROLL FOREVER!