OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pohrobci legendárních AT THE GATES přicházejí počtvrté, aby nakrmili hladové masy bažící po kvalitní thrashové sekané. Asi ani samotní THE HAUNTED nepředpokládali, že svou první stejnojmennou nahrávkou z roku 1998 rozpoutají takovou renesanční thrash metalovou vlnu. Je nutné však uznat, že se tak dělo zcela po zásluze, neboť toto album disponovalo skutečně zabijáckým drivem a energie z něho čišící by se dala řezat motorovou pilou. Kouzelná formulka se jménem „neo thrash“ však na předešlém kotoučku „One Kill Wonder“ (2002) pomaloučkou polehoučku přestávala fungovat a s dalšími poslechy se dokonce dostavoval i nepříjemný kolovrátkový efekt.
THE HAUNTED se najednou ocitají na rozcestí, ze kterého vede vícero cest, ale ne všechny tím správným směrem. Setrvat však na té stávající by znamenalo neodvratnou stezku přímo do horoucích pekel. S navrátilcem Petrem Dolvingem za mikrofonem a s domácí Grammy za rok 2003 v kapse se „švédská pětka“ neúnavně vydává na další zteč.
Nebyli by to však THE HAUNTED, kdyby si i oni sami neuvědomovali již vyřčená fakta. Nová nahrávka je totiž dle mého názoru opravdu vykročení tím správným směrem. Pochopitelně, že se nejedná o žádnou revoluční stylovou změnu. V tomto ohledu se totiž rovněž dá říci, že tihle pánové své věrné nezklamou. Spíše mohu prohlásit, že se jim své hudební postupy podařilo osvěžit potřebnou dávkou oživovacích injekcí. První kousek - „No Compromise“, jak již název napovídá, je typickou ukázkou muzikantského rukopisu této kapely. Rychlá a skutečně nekompromisní thrashová vichřice se nese plně v intencích daného žánru a představuje své autory tak, jak je všichni dobře známe. Zmiňované oživení se poprvé dostaví ve třetí, pomalejší skladbě „Abymal“, kde se ke slovu kromě agresivně uřvaného vokálu dostává i čistý zpěv. Za to nejpovedenější pak považuji sedmičku „Burnt To A Shell“ s nefalšovanou grungeovou atmosférou. Podobně překvapujících momentů je na „rEVOLVEr“ (povedená slovní hříčka, nemyslíte?) povícero a i když se po většinu z těch 52 minut seká a drtí, nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že nás na této nahrávce opravdu čeká „evolve“.
Snad jen z formální povinnosti ještě uvedu, že album je opatřeno i odpovídajícím zvukovým kabátkem a bezchybnými výkony všech zúčastněných. Stejně rychle, jako se v mém přehrávači protáčí tento kotouček hodlám i zakončit tuto recenzi, neb jakákoliv další slova jsou jen mlácením prázdné slámy. Zkrátka a jasně, THE HAUNTED zůstali i nadále sví – nekompromisní a přímočaří. Několik zpestření místy přece jen stereotypního thrashového hoblování jim lze připočíst k dobru. Takže je nad slunce jasné, že tenhle revolver ještě pořád střílí ostrými! Pozor na něj!
Obavy z dalšího vykrádání sebe sama se THE HAUNTED podařilo odvrátit. I když je nová nahrávka ušita přesně dle osvědčené šablony, nelze jí upřít snahu o posun směrem vpřed. Pokud moderní thrash metal, tak jednoznačně THE HAUNTED!
7,5 / 10
Anders Bjorler
- kytara
Jonas Bjorler
- basa
Per M. Jensen
- bicí
Patrik Jensen
- kytara
Peter Dolving
- vokály
1. No Compromise
2. 99
3. Abysmal
4. Sabotage
5. All Against All
6. Sweet Relief
7. Burnt To A Shell
8. Who Will Decide
9. Nothing Right
10. Liquid Burns
11. My Shadow
Unseen (2011)
Road Kill (DVD) (2010)
Versus (2008)
The Dead Eye (2006)
rEVOLVEr (2004)
One Kill Wonder (2003)
Live Rounds In Tokyo (2001)
The Haunted Made Me Do It (2000)
The Haunted (1998)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 52:43
Produkce: THE HAUNTED
Studio: Fredman Studio
Retro v thrasmetalovém balení, pěkně zvukově ošetřené, které válcuje přesně jak je potřeba. Ale co naplat, k čemu skvělý zvuk, když chybí zajímavější materiál? Profesionálně uchopený a poskládaný mix z prověřeného stylového standardu, milci řezničiny budou zřejmě vrnět blahem, já však postupně ztrácím pozornost a nudím se.
Rozhodně bych nový materiál THE HAUNTED nějak výrazně nezatracoval. Dle mého mínění se jedná o slušnou thrashovou desku, která sice zaostává za vynikajícím debutem (o starých AT THE GATES ani nemluvě, samozřejmě), přesto však nepostrádá jisté kouzlo. Pravda, kolovrátkový efekt mnohdy působí velmi intenzivně, ale rozhodně se tak neděje na celé ploše nahrávky.
Na úvod hodnocení posledního alba THE HAUNTED bych použil slova nasazení, energie a důraz. Tyto atributy deska rozhodně má, ale dle mého názoru je to v podstatě vše, co současná tvář skupiny může nabídnout. Pokud to někomu stačí, mě ne. Hudební stránka věci je totiž značně plochá a nenápaditá, zkrátka se neděje nic světoborného. Tradiční a klasický (v tom nelichotivém slova smyslu) thrash v hábitu neo-thrashového kolotoče, který tato skupina pomáhala roztočit, je po pár posleších dost nuda. Kvalitní moderní zvukový kabátec a nějaké ty snahy o zpestření už celkový dojem příliš nezachraňují. Mám thrashový rachot dost rád, ale „rEVOLVEr“ ani v rámci tohoto stylu nepovažuji za nadprůměrnou desku.
jj tahle hudba se mě moc líbní asi si seženu dsalší CD je dobrý že tam nejsou žádný ty Kalifonstký měkký pasáže který bych od tehlech typů skupin čekal. Ale ještě by to chtělo tu hudbu trochu propracovat
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.