OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SMASHED FACE jsou další z českých (přesněji řečeno moravských) kapel dávajících v poslední době o sobě čím dál více vědět. Vše načnuto častým koncertováním po boku stylově spřízněných a v mnoha případech i zavedených tuzemských či zahraničních spolků. Dalším a zcela logickým krokem je příprava první desky, přičemž skupina má na svém kontě už i jedno demo pojmenované „Invaze“ z roku 2002.
Album je nahráno v již osvědčeném studiu Šopa a vychází pod hlavičkou čím dál agilnějších Nice To Eat You Records. Název vydavatele má tedy dostatečně vypovídající hodnotu i o žánrovém směřování SMASHED FACE. Ano, správně, je to death metal. Přesněji řečeno jeho brutální odnož. Domnívat se, že v podobě „Human : Earth Parasite“ na nás čeká něco nového, či dokonce něco svůj žánr obohacujícího, by bylo skutečně bláhové. SMASHED FACE prostě tu svou deathovou karavanu táhnou již mnohokráte, tu méně tu více úspěšně, prošlapanými cestičkami a nehodlají si přitom činit žádné potíže v podobě hledání neprobádaných končin. Vždyť proč také? V tuto chvíli si možná řeknete, že další slova nemají cenu, neboť je zbytečné se tímto materiálem dále zabývat. Vyznavači hudební progrese možná právem, ale ti ostatní by mohli ještě vydržet…
…Neboť nahrávka má i přes své nesporné klišé několik pozitiv, které jsou pro vyznavače žánru dostatečným důvodem se o „Human : Earth Parasite“ zajímat. Tak prvně je to narozdíl od mojí osobou nedávno recenzované novinky GODLESS TRUTH velmi dobrý zvuk. Vyzdvihnul bych hlavně těžkotonážní sekyru. „Human : Earth Parasite“ disponuje rovněž dostatečným vnitřním nábojem a takzvaným tahem na branku (nemám toto spojení rád, ale nic výstižnějšího mě v tuto chvíli nenapadá). Jednotlivé skladby nejsou zbytečně natahovány a díky tomu nezačnou nudit a album tak neztrácí spád. Riffy jako by byly mnohokráte „vypůjčeny“ z floridských zkušeben a zahuhlaný chropot je již samozřejmostí. Pozitivně lze hodnotit i snahu o tempovou variabilitu, která v tomto případě úspěšně eliminuje kolovrátkový efekt. Kapela má v rejstříku kromě klasických sypaček i časté střední tempa a chybět nesmí ani nějaká ta „houpačka“.
Tak tedy brát či nebrat? Podle informací z promoletáku je již první várka CD vyprodána a nyní se chystá dolis, takže své publikum si SMASHED FACE očividně našli. Myslím, že i po zásluze, protože jejich debutní nahrávka, ač nijak nevybočuje z dlouhé řady současných death metalových počinů, přeci jen má nějakou tu devízu navrch. Alespoň z hlediska tuzemských poměrů určitě.
PS: Úhledně vyvedený CD ROM bonus v podobě webové stránky obsahuje jak demo „Invaze“ ve formátu MP3, tak i několik fotografií a koncertní video.
Standardní brutálně-death metalová nahrávka s kvalitní produkcí a na svůj žánr slušnými a chytlavými skladbami. Za pozornost určitě stojí.
6 / 10
1. Frankenstein's Fare
2. Pills of Suffering
3. Why?
4. I Suffocate
5. Requiem
6. Body Count / Bhopal Massacre
7. End of Gaia
8. Black Stain (Sea of Blood)
9. Parasites
Misanthropocentric (2011)
Virulent Procreation (2006)
Human : Earth Parasite (2004)
Invaze (demo) (2002)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Nice To Eat You Records
Stopáž: 30:17
Produkce: Staňa Valášek
Studio: Studio Šopa, Lipov
Kontakt: Luboš Fred Kristek, Za potokem 49, Velká Bíteš 59501, Czech republic
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.