Plzeňská formace SMASH OF GARNET existuje již 4 roky a do dnešních dnů natočila tři demo nahrávky. Ta první, pořízená ještě v tříčlenné sestavě před téměř třemi lety, nese název „Burn My Sorrow“ a koketuje s grungem, do kterého byly implantovány nu-metalové prvky.

Před dvěma lety byl k SMASH OF GARNET přijat i druhý kytarista, zatímco ten první (zároveň i zpěvák) si prohodil úlohy s bubeníkem. Tyto změny se ukázaly být spíše šťastnými a tak se dnes můžeme těšit po druhém demáči „Butterfly“, který byl zároveň i startem do nového období existence SMASH OF GARNET, z třetí nahrávky „Everything Is Away“, která je stylově zase trochu jinde.

Současní SMASH OF GARNET jsou neméně skličující. Jejich hudba se však nyní pohybuje v hypnotičtějších vodách, jaké ze zahraniční scény prezentují kapely typu A PERFECT CIRCLE. Nahrávka působí od první „Everything Is Away“ až po třetí „Disconnected“ velmi plynulým a uceleným dojmem. Největší naděje vkládají SMASH OF GARNET do úvodní skladby „Everything Is Away“, ke které byl nahrán i povedený videoklip, který je také součástí tohoto demáče. Skladba budí dojem jakéhosi narůstání, ale vždy když čekám další vystupňování, vrátí se k poklidnému začátku. Na to, aby se stala skutečným hitem, jí chybí ultimativní melodie, kterou zde jen naznačuje, avizuje, že se blíží, ale nedotáhne do konce. (Pasáž „…hold me, hold me“ by se hodila jako předrefrén, po kterém by teprve přišlo to pravé). Druhá „Rainbow“ střídá akustické pnutí rychle narůstajících rostlin s lehce nervními nápěvy. Ty jsou ovšem znovu jen načrtnuté. Zpěvové linky v této skladbě nemají příliš velký prostor a tak se jim ani nemůže dostat potřebné síly. Navíc jsou dost podobně strukturované jako u první „Everything Is Away“. Zde mě upoutaly spíše hypnotické pasáže s hlasovými ozvěnami, které jsou s nimi prostřídávány. Nejpovedenější skladbou je závěrečná „Disconnected“, která je ze všech tří nejtvrdší a zároveň obsahuje zajímavé melodie. Zde můžeme nalézt vlivy DEFTONES, avšak nikterak výrazné. Jak už jsem v úvodu zmínil, demo působí velmi jednolitě a plynule. Zpěvák Ian střídá naléhavý posmutnělý výraz, ve kterém je silný v kramflecích, s uřvanou rozervanou polohou, jakou se kdysi prezentoval třeba Kurt Cobain. A ta se mi zrovna příliš nelíbí. Klouzavé riffy se nenápadně napojují na atmosférické vybrnkávačky, kterými obvykle skladby začínají. Možná, že by v narvanějších polohách mohla být kytarová hra rozmanitější a zároveň rytmika důraznější. Skladby jsou prosté jakýchkoliv sól či kytarových vyhrávek, což je při faktu, že v kapele hrají kytary dvě, udivující. Rytmika je nenápadná, bezvýrazná, prakticky schopná odehrát skladbu, ale nikterak jí neobohatit. Zvuk na demonahrávku pořízenou živě není špatný, ani jeden z nástrojů není upřednostněn a vše tak působí velmi vyváženě.

SMASH OF GARNET jsou kapelou plnou příslibů do budoucna. Lze zde vypozorovat potenciál, nápady, snahu jít dál. Jako účastník několika koncertů v průběhu let musím potvrdit, že jejich kvality rostou. Je jen na nich, jak to celé v příštím období zužitkují.
Poslech však nedoporučuji nevyrovnaným jedincům v období vánočních svátků, nahrávka je plná bolesti.