Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není to tak dávno, co se v hlavě uznávaného metalového žurnalisty Alberta Mudriana zrodila myšlenka sepsat své poznatky o historii death metalu, tyto doplnit fakty a posléze vydat jako knižní publikaci. Záměr se nakonec podařilo zrealizovat pod názvem „Choosing Death – The Impronable History Of Death Metal And Grindcore“. Kniha zatím vyšla jen v anglickém jazyce, a tak si tuto musí potencionální čtenář z Čech objednávat přes internet.
Ani já zatím nepatřím mezi ty, kteří by se s jejími stránkami setkali osobně. Dnes tady mám pouze CD, které u této příležitosti vydali v Relapse, sloužící jako hudební doprovod k publikaci. Z tohoto pohledu není příliš vypovídající hodnocení takovéhoto počinu bez možnosti konfrontace s obsahem knihy. Budu-li však vycházet z předpokladu, že „Choosing Death...“ mapuje spletitou historii jednoho metalového žánru, pak očekávám, že střibrný disk bude obsahovat skutečné death metalové a grindcoreové perly. V podstatě tomu tak i je, až na některé, pro mě nepochopitelné výjimky.
Na jedné straně tady zcela poprávu najdeme kousky jako „Scum“ od grindové legendy všech legend NAPALM DEATH, příspěvek od dnes již archaicky znějících hrobníků z REPULSION. Silnou americkou scénu zastupují letité fláky „Slowly We Rot“ mládenců z OBITUARY, blasfemická smršť „Lunatic Gods Creation“ od Bentonových DEICIDE, či „Ace-Venturovská“ hitovka „Hammer Smashed Face“ buffalských řezníků slyšících na jméno CANNIBAL CORPSE. Chybět samozřejmě nesmí ani nikdo menší, než zlovutní MORBID ANGEL. Prolínání klasického death metalu s jinými metalovými žánry pak demonstrují příspěvky od britských CARCASS a floridských DEATH. Zapomenout se nesmí ani na skandinávskou melodiku, kterou nemůže předvést nikdo jiný, než AT THE GATES.
Mladší krev je reprezentovaná takovými NILE, HATE ETERNAL, či BRUTAL TRUTH. Dosud by bylo asi vše v pořádku, i když samozřejmě chybí spousta dalších jmen a pojmů, které by si při této příležitosti svůj prostor zasloužily, ale plocha CD holt není nafukovací. V tomto kontextu se mi jako nepochopitelné jeví zapojení takových kapel, jako jsou například ARCH ENEMY, ZYKLON anebo PIG DESTROYER. I když v tom posledním případě jsou zcela zřejmé firemní zájmy. Při vší úctě, nemyslím si, že by jmenované spolky nějakým způsobem představovaly nový směr, kterým se bude death metal ubírat. Předpokládám totiž, že to byl asi záměr dramaturgů tohoto výběru.
Jako samostatný produkt v podstatě naprosto zbytečný počin a jako takový je dle mého názoru jen velice těžce prodejný. Kdyby se nabízel jako pevná součást publikace, to by byla samozřejmě jiná...
CD k recenzi poskytli Day After records
1. NAPALM DEATH - Scum
2. SIEGE - Walls
3. REPULSION - Maggots In Your Coffin
4. MORBID ANGEL - Chaple of Ghouls
5. NIHILIST - Severe Burn (exclusive track)
6. OBITUARY - Slowly We Rot
7. DEICIDE - Lunatic God's Creation
8. NAPALM DEATH - Suffer The Children (live)
9. CANNIBAL CORPSE - Hammer Smashed Face
10. CARCARSS - Heartwork
11. AT THE GATES - Need
12. DEATH - Symbolic
13. OPETH - Demon of The Fall
14. BRUTAL TRUTH - Dead Smart
15. HATE ETERNAL - Powers That Be
16. PIG DESTROYER - Untitled (exclusive track)
17. ARCH ENEMY - We Will Rise
18. ZYKLON - Psyklon Aeon
19. NILE - Sarcophagus
20. SUFFOCATION - Souls To Deny (exclusive live track)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Relapse Records / Day After
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
